Úvod Magazín Věda a filozofie Co musíte vědět o umělé inteligenci (AI)!

Co musíte vědět o umělé inteligenci (AI)!

Nahradí stroje jednoho dne soudce, lékaře, počítačové programátory nebo světové vůdce? A co třeba hudební skladatele, malíře nebo spisovatele? Budou superpočítače zítřka schopny nahradit nebo dokonce překonat živé lidské bytosti? A proč o něco takového někdo vůbec usiluje? Nejsme koneckonců jen evolucí zfušované biologické počítače odsouzené k ovládnutí a postupnému vyřazení přicházející ultra-výkonnou umělou inteligencí? Tyto a mnohé další závažné a nepochybně strašidelné otázky začínají v dnešní době vyvstávat stále častěji a naléhavěji, než kdy dříve. Je zde ale přesto mnoho zásadních nedorozumění a vyložených nepravd, pokud jde o současné nebo kdykoliv budoucí schopnosti umělé inteligence.

Co je to Umělá Inteligence?

Podobně jako neúspěšný student Kevin Brooks, jsou počítače schopny uložit oceány faktů a korelací (vztahů a souvislostí mezi nimi), inteligence však vyžaduje daleko více než čím jsou samotná fakta – holé informace či instrukce. Inteligence vyžaduje pochopení, schopnost rozpoznat vtip či závažnost a jemné významové odstíny, abstrakci či symboliku, popř. dvojznačnost či komplexní významové náznaky. To vše ale vyžaduje velmi pokročilé tvůrčí schopnosti, kterými UI nedisponuje a disponovat na lidské úrovni nikdy nebude.

Britský žurnalista Miles Kingston kdysi na otázku, co je to inteligence, prohlásil: “Vědět, že rajče je ovoce, je pouhá znalost. Inteligence však znamená vědět, že rajče nepatří do ovocného salátu.” Rozdíl mezi schopností vyhledat, přečíst, zapamatovat si a v pravou chvíli opět vyvolat uloženou informaci a tím, kdy, jak a proč ji správně použít lze samozřejmě vyjádřit na mnoha dalších příkladech. Příkladem by mohla být jedna stará semibiografická novela Johna Jay Osborna z r. 1971, ve které všemi studenty obávaný profesor práva z Harvardu Kingsfield klade ty nejvyšší nároky na jejich inteligenci a důvtip. V tomto známém příběhu vystupuje mimo jiné Kingsfieldův student Kevin Brooks obdařený fotografickou pamětí. Brooks je schopen číst komplikované právnické knihy a reálné případy ze soudní praxe a po jediném přečtení je recitovat slovo od slova. Tento bezpochyby mimořádný student je schopen si v krátkém čase zapamatovat celou knihovnu komplexních informací, žel chybí mu analytické schopnosti, bez nichž není schopen získané znalosti používat smysluplným způsobem. Brooksovi intenzivně pomáhá jeho manželka, spolužáci, dokonce si zaplatí i schopného soukromého učitele práva, ale ať se snaží sebevíc, není schopen dostát požadavkům profesora Kingsfielda.

Brooks zkrátka není schopen porozumět duchu práva, není schopen správně aplikovat získané encyklopedické znalosti, není schopen navrhovat správná a vhodná řešení ani vystihnout podstatu nového právního sporu. Příběh pokračuje tím, že Brooks nakonec upustí od svých akademických ambic, opouští kariéru právníka, upadá do životní deprese a pokouší se o sebevraždu. Tento smutný příběh velmi pregnantně vystihuje rozdíl mezi znalostí a inteligencí. Ať se Brooks snažil sebevíc, jeho zázračná paměť a encyklopedické znalosti mu nestačily na to, aby získal inteligenci – či druh inteligence – kterým disponoval profesor Kingsfield a jeho úspěšní studenti.

Co umělá inteligence neumí a umět nikdy nebude?

Tím se dostáváme k důležitému momentu. Když se bavíme o UI – umělé inteligenci (anglicky AI – Artificial Intelligence), je naprosto zásadní nejprve definovat, co je to inteligence. Podobně jako neúspěšný student Kevin Brooks, jsou počítače schopny uložit oceány faktů a korelací (vztahů a souvislostí mezi nimi), inteligence však vyžaduje daleko více než čím jsou samotná fakta – holé informace či instrukce. Inteligence vyžaduje pochopení, schopnost rozpoznat vtip či závažnost a jemné významové odstíny, abstrakci či symboliku, popř. dvojznačnost či komplexní významové náznaky. To vše ale vyžaduje velmi pokročilé tvůrčí schopnosti, kterými UI nedisponuje a disponovat na lidské úrovni nikdy nebude.

Umělá inteligence nicméně dokázala do dnešní doby ohromné věci – nahradila ve velkém cestovní kanceláře, dokázala urychlit a optimalizovat spoustu algoritmizovatelných sad instrukcí např. v nahrávacích studiích, při střihu a masteringu obrazových a zvukových nahrávek, uplatňuje se stále více v generativní tvorbě textového obsahu na internetu, zejména ve zpravodajství a obchodování, dokáže rozpoznávat trendy a vzorce chování, generovat v realitě neexistující obrázky či zvuky na základě nějakých typových vzorů či trendů apod., odpovídat předem vytipované odpovědi v rámci online chatů na základě statistického odhadu významu otázky apod. — vždy však platí, že žádný počítač se nevyrovná lidským schopnostem. Jistě, počítače předčí člověka v některých jednotlivostech, a to už docela dlouhou dobu – vždy ale pouze v těch, které jsou „algoritmické“ nebo „algoritmizovantelné“ nebo které sestávají z postupných instrukcí, jako je výpočet pravděpodobnosti, vyhledání optimálního řešení z obrovského počtu možných řešení daného problému (např. šachy), rozpoznávání vašeho hlasu a jednoduchého významu slov robotickými telefonními asistenty, vyhledávání informací v obřích databázích nebo provádění určitých konkrétních funkcí jako je např. montáž automobilu na plně robotizované lince.

Pokud bychom srovnali třeba robota hrajícího všemi 4 končetinami na varhany podle přesného notového zápisu s využitím MIDI instrukcí a lidského mistra varhaníka, pak robot varhaník zahraje danou skladbu 20x za sebou naprosto stejně a neudělá žádnou chybu v tempu, intenzitě úhozu či délce dozvuku jednotlivých tónů a akordů, což lidský mistr varhaník nemůže z pochopitelných důvodů splnit. Robot však nebude nikdy schopen do hry vnést jedinečnost v duchu dané skladby, která vychází z jejího hlubokého pochopení a prožití … a právě tato unikátnost a bohatost vyjadřování lidského mistra varhaníka je to, co robotický varhaník nebude schopen nikdy dosáhnout, protože tyto schopnosti nelze algoritmizovat a dopředu nalajnovat v souboru MIDI instrukcí.

V čem je tedy umělá inteligence zcela neschopná a co nebude schopna nikdy obsáhnout na lidské úrovni?

Je to minimálně těchto 6 unikátních rysů lidských bytostí:

1) Naprosto unikátní vlastnosti a vyjadřovací schopnosti konkrétního jedince — mluvená řeč, psaný projev, řeč těla, řeč celkového způsobu života, emoční inteligence, sociální inteligence, moudrost, mravnost, duchovnost — to vše dohromady je u každého člověka namícháno naprosto jedinečným způsobem, který je nemožné strojově replikovat, algoritmizovat či napodobit.

2) Empatičnost — schopnost vcítit se komplexně a hluboce do života druhého jedince, rozpoznávání a vnímání jeho nevypočitatelnosti, nezměřitelnosti, neodhadnutelnosti dalšího rozhodnutí, svobody, lásky atd.

3) Situační povědomí (pochopení) — schopnost vnímat určitý konkrétní, unikátní kontext a odpovídajícím (adekvátním) způsobem na něj reagovat

4) Pochopení a správná aplikace milosrdenství a odpuštění — „věci“ jako milosrdenství a odpuštění nelze algoritmizovat ani adekvátně strojově vykomunikovat s člověkem, kterému má být odpuštěno nebo projeveno milosrdenství. Stroj = umělá inteligence nemá principiální nástroje, kterými by dokázal správně rozpoznat okamžik, kdy je moudré nebo vhodné projevit milosrdenství a kdy ne nebo jak balancovat na hraně mezi soudem, spravedlností a odpuštěním viny i trestu. Tyto věci jsou velmi těžké i pro zkušené právníky s mnohaletou praxí, natož pro stroje sestavené neprávníky.

5) Moudrost a schopnost činit svobodná existenciální rozhodnutí — umělá inteligence nemá principiální nástroje k dělání moudrých existenciálních životních rozhodnutí, ke kterým je nezbytné správné pochopení historie, vztahová a sociální inteligence, empatičnost, situační povědomí, ochota se obětovat a sloužit, láska k životu a pravdě, mravní inteligence a perspektiva věčnosti. Umělá inteligence proto nebude nikdy schopna dávat člověku důvěryhodné životní rady.

6) Tvořivost a svoboda lidského ducha — Kritické myšlení a správné kontextové pochopení nových jevů a situací, tvůrčí psaní, multioborové umělecké vyjadřování či schopnost hledat adekvátní odpovědi na existenciální otázky po smyslu a hodnotě života, po spravedlnosti, smrti, věčnosti či existenci Boží. Stroj vyrobený člověkem nebude schopen nikdy dosáhnout tvořivosti a svobody lidského ducha, už jen proto, že lidští konstruktéři UI nemají nástroje, jak takové věci algoritmizovat do řídícího softwaru.

Člověk a principiální hranice umělé inteligence

Všechny tyto jedinečné atributy lidských bytostí zůstanou z principiálních důvodů za hranicemi možného pro jakoukoliv umělou inteligenci, současnou nebo budoucí. Každý, kdo si myslí něco jiného, buď nerozumí tomu, jak umělá inteligence funguje nebo slepě věří nepravdivým propagandistickým plátkům o umělé inteligenci, které pomalu a jistě zaplavují svět. Pamatujete na sliby technokratů ve stylu Elona Muska nebo Billa Gatese z dob nedávno minulých, kdy se lidem slibovalo, že v r. 2000 budeme létat na Měsíc na dovolenou, jezdit v létajících autech, jíst a bydlet v domech, ve kterých za nás budou všechno dělat „polidštění“ roboti apod. Nic z toho se nestalo a nestane i přes zjevné pokroky v automatizaci a robotizaci. Místo toho je dnes na Zemi více chudoby a bezpráví než kdy dříve, naše domovy sice „zdobí“ stále více robotizovaných pomocníků, ale místo ulehčení života přinášejí lidským uživatelům nové komplikace spojené s údržbou, čištěním, opravami, aktualizací softwaru, arogancí výrobců atd. Nový, zázračný svět se nekoná a stejně tak je to i s dnes všude přechvalovanou a oslavovanou umělou inteligencí, o které se mluví jako o „centrálním mozku lidstva“, který bude nově a lépe řídit lidskou společnost … i naše každodenní životy, prý lépe než to dosud dělali lidé. Nic není dál od pravdy, než tyto propagandistické slogany, jejichž hlavní motivací je vystrašit a zpracovat co nejvíce „neznalých“ lidí a následně na jejich neznalosti, strachu a naivitě vydělat nemalé peníze.

V závěru našich úvah se dostáváme ke kardinálnímu rozlišování „věcí“, které moderní AI propaganda (záměrně?) nerozlišuje, podobně jako jsme zvyklí z evolučních příběhů evoluční komunity, která život vnímá stále jako materiální jev, jehož příčinou jsou údajně náhodné shluky atomů a molekul a nesmírně dlouhá časové údobí. Je ovšem potřeba důsledně rozlišovat mezi jevy materiálními a nemateriálními, bez toho nikdy správně nepochopíme (nejen) principiální omezení umělé inteligence. Mysl není totéž co mozek, život není totéž co duše, láska není totéž co zamilovanost a hormonální bouře, morálka není „musíš, nesmíš“ a víra není „nevím nebo nechápu, proto věřím“. Je zde materiální rovina a nemateriální rovina. Je zde slovy vyjádřitelné a slovy nevyjádřitelné. Jsou zde věci vypočítatelné a nevypočítatelné — a k tomu spousta principiálních omezení, co z čeho, kdy a jak může vzniknout nebo být čemu příčinou.

Nezbavujme se tedy zodpovědnosti za svá rozhodnutí, netěšme se na utopické a nepravdivé sliby technokratů, že se naše životy usnadní a zkvalitní, pokud svěříme umělé inteligenci vládu nad svými životy … nenechme se podvést tím, že z hmoty vykřešeme stroj, který nám zodpoví naše nejpalčivější otázky a vrhne naše životy rovnou do Ráje … Jestli je něco lež, tak je to tohle!

Podobně jako ve vědě i v životě jsou jevy, které se neustále opakují, probíhají de facto pořád stejně a lze je automatizovat či algoritmizovat — věci jako osobní hygiena, úklid v domácnosti, třídění fotografií v mobilním telefonu, vyhledávání tématického obsahu na internetu, čtení zpráv, optimální investice na burze na základě dlouhodobých trendů atd. — ale pak jsou zde jevy, které se nikdy nezopakují, stanou se pouze jednou a jejich význam spočívá právě v tom, že jsou jedinečné. Např. jedinečné projevy lásky k blízkým, modlitba, morální volby, vyhodnocování jedinečných událostí a adekvátní reagování na ně, řešení krizových situací – např. úrazů, náhlých zdravotních potíží, autentická komunikace s lidmi v okolí, vnitřní psychohygiena, mravní volby, jevy jako odpuštění, milosrdenství, soucit, vděčnost, pokora, vytrvalost a trpělivost v těžkých či momentálně neřešitelných situacích atd. — v těchto a dalších oblastech nám žádné technologické výdobytky včetně umělé inteligence nepomohou a je zbytečné si nalhávat, že se to někdy změní.

Změna — hlavně tedy ta vnitřní — byla, je a zůstane na nás samotných! Umělá inteligence není žádným novodobým „Bohem“, kterého budou lidé moci ovládat a řídit … a díky tomu dosahovat lidsky nemožného … a stávat se tak nadlidmi. Nepřipomíná vám to něco? Že by starý příběh v novém kabátě! Budete jako bohové???

Nezbavujme se tedy zodpovědnosti za svá rozhodnutí, netěšme se na utopické a nepravdivé sliby technokratů, že se naše životy usnadní a zkvalitní, pokud svěříme umělé inteligenci vládu nad svými životy … nenechme se podvést tím, že z hmoty vykřešeme stroj, který nám zodpoví naše nejpalčivější otázky a vrhne naše životy rovnou do Ráje … Jestli je něco lež, tak je to tohle! Místo toho si důsledně hlídejme svou vnitřní svobodu, autentičnost ve vyjadřování, empatičnost, kreativitu a pravou lidskost, která se bude projevovat soucitem, milosrdenstvím, pevnými morálními zásadami, poctivostí a trpělivostí, což není nic jiného než Kristův charakter, onen Boží Obraz, který Bůh do člověka na počátku vložil, který jsme svévolně porušili a který jsme povoláni přijmout znovu jako Dar Boží v Kristu — to jediné je skutečnou a jedinou fungující obranou proti UI a jejímu přicházejícímu útlaku!!

Prof. Dr. Robert J. Marks, II, Ph.D.,
Mgr. Libor Votoček


Prof. Dr. Robert J. Marks II je vedoucím pracovníkem a ředitelem Bradleyho centra pro přirozenou a umělou inteligenci a je mimořádným profesorem elektrotechniky a informatiky na Baylorově univerzitě. Marks je členem Institutu elektrotechnických a elektronických inženýrů (IEEE) a organizace Optica (dříve Optická společnost Ameriky). Je bývalým šéfredaktorem časopisu IEEE Transactions on Neural Networks a v současnosti je šéfredaktorem časopisu BIO-Complexity. Marks je autorem řady významných publikací — Non-Computable You: Co děláte vy a co umělá inteligence nikdy nedokáže a The Case For Killer Robots. Je spoluautorem knih For a Greater Purpose: The Life and Legacy of Walter Bradley, Neural Smithing: Supervised Learning in Feedforward Artificial Neural Networks a Introduction to Evolutionary Informatics. Další informace naleznete v rozšířeném životopisu prof. Markse zde.

Související články

O moudrosti

24. května 2024

Málokdo si dnes připustí, že není moudrý. Zaměňujeme moudrost s intelektuálními schopnostmi. Moudrost však vyžaduje charakter a morální cit.

#9 Proč text nelze odvodit z hmoty ani význam z textu? | Genesis Era Q&A

23. května 2024

Proč text nelze odvodit z hmoty ani význam z textu?

#8 Co je to informace? | Genesis Era Q&A

18. dubna 2024

Co je to informace?

#7 Jak vznikla půda? | Genesis Era Q&A

11. dubna 2024

Jak vznikla půda?