Desatero – 8. přikázání
2.Mojžíšova 20,15 říká: „Nepokradeš“. I osmému přikázání, stejně jako všem ostatním, jde o uplatňování svobody pro člověka. Ono slovo „nepokradeš“ se nám může jevit jako naprosto jasné, ke kterému ani není co dodat. Ale opak je pravdou.
I když dnešní pohled na 8. přikázání je velmi benevolentní, je třeba zdůraznit, že: dává právo na osobní vlastnictví (jinak by takové přikázání nemuselo existovat), hájí majetkovou jistotu, upravuje majetkoprávní poměry mezi lidmi, vede k čestnosti ve vzájemných vztazích a chrání svobodu člověka.
Když bychom měli roztřídit oblasti do kterých toto přikázání zasahuje, potom je to následující:
Zadržování: „Nebudeš utiskovat a odírat svého druha. Výdělek dělníka, kterého si najmeš, nezůstane u tebe do rána“. (3. Mojžíšova.19,13) Tedy zadržování mzdy.
Nepoctivost: „Dvojí závaží a dvojí míra, obojí je Hospodinu ohavností“. „Špatné, špatné“, říká kupující, ale jen poodejde, už se tím chlubí“. (Přísloví 20,10.14)
Nepoctivost v práci: „Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí“! (2. Tesalonickým 3,10-12)
Lichvářství: „V tobě berou úplatek, jsou pohotoví k prolévání krve, bereš lichvářský úrok, chamtivě vydíráš svého bližního a na mne zapomínáš, je výrok Panovníka Hospodina“. (Ezechiel 22,12)
Vykořisťování: „Tvoji velmoži jsou umíněnci, spolčenci zlodějů. Kdekdo miluje úplatek a rád bere dary; sirotkovi právo nezjednají a pře vdovy se k nim nedostane“. (Izajáš 1,23)
Ale ono přikázání jde ještě hlouběji. Někdy můžeme mít pocit, že maličkosti je možné přehlížet, protože v životě jde přece pouze o velké věci. Ale od kolika korun se dá mluvit o krádeži? Od tisíce korun, od sto korun, od deseti korun? A co tak jízda v dopravním prostředku načerno? Co úmyslně nevrácená kniha do knihovny? Co neúplné daňové přiznání? Co používání nekoupeného počítačového programu? Co úroda, která nevyrostla naším přičiněním? A co materiál, který máme v práci, doma jej potřebujeme, proč bychom ho nakupovali? A bylo by jistě možné pokračovat.
Doposud jsme vzpomínali na majetkoprávní delikty, na neoprávněné přivlastňování si majetku někoho jiného. Ano, osmé přikázání má všechno toto na mysli. Ale ono hovoří ještě o jedné velmi důležité věci. A pokud bychom ji nevzpomněli, potom by nebylo vysvětlení úplné. Již v pátém přikázání jsem se zmiňoval o tom, že první čtyři přikázání upravují vztah člověka k Bohu a dalších šest upravuje vztah člověka k člověku. A tak tedy v přikázání, kterým se nyní zabýváme nejde pouze o krádež obecně, ale jde o něco, čeho se dopouštím přímo na jiném člověku. Tedy únosy lidí, a to z jakýchkoliv důvodů. „Kdo někoho ukradne, ať už jej prodá nebo jej u něho naleznou, musí zemřít“. (2. Mojžíšova 21,16) Toto přikázání chrání vedle majetku také svobodu jiného člověka. Omezování svobody z důvodů politických, náboženských a jakýkoliv jiných je porušování tohoto přikázání. A nyní bychom mohli konkretizovat: únosy lidí, terorismus a s ním spojení rukojmí, samozřejmě do této skupiny je třeba zahrnout také otroctví, které nemusí mít pouze takovou formu, jakou mělo v dějinách, ale i formu domácího násilí, despotismu vůči dětem, šikany v zaměstnání atd. Není tak dávno doba, kdy byly hranice našeho státu téměř neprodyšně uzavřeny, a do zahraničí, zvláště na západ od nás, se dostal pouze někdo. I to bylo porušování osmého přikázání.
A tak tedy přikázání, které má pouze jedno jasné a srozumitelné slovo, má podstatně širší význam, než se nám může na první pohled zdát. Vezměme vážně všechna zákoutí, do kterých toto přikázání nahlíží.
Jan Dymáček
