Desatero – A co k němu dodat?
1. Kdy spatřilo desatero světlo světa? Přece v té době zde již byla řada pokolení lidí. To snad pro lidi žijící před vydáním desatera pro ně žádný Boží zákon neplatil?
Samozřejmě platil. Kdyby neplatil, potom by člověk nemohl žádný zákon přestoupit, a nemohl by ani hřešit. Kde není zákon, není ani jeho porušení. Ale my čteme na počátku Bible, že člověk padl do hříchu, protože nerespektoval jeho návod pro život. Jsou věci samozřejmé, které má člověk zakódovány v sobě, a jsou věci, které je třeba člověku říct ve chvíli, kdy si již správný směr v životě neuvědomuje. Dovolím si příklad. Dříve nebyly problémy se šikanou, protože to nikoho nenapadlo. Když se ale šikanování druhých rozmohlo, potom bylo třeba vydat mnohdy i písemné nařízení, že takto není možné jednat. Když kuřák ztratí vnímání toho, že by v kolektivu nekuřáků neměl kouřit, protože tím obtěžuje druhé, potom je třeba vyvěsit tabulky s nápisem „nekouřit“. Přesně tak to bylo s desaterem. Pokud byl tento návod pro lidi samozřejmostí, nebylo nutné jej napsat. V okamžiku, kdy to samozřejmostí přestalo být, Bůh jej vydal.
2. Neplatilo desatero pouze pro Židovský národ?
Kdyby platilo pouze pro někoho, potom by nebylo v zákonech jednotlivých zemí dnešní doby zakázáno ohrožovat jiné lidi na životech, neplatilo by, že nemáme zcizovat majetek, který patří někomu jinému atd.
Jestliže tento návod pro život platil i před písemným vydáním, potom zde ještě Židovský národ nebyl, a přitom přikázání platila. Tedy je jasné, že desatero je určeno všem lidem.
3. Platí všechna přikázání?
Žijeme v jiné době a některá z nich mohou být již značně zastaralá.
Ano, platí všechna přikázání, která zákonodárce dal. Ani ze zákoníků dnešní doby si nemůžeme vybírat, co se mně hodí, a co nehodí. Nehledě k tomu, pokud dnes nebereme některé přikázání vážně, přichází dopad. Sedmému přikázání „nesesmilníš, nezcizoložíš“ se dnes lidé spíše posmívají. Vzpomínat ale v té souvislosti vysoké procento rozvodovosti, rodiny bez jednoho z rodičů a poškozené vztahy je zbytečné, protože to jsou obecně známá fakta.
4. Nejde o nařízení, které nám bere svobodu?
Když koupíme nějaký výrobek, dostáváme k němu návod pro použití. A má-li nám výrobek dlouho a dobře sloužit, potom je rozumné návod respektovat. Můžeme se cítit být návodem omezování v naší svobodě zacházet s výrobkem, jak my uznáme za vhodné, ale moudré je, návod brát vážně.
Když stojíme na vyhlídkovém můstku nad propastí Macocha, potom nám brání zábradlí nad 138 metrů hlubokou propastí udělat další krok směrem ke hlubině. Považuje někdo toto zábradlí za omezení naši svobody. Ano, ono nás omezuje, ale my jsme vděčni, že nás „omezuje“.
Otázkou je, zda-li se vůbec jedná o nařízení. Desatero začíná slovy o tom, že nás Bůh vysvobodil z otroctví hříchu. Zaplatil za nás pomyslný dluh. A proto není důvod, abychom měli nějakého jiného boha. Poněkud mně to připomíná situaci, kdy se někdo zadluží, musel by všechno prodat, neměl by kde bydlet, vyhodili ho z práce… A „někdo“ za něho celý dluh zaplatí, „postaví ho na nohy“, zajistí mu budoucnost, a k tomu dodá: „Prosím Tě, aby ses znovu nedostal do právě prožitého problému, bylo by dobré, bylo by třeba, abys…“ Je to nařízení, nebo dobrá rada? A když onen člověk poslechne, přišel o svoji svobodu?
5. Nežijeme už dnes pod zákonem, ale pod milostí?
Pokud zákon již neplatí, potom je zbytečné, aby zde byla milost, protože milost je třeba pouze tam, kde mohu přestoupit nějaký zákon. Tedy přistoupit na myšlenku, že zákon zde není, pouze milost, je z logiky věci nesmyslné.
Nehledě k tomu platí to, že nemáme druhého člověka připravit o život? Platí to, že nemáme lhát, protože to může tak silně narušit vztahy, že se lidé rozchází? Platí to, že si nemáme přivlastnit majetek jiného člověka? A bylo by možné pokračovat. Odpovědi jsou jasné. Proč tedy tvrzení, že nežijeme pod zákonem, ale pod milostí? Ano, jsme spaseni z milosti Boží, ano, spasení si nemůžeme ničím zasloužit a to ani přísným respektováním zákona. Ale pokud bereme Boží návod pro náš život vážně, potom dáváme najevo, že přijímáme i jeho milost. A pokud přijímáme jeho milost, dáváme to najevo i tím, že Boží rady bereme vážně. Pokud je někdo, kdo spáchal kriminální čin, omilostněn prezidentem republiky, potom se předpokládá, že již dále neprovádí onu trestnou činnost. Pokud ano, potom je znovu postihován.
A tak si dovolím ukončit uvažování nad Božím desaterem parafrází biblického verše (Žalm 1, 1-2): „Trvale prožívající stav hluboké spokojenosti, bezpečí a požehnání je ten, který se neřídí radami svévolníků, ale ten, kdo si oblíbil Hospodinův zákon a přemýšlí o něm…“
Jan Dymáček
