(Je zajímavé, že někdy a některými je o věřících lidech hovořeno jako o „bláznech“, ale věřící lidé takto o ateistech nehovoří. I když Bible se tak vyjadřuje: „Blázen si v srdci říká: Bůh není.“ Žalm 14,1) Vzpomínám na setkání s člověkem, který mně při jedné ze schůzek řekl, že se mně, jako věřícímu člověku diví, že věřím takovým pohádkám. S naprosto klidným svědomím jsem mu odpověděl přesně to samé, pouze v souvislosti s evoluční teorií. Ono totiž skoré je vyrovnané.
Nevím proč lidé nevěří, ale vím, proč lidé věří v existenci Boha. Bible říká, že „na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (1. Mojžíšova 1,1) Tato zpráva je úplně první v Bibli, a to proto, abychom věděli, kde a jaký máme počátek. Nejsme produktem náhody, ale výtvorem inteligentní bytosti, která nám dala smysl bytí. Kde se tady vzala ona inteligentní bytost, to nevím, stejně tak jako ateisté nevědí, kde se vzala hmota, kterou považují za počátek všeho. Pro mne je mnohem přijatelnější, rozumnější, vyžadující méně víry, přijmout fakt, že zde byla inteligentní bytost, která vše naplánovala a vytvořila než přijmout tvrzení, že zde byla na počátku mrtvá, nemyslící hmota, ze které se její část během času proměnila v živou, a dále vzniklo vše, co je kolem nás, včetně nás.
Lidský mozek a jeho složitost, o kterém víme pouze málo, funkčnost lidských orgánů zapadajících do sebe naprosto přesně, imunitní systém, to, že je zde muž a žena, kteří mohou zplodit další život – to vše je tak složité, fascinující, přesné a fungující, že hovořit zde o nahodilém procesu je přinejmenším velká odvaha. Semínko, nebo zrno, které může i několik roků ležet někde zapomenuté v nádobě se najednou, když je dáme do půdy, „probudí“ k životu. Není to zázrak? Zvířata, každé se svým zvláštním vybavením, které jim dává možnost žít a vyrovnávat se se svými zvláštnostmi. A bylo by jistě možné pokračovat ve výčtu zázraků v přírodě, u zvířat i u lidí, na které teprve nyní přicházíme, a které ukazují na promyšlený plán a přístup. Ano, slyšíme dnes v populárně naučných pořadech slova jako „příroda vymyslela, evoluce se počínala velice moudře, to a to se dělo, a proto příroda obdařila toho a toho živočicha tím, či oním…“. Slova „moudře“, „vymyslela“, „a proto“ obdařila…, to se dá spojit s nahodilým samovolným procesem, byť by trval miliony a miliony let? Nic, mimo moudrou, živou a inteligentní bytost nemůže nic vymyslet, …proto obdařit, …moudře doplnit atd. Anebo může? Ale kolik víry bych potřeboval, abych tomu mohl uvěřit?
Je také zajímavé, že u nás lidí, nejde pouze o funkčnost různých pochodů, ale máme chuť, která nám zpříjemňuje jedení a pití, vnímáme krásu kolem nás, jsme schopni milovat, máme svědomí, které není naučené, ale zakódované v člověku, protože v každé době i každé kultuře jsou věci, které jsou vnímány jako nepřijatelné… A opět by bylo možné pokračovat. To vše přišlo samovolně?
A co tak touha po věčnosti, nemožnost smíření se s úmrtím našich nejbližších, pud sebezáchovy… Kde se to vzalo, proč si nejsme schopni zvyknout na konečnost lidského života, když to přece patří k věci? „On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.“ (Kazatel 3,11)
Drtivá většina lidí na světě jsou věřícími. Pouze malé procento se hlásí k ateismu. (I když i ten je náboženstvím.) Ta většina lidí je pomýlená? „Vědci dokázali…“. Ale přece se hovoří o evoluční teorii, tedy ne o důkazech. „V Bibli jsou samé pohádky…“. Archeologové dokazují pravdivost záznamů, které jsou v Bibli uvedeny. Apoštol Pavel (Římanům 1,20) napsal: „Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. “
Ano, existenci Boha nelze ani dokázat, ani vyvrátit. ALE! Přemýšlení a dosavadní poznání a přiznání vědců mne vede k tomu, co je logičtější a vyžadující méně víry. K tomu, co se slovně opisuje termíny jako „příroda vymyslela, evoluce proto udělala…“, protože se bojíme vyslovit slovo Bůh. Vede mě to k víře, že existuje Bůh Stvořitel a tím také Bůh Spasitel. A to obrací moji pozornost nejenom do minulosti, ale také do budoucnosti. „…Boha Spasitele, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.“ (1. Timoteovi 2,3-4)
