Úvod Magazín Věda a filozofie Jak a proč věřím ve stvoření a inteligentní původ vesmíru života a člověka – 1. díl

Jak a proč věřím ve stvoření a inteligentní původ vesmíru života a člověka – 1. díl

Která z následujících dvou věr přemáhá svět – tj. každodenní ohrožení, kterým jsme vystavováni jako jednotlivci i jako společnost?

a) Příčina přírody je součástí přírody a vzešla z přírody samotné – tj. příroda (veškeré prostředí ve kterém žijeme) je svébytná, soběstačná, suverénní a svrchovaná existence. Tzn. že pokud si příroda a lidé nepomůžou sami, nepomůže jim nikdo a nic. Jinými slovy, nenajdeme-li řešení naší situace v samotné přírodě a ve schopnostech, kterými jako lidé přirozeně disponujeme (tj. tělesné, intelektuální a citové schopnosti, určité morální cítění ve svědomí a vůle), jsme totálně ztraceni.

b) Příčina přírody není součástí přírody a nevzešla z přírody samotné – tj. je transcendentní – nadpřirozená nebo-li nad-přírodní tj. z přírody nepocházející – jinými slovy příroda je existenčně závislá na něčem nebo někom, co nebo kdo není její součástí ani „produktem“ – to něco nebo někdo je Tvůrce, Zákonodárce, Otec – prostě Bůh Stvořitel. Řešení naší situace spočívá v přijetí nabídky smíření s Bohem skrze osobu Ježíše Krista, v důvěrném vztahu s Ním a lidmi dobré vůle a v dobrém jednání za každé situace až do příchodu Věčného Soudce všech živých i mrtvých, našeho Zachránce a Spasitele Ježíše Krista.*

Přírodní zákony – jako každé jiné zákony – jsou ustanovené pravidelnosti ve vztazích a mají pouze odhalující, ochranné, stabilizační a určitý typ řádu regenerující schopnosti. Přírodní zákony tedy odhalují skrytý řád ve stvoření, odhalují vztahy, další pravidelnosti ve vztazích a určitou automatizaci procesů probíhajících ve stvoření – díky nim vědci mohou vůbec něco o přírodě pochopit a proniknout do její struktury a fungování – ale pouze částečně, protože přírodní zákony samy nedokážou odhalit všechno! Přírodní zákony dále stabilizují a defacto umožňují a chrání všechny procesy a technologické ztvárnění živé i neživé přírody, bez nich by se příroda utopila v chaosu a zanikla. Přírodní zákony mají tedy podpůrnou a služebnou funkci, nikoliv konstrukční nebo dokonce všekonstrukční schopnosti. Přírodní zákony pouze regenerují určitý typ řádu v přírodě, ale nejsou prvotní příčinou toho řádu, který regenerují. Přírodní zákony regenerují 2 typy řádu – statistický nebo-li entropický který se týká dynamické kompenzace rozdílů teplot, tlaků, koncentrací (hustot) – a řád strukturní týkající se vzájemné interakce otevřených termodynamických soustav, které si vyměňují energii a hmotu a usměrňují její toky prostřednictvím své geometrie (vnitřní a vnější struktury), která nemá symbolický charakter – tzn. nejedná se o geometrickou strukturu s významovým přiřazením, které není součástí té geometrie – jako vidíme např. u textu, který právě čteme. – tento přístup k přírodním zákonům je striktně biblický a nenalezneme ho v žádné verzi evoluční (vývojové) teorie – tam přírodní zákony (buď) spontánně a postupně vznikají a/nebo jsou tvůrci veškerého řádu a procesů probíhajících ve stvoření.

*
Existence kódů a komunikace je evolučně nevysvětlitelný fenomén. Kód jakožto geometrický fenomén nemá materiální podstatu a sám má výhradně služebnou funkci – jedná se o geometrickou strukturu s významovým přiřazením, které ale není součástí té geometrické struktury (textu či jakéhokoliv seskupení symbolů). Geometrie daného kódu může být vyjádřena principiálně jakýmkoliv hmotným nosičem – v dané geometrii kódu můžeme uspořádat molekuly, kamínky, inkoust na papíře atd. přesto geometrie samotná (tj. know how) nemá materiální podstatu, kterou má to, co v dané geometrii uspořádáváme – tj. molekuly, kamínky apod. Neměla by nás mást naše zkušenost, že kódy jsou vyjádřeny na hmotném nosiči a z toho pak usuzovat, že mají materiální (přírodní – přirozenou) příčinu. Kód nemůže principiálně (prvotně) vzniknout žádnými procesy probíhajícími ve stvoření – mírněji řečeno není znám žádný proces ani teoreticky, který by něco takového dokázal zrealizovat. Kód se neobejde bez odesílatele a prvotně má za sebou vždy rozhodnutí vůle, cílevědomost a výzvu nebo požadavek. Musíme rozlišovat mezi informací – zprávou – a jejím technologickým ztvárněním v podobě kódu – tj. symbolického – geometrického – vyjádření pomocí symbolů (znaků). Technologické ztvárnění zprávy – tj. kód – sám o sobě nic neznamená, význam a závažnost není totiž součástí kódu samotného, ale je kódu přiřazen rozhodnutím vůle odesílatele nebo na základě dohody mezi odesílatelem a příjemcem.

a) V přírodě nalézáme značné množství organických kódů – v každé buňce, v každém živém tvoru nalézáme obrovské množství zakódované informace. Geometrie těchto organických molekul má tedy pouze služebnou funkci, sama o sobě nemá význam, ten je až „dodatečně“ přiřazován uvnitř buňky složitými trojrozměrnými rekonstrukčními algoritmy, které jsou vytvořeny tak, aby geometrii organického kódu dokázaly interpretovat do podoby určité sady instrukcí – co, kdy, kde, z čeho a jak postavit (zkonstruovat).

b) Biblická víra jako jediná přichází se zjevením Boha, který je SLOVO – řecky LOGOS – a bez Něhož nepovstalo NIC, co je, viz první verše Janova evangelia. Pouze biblický Bůh KOMUNIKUJE s člověkem na jeho úrovni – prostřednictvím Božského a lidského synovství Ježíše Krista. Pouze biblický Bůh mění, chrání a buduje člověka MOCÍ SVÉHO SLOVA. Slovo – tj. konstrukční a význam a cíl (teleos) nesoucí informace – je naprosto jedinečná a STĚŽEJNÍ myšlenka Bible a Kristova evangelia. Slovo přináší zprávu, skrze slovo přichází víra, skrze víru navazujeme vztah, skrze vztah poznáváme Boží charakter, a tím i vlastní hodnotu a poslání. Ježíš Kristus o sobě prohlásil, že je Slovo Boží, skrze které a prostřednictvím kterého Bůh stvořil věky a skrze které Bůh zrušil vládu smrti a skrze které zjevil život (Boží druh života) a nesmrtelnost.

***
Co se týče evoluční teorie, tak neexistuje principiálně žádná možnost, jak metodami operační (experimentální) vědy odhalit skutečnou historii světa, jeho příčinu, dobu trvání a (všechny) události, které se v minulosti odehrály. Evoluční teorie naráží na principiální bariéru nepoznatelnosti minulosti studiem přítomnosti resp. pozůstatků z minulosti objevených v přítomnosti. Mnoho informací o minulosti a původu „věcí“ je totiž ztraceno (nedochovaly se) – nejsou již součástí stvoření a nelze je v samotném stvoření zpětně dohledat. Proto se neobejdeme bez zprávy (svědectví) očitých svědků těch události – a jejich prohlášení jsme nuceni přijmout vírou (na základě důvěry). Evoluční teorie – ve smyslu popisu původu a historie vesmíru, života a člověka na této planetě – je proto nejméně vědeckým a nejvíce spekulativním a fantazií překypujícím počinem člověka. Navíc evoluční teorie nás jako by chce ujistit, že jsme nic důležitého neztratili, že jsme vlastně o nic podstatného nepřišli a že jsme na vzestupné – zdokonalující – tendenci. Evolucionismus pohlíží na historii jako na méně dokonalou a celkově historii vnímá jako kontinuální vymaňování se z chaosu a nedokonalosti – jakýmisi přirozenými vnitřními mechanismy a vlastnostmi, kterými samo stvoření disponuje.

Hlavními zástupci těchto mechanismů jsou údajně mutace a přírodní výběr. Toto je ovšem dáno k víře, neboť tento hrubý popis zmiňuje pouze

1 degenerativní mechanismus – a tím jsou mutace (náhodné změny v genomu mající téměř výhradně degenerativní účinky) a
1 stabilizační mechanismus – a tím je přírodní výběr (prevence přežití extrémních výchylek genetické variability v rámci daného druhu v daných podmínkách). Avšak ani mutace ani přírodní výběr není možno považovat za konstrukční mechanismy či dokonce něco zdokonalujícího. Na adresu této skutečnosti kdosi prohlásil, že darwinismus a evolucionismus je evangelium smrti – v kontrastu ke Kristovu evangeliu věčného života. Zřejmě byl darwinismus a evolucionismus takto nazván také proto, protože prohlašuje degenerativní a stabilizační procesy za konstruktivní a zdokonalující – a utrpení a smrt obecně za přirozené (přírodní) nástroje pokroku a odstraňování nepřizpůsobených (nepřizpůsobivých) daným podmínkám.

Evoluční pohled maximálně silně kontrastuje se stvořitelským – biblickým – přístupem, který nás naopak ujišťuje o tom, že jsme na sestupné tj. degenerativní tendenci a že jsme jako lidstvo i jako jednotlivci nesmírně mnoho ztratili. Příčinou této sestupné – degenerativní – tendence je opuštění Boha – tzn. ztráta osobního, láskyplného vztahu člověka se svým Tvůrcem – Kristem.

V podstatě evolucionismus v sobě obsahuje – nebo je produktem – ega – pýchy, sebestřednosti a samospravedlnosti, což pro většinu lidí nebývají nijak zvlášť negativní termíny. Důvod pro to je v tom, že evolucionismus odmítá vidět, ba i jen připustit, existenci něčeho, co přírodu převyšuje nebo co ji zapříčinilo, ale přitom není její součástí. U člověka můžeme naprosto stejně říci, že jeho příčina není jeho součástí … tzn. život si lidé předávají z generace na generaci, ale prvotně jím (životem) byli obdařeni z vyšších sfér, než ve kterých se nalézá člověk přirozeně. Podobně konstruktér motoru není součástí konstrukce motoru – a operační procesy probíhající při fungování motoru jsou principiálně odlišné od konstrukčních procesů, kterými byl motor dáván na výrobní lince dohromady. V jistém smyslu platí tato analogie také na procesy probíhající ve stvoření samotném a na procesy, které stvoření přivedly do existence – viz stvořitelský týden v 1. Mojžíšově zvané Genesis. Procesy, kterými Bůh přiváděl stvoření do existence a uspořádával postupně do dokonalé a živé mozaiky, jsou popsány nesmírně přesně propracovaným jazykem, kterým je popsáno 7 prvních stvořitelských dnů veškerého stvořeného bytí. Tyto procesy jsou odlišné od procesů, které probíhají v přírodě při jejím fungování. Stejně tak by nás nemělo překvapovat, že Stvořitel sám není součástí svého stvoření v tom smyslu, v jakém inženýr není součástí motoru, který zkonstruoval.

Evoluční teorie tvrdí, že právě tím, že všechny příčiny a vysvětlení hledá ve stvoření samotném, je vědecká, zatímco opuštění stvoření znamená automaticky opuštění domény vědy … a tudíž neověřitelnost, neopakovatelnost …

Evolucionisté rádi říkají, že právě proto je evoluční teorie vědecká, zatímco stvořitelská teorie vědeckou není, neboť se odkazuje na něco vědecky neuchopitelného. To je však zkreslená a značně naivní představa.

Věda znamená poznání – z latinského Scientia – poznatek, faktum. Věda tedy zkoumá svět v jeho technologickém ztvárnění a fungování. V okamžiku kdy se ale pídí po příčinách, narazí brzy na určitou bariéru … totiž na skutečnost, že některé příčiny v přírodě nedokáže nalézt resp. principiálně neví, kde a jak by je mohla nalézt.

Evoluční teorie je vírou resp. věroukou vždy, když nabubřele ignoruje tuto bariéru poznatelnosti a bariéru příčinnosti … a chce si hrát na teorii všeho. Evoluční teorie také zdaleka nepopisuje správně a adekvátně samotné technologické ztvárnění stvoření – neboť funkce, organizace a integrace nejsou vývojové termíny, nýbrž inženýrské-inteligenční termíny, k jejichž pochopení je nutné opustit evoluční myšlení ZDOLA NAHORU a aplikovat stvořitelské myšlení SHORA DOLů.

***

Přeji dobré trávení
Váš
Libor Votoček

Související články

Definování základních pojmů

17. listopadu 2021

Jeden z předních světových evolucionistů Dr. John Endler zveřejnil výsledky svého rozsáhlého výzkumu „přirozeného výběru” a dospěl k jednoznačnému závěru, že jeho výzkumy nepodporují myšlenku evoluce od mikrobů k lidstvu…

Dawkinsova podvodná argumentace na příkladu selekce živorodek duhových (gupek, pavích oček)

16. listopadu 2021

Richard Dawkins ve své knize Největší show pod Sluncem, chybně argumentuje, že přirozený výběr gupek ve volné přírodě je přesvědčivým důkazem evoluce…

Darwinovy pěnkavy

15. listopadu 2021

Obvyklý odhad evolucionistů ohledně toho, kolik času potřebovaly Darwinovy pěnkavy na vydělení (radiaci) ze své mateřské populace, se pohybuje od jednoho do pěti milionů let. Reálné výzkumy však potvrdily mnohem kratší čas v řádu...

Věda o stvoření nebo věda o evoluci?

13. listopadu 2021

Stvořitelský biblický pohled na svět - především jeho vznik a historii - je jako možný závěr vědeckého bádání dle současných „pravidel“ proevoluční, materialistické vědy zcela zapovězen, dokonce i kdyby byl pravdivý.