Úvod Magazín Věda a filozofie Jak a proč věřím ve stvoření a inteligentní původ vesmíru života a člověka – 1. díl

Jak a proč věřím ve stvoření a inteligentní původ vesmíru života a člověka – 1. díl

Která z následujících dvou věr přemáhá svět – tj. každodenní ohrožení, kterým jsme vystavováni jako jednotlivci i jako společnost?

a) Příčina přírody je součástí přírody a vzešla z přírody samotné – tj. příroda (veškeré prostředí ve kterém žijeme) je svébytná, soběstačná, suverénní a svrchovaná existence. Tzn. že pokud si příroda a lidé nepomůžou sami, nepomůže jim nikdo a nic. Jinými slovy, nenajdeme-li řešení naší situace v samotné přírodě a ve schopnostech, kterými jako lidé přirozeně disponujeme (tj. tělesné, intelektuální a citové schopnosti, určité morální cítění ve svědomí a vůle), jsme totálně ztraceni.

b) Příčina přírody není součástí přírody a nevzešla z přírody samotné – tj. je transcendentní – nadpřirozená nebo-li nad-přírodní tj. z přírody nepocházející – jinými slovy příroda je existenčně závislá na něčem nebo někom, co nebo kdo není její součástí ani „produktem“ – to něco nebo někdo je Tvůrce, Zákonodárce, Otec – prostě Bůh Stvořitel. Řešení naší situace spočívá v přijetí nabídky smíření s Bohem skrze osobu Ježíše Krista, v důvěrném vztahu s Ním a lidmi dobré vůle a v dobrém jednání za každé situace až do příchodu Věčného Soudce všech živých i mrtvých, našeho Zachránce a Spasitele Ježíše Krista.*

Přírodní zákony – jako každé jiné zákony – jsou ustanovené pravidelnosti ve vztazích a mají pouze odhalující, ochranné, stabilizační a určitý typ řádu regenerující schopnosti. Přírodní zákony tedy odhalují skrytý řád ve stvoření, odhalují vztahy, další pravidelnosti ve vztazích a určitou automatizaci procesů probíhajících ve stvoření – díky nim vědci mohou vůbec něco o přírodě pochopit a proniknout do její struktury a fungování – ale pouze částečně, protože přírodní zákony samy nedokážou odhalit všechno! Přírodní zákony dále stabilizují a defacto umožňují a chrání všechny procesy a technologické ztvárnění živé i neživé přírody, bez nich by se příroda utopila v chaosu a zanikla. Přírodní zákony mají tedy podpůrnou a služebnou funkci, nikoliv konstrukční nebo dokonce všekonstrukční schopnosti. Přírodní zákony pouze regenerují určitý typ řádu v přírodě, ale nejsou prvotní příčinou toho řádu, který regenerují. Přírodní zákony regenerují 2 typy řádu – statistický nebo-li entropický který se týká dynamické kompenzace rozdílů teplot, tlaků, koncentrací (hustot) – a řád strukturní týkající se vzájemné interakce otevřených termodynamických soustav, které si vyměňují energii a hmotu a usměrňují její toky prostřednictvím své geometrie (vnitřní a vnější struktury), která nemá symbolický charakter – tzn. nejedná se o geometrickou strukturu s významovým přiřazením, které není součástí té geometrie – jako vidíme např. u textu, který právě čteme. – tento přístup k přírodním zákonům je striktně biblický a nenalezneme ho v žádné verzi evoluční (vývojové) teorie – tam přírodní zákony (buď) spontánně a postupně vznikají a/nebo jsou tvůrci veškerého řádu a procesů probíhajících ve stvoření.

*
Existence kódů a komunikace je evolučně nevysvětlitelný fenomén. Kód jakožto geometrický fenomén nemá materiální podstatu a sám má výhradně služebnou funkci – jedná se o geometrickou strukturu s významovým přiřazením, které ale není součástí té geometrické struktury (textu či jakéhokoliv seskupení symbolů). Geometrie daného kódu může být vyjádřena principiálně jakýmkoliv hmotným nosičem – v dané geometrii kódu můžeme uspořádat molekuly, kamínky, inkoust na papíře atd. přesto geometrie samotná (tj. know how) nemá materiální podstatu, kterou má to, co v dané geometrii uspořádáváme – tj. molekuly, kamínky apod. Neměla by nás mást naše zkušenost, že kódy jsou vyjádřeny na hmotném nosiči a z toho pak usuzovat, že mají materiální (přírodní – přirozenou) příčinu. Kód nemůže principiálně (prvotně) vzniknout žádnými procesy probíhajícími ve stvoření – mírněji řečeno není znám žádný proces ani teoreticky, který by něco takového dokázal zrealizovat. Kód se neobejde bez odesílatele a prvotně má za sebou vždy rozhodnutí vůle, cílevědomost a výzvu nebo požadavek. Musíme rozlišovat mezi informací – zprávou – a jejím technologickým ztvárněním v podobě kódu – tj. symbolického – geometrického – vyjádření pomocí symbolů (znaků). Technologické ztvárnění zprávy – tj. kód – sám o sobě nic neznamená, význam a závažnost není totiž součástí kódu samotného, ale je kódu přiřazen rozhodnutím vůle odesílatele nebo na základě dohody mezi odesílatelem a příjemcem.

a) V přírodě nalézáme značné množství organických kódů – v každé buňce, v každém živém tvoru nalézáme obrovské množství zakódované informace. Geometrie těchto organických molekul má tedy pouze služebnou funkci, sama o sobě nemá význam, ten je až „dodatečně“ přiřazován uvnitř buňky složitými trojrozměrnými rekonstrukčními algoritmy, které jsou vytvořeny tak, aby geometrii organického kódu dokázaly interpretovat do podoby určité sady instrukcí – co, kdy, kde, z čeho a jak postavit (zkonstruovat).

b) Biblická víra jako jediná přichází se zjevením Boha, který je SLOVO – řecky LOGOS – a bez Něhož nepovstalo NIC, co je, viz první verše Janova evangelia. Pouze biblický Bůh KOMUNIKUJE s člověkem na jeho úrovni – prostřednictvím Božského a lidského synovství Ježíše Krista. Pouze biblický Bůh mění, chrání a buduje člověka MOCÍ SVÉHO SLOVA. Slovo – tj. konstrukční a význam a cíl (teleos) nesoucí informace – je naprosto jedinečná a STĚŽEJNÍ myšlenka Bible a Kristova evangelia. Slovo přináší zprávu, skrze slovo přichází víra, skrze víru navazujeme vztah, skrze vztah poznáváme Boží charakter, a tím i vlastní hodnotu a poslání. Ježíš Kristus o sobě prohlásil, že je Slovo Boží, skrze které a prostřednictvím kterého Bůh stvořil věky a skrze které Bůh zrušil vládu smrti a skrze které zjevil život (Boží druh života) a nesmrtelnost.

***
Co se týče evoluční teorie, tak neexistuje principiálně žádná možnost, jak metodami operační (experimentální) vědy odhalit skutečnou historii světa, jeho příčinu, dobu trvání a (všechny) události, které se v minulosti odehrály. Evoluční teorie naráží na principiální bariéru nepoznatelnosti minulosti studiem přítomnosti resp. pozůstatků z minulosti objevených v přítomnosti. Mnoho informací o minulosti a původu „věcí“ je totiž ztraceno (nedochovaly se) – nejsou již součástí stvoření a nelze je v samotném stvoření zpětně dohledat. Proto se neobejdeme bez zprávy (svědectví) očitých svědků těch události – a jejich prohlášení jsme nuceni přijmout vírou (na základě důvěry). Evoluční teorie – ve smyslu popisu původu a historie vesmíru, života a člověka na této planetě – je proto nejméně vědeckým a nejvíce spekulativním a fantazií překypujícím počinem člověka. Navíc evoluční teorie nás jako by chce ujistit, že jsme nic důležitého neztratili, že jsme vlastně o nic podstatného nepřišli a že jsme na vzestupné – zdokonalující – tendenci. Evolucionismus pohlíží na historii jako na méně dokonalou a celkově historii vnímá jako kontinuální vymaňování se z chaosu a nedokonalosti – jakýmisi přirozenými vnitřními mechanismy a vlastnostmi, kterými samo stvoření disponuje.

Hlavními zástupci těchto mechanismů jsou údajně mutace a přírodní výběr. Toto je ovšem dáno k víře, neboť tento hrubý popis zmiňuje pouze

1 degenerativní mechanismus – a tím jsou mutace (náhodné změny v genomu mající téměř výhradně degenerativní účinky) a
1 stabilizační mechanismus – a tím je přírodní výběr (prevence přežití extrémních výchylek genetické variability v rámci daného druhu v daných podmínkách). Avšak ani mutace ani přírodní výběr není možno považovat za konstrukční mechanismy či dokonce něco zdokonalujícího. Na adresu této skutečnosti kdosi prohlásil, že darwinismus a evolucionismus je evangelium smrti – v kontrastu ke Kristovu evangeliu věčného života. Zřejmě byl darwinismus a evolucionismus takto nazván také proto, protože prohlašuje degenerativní a stabilizační procesy za konstruktivní a zdokonalující – a utrpení a smrt obecně za přirozené (přírodní) nástroje pokroku a odstraňování nepřizpůsobených (nepřizpůsobivých) daným podmínkám.

Evoluční pohled maximálně silně kontrastuje se stvořitelským – biblickým – přístupem, který nás naopak ujišťuje o tom, že jsme na sestupné tj. degenerativní tendenci a že jsme jako lidstvo i jako jednotlivci nesmírně mnoho ztratili. Příčinou této sestupné – degenerativní – tendence je opuštění Boha – tzn. ztráta osobního, láskyplného vztahu člověka se svým Tvůrcem – Kristem.

V podstatě evolucionismus v sobě obsahuje – nebo je produktem – ega – pýchy, sebestřednosti a samospravedlnosti, což pro většinu lidí nebývají nijak zvlášť negativní termíny. Důvod pro to je v tom, že evolucionismus odmítá vidět, ba i jen připustit, existenci něčeho, co přírodu převyšuje nebo co ji zapříčinilo, ale přitom není její součástí. U člověka můžeme naprosto stejně říci, že jeho příčina není jeho součástí … tzn. život si lidé předávají z generace na generaci, ale prvotně jím (životem) byli obdařeni z vyšších sfér, než ve kterých se nalézá člověk přirozeně. Podobně konstruktér motoru není součástí konstrukce motoru – a operační procesy probíhající při fungování motoru jsou principiálně odlišné od konstrukčních procesů, kterými byl motor dáván na výrobní lince dohromady. V jistém smyslu platí tato analogie také na procesy probíhající ve stvoření samotném a na procesy, které stvoření přivedly do existence – viz stvořitelský týden v 1. Mojžíšově zvané Genesis. Procesy, kterými Bůh přiváděl stvoření do existence a uspořádával postupně do dokonalé a živé mozaiky, jsou popsány nesmírně přesně propracovaným jazykem, kterým je popsáno 7 prvních stvořitelských dnů veškerého stvořeného bytí. Tyto procesy jsou odlišné od procesů, které probíhají v přírodě při jejím fungování. Stejně tak by nás nemělo překvapovat, že Stvořitel sám není součástí svého stvoření v tom smyslu, v jakém inženýr není součástí motoru, který zkonstruoval.

Evoluční teorie tvrdí, že právě tím, že všechny příčiny a vysvětlení hledá ve stvoření samotném, je vědecká, zatímco opuštění stvoření znamená automaticky opuštění domény vědy … a tudíž neověřitelnost, neopakovatelnost …

Evolucionisté rádi říkají, že právě proto je evoluční teorie vědecká, zatímco stvořitelská teorie vědeckou není, neboť se odkazuje na něco vědecky neuchopitelného. To je však zkreslená a značně naivní představa.

Věda znamená poznání – z latinského Scientia – poznatek, faktum. Věda tedy zkoumá svět v jeho technologickém ztvárnění a fungování. V okamžiku kdy se ale pídí po příčinách, narazí brzy na určitou bariéru … totiž na skutečnost, že některé příčiny v přírodě nedokáže nalézt resp. principiálně neví, kde a jak by je mohla nalézt.

Evoluční teorie je vírou resp. věroukou vždy, když nabubřele ignoruje tuto bariéru poznatelnosti a bariéru příčinnosti … a chce si hrát na teorii všeho. Evoluční teorie také zdaleka nepopisuje správně a adekvátně samotné technologické ztvárnění stvoření – neboť funkce, organizace a integrace nejsou vývojové termíny, nýbrž inženýrské-inteligenční termíny, k jejichž pochopení je nutné opustit evoluční myšlení ZDOLA NAHORU a aplikovat stvořitelské myšlení SHORA DOLů.

***

Přeji dobré trávení
Váš
Libor Votoček

Související články

#5 Třetí kategorie vědy - Forenzní, Neopakovatelná, Historická | Genesis Era Q&A

28. března 2024

Podrobnější představení 3. kategorie vědy.

#4 Druhá kategorie vědy: terénní, opakovatelná, pozorovací | Genesis Era Q&A

21. března 2024

Podrobnější představení 2. kategorie vědy.

#3 První kategorie vědy: laboratorní, opakovatelná, experimentální | Genesis Era Q&A

14. března 2024

Podrobnější představení 1. kategorie vědy.

#2 Definice vědy a její rozdělení do 4 kategorií | Genesis Era Q&A

7. března 2024

Odpověď na první otázku, kterou jste nám poslali do redakce - Co je to věda?