Úvod Magazín Historie Silvestr a Nový rok

Silvestr a Nový rok

28. prosince 2022

Silvestr a Nový rok je v myslích většiny lidí chápán jako závěr a začátek nového roku. Všichni známe přísloví „jak na Nový rok, tak po celý rok“, ale málokdo ví, že poslední den v roce patří svátku sv. Silvestra, (jak říká katolická církev) papeže, který žil na přelomu 3. a 4. století v Římě. Je třeba pouze dodat, že po stránce dějinné se nejednalo ještě o papeže, ale biskupa římského, protože i v jiných větších městech Římské říše byli biskupové se stejnou pravomocí.

Odkaz Saturnálií

Silvestr I. se zabýval reformou regulí. Chtěl stanovit co a jakým způsobem by se mělo uctívat či oslavovat. Ve starém Římě byla zvykem oslava Saturnálií k poctě boha Saturna. Tyto bouřlivé oslavy začínaly podle našeho kalendáře 17. prosince a konec těchto oslav nebyl zcela znám, neboť se stále oddaloval. Původně svátek trval do 23. prosince, později až do 30. prosince. Veškeré starořímské instituce přestaly o tomto svátku pracovat, a dokonce si otroci měnili role se svými pány.¹

Silvestr stanovil na období zimního slunovratu oslavu Ježíšova narození. Tento svátek byl prvním křesťanským svátkem. Reformátor Silvestr I. zemřel 31. prosince roku 335. Díky jeho svatořečení se z tohoto dne udělal další svátek, který má pro křesťany zvláštní váhu. Nejenže tímto dnem končí starý rok, ale také tímto dnem skončilo pronásledování křesťanů. Snad i proto všichni křesťané vždy s velkou nadějí očekávali nový rok.²

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Zvyky a tradice na Nový rok

Dle našich tradic se domácnosti připravovaly na příchod nového roku velkým úklidem, výměnou povlečení a velkým prádlem. Tyto přípravy musely začít již před Novým rokem, protože na Nový rok nesmělo viset prádlo na šňůře. Kdyby se tak stalo, mohlo by to přivolat smrt někoho blízkého. Další důležitou věcí bylo smetí, které muselo skončit v koutě, aby nikdo z rodiny nebyl vymeten ven. Neštěstí mohla přivolat také hospodyně, která by sama ometala plotnu, toto riziko na sebe braly báby ometačky, které ometaly plotny za almužnu nebo jídlo.

V 16. století byly zvykem bujaré oslavy, během kterých se střílelo nebo práskalo biči. Střílení a práskání biči se používalo k zahánění zlých duchů. V baroku se oslavy zklidnily, lidé chodili hlavně do kostela, aby poděkovali za uplynulý rok a pomodlili se za následující. Obvyklým zvykem bylo také podávání rukou kvůli odpuštění, říkalo se ,,co jsme si, to jsme si“. Obvykle se také zapalovaly svíčky za zemřelé. Od 16. století sledujeme tradici novoročních předsevzetí, která dnes už poněkud opadá.

Nový rok začíná už nocí z předešlého roku. Věřilo se, že když se lidem zdálo něco pěkného, tak se jim to i vyplní. Na Nový rok měla celá rodina trávit čas pospolu, aby mezi nimi v novém roce nevznikaly hádky. Důležitý byl společný oběd, charakteristickým pokrmem byla čočka, která měla přinášet v novém roce peníze. Zakázaným pokrmem byla drůbež, kvůli které by mohlo z domu uletět štěstí. Z příchodu prvního hosta, který vstoupil do domu, usuzovali, jaký nadcházející rok bude. Když bylo prvním hostem dítě nebo dívka, měl být rok šťastný. Když ale vstoupila těhotná žena, znamenalo to nemoc. Na Nový rok měli mít všichni zaplacené dluhy a měli ukončit všechny spory. Hospodyně chtěly mít dodělanou všechnu práci. Proto se říkalo „Jak na Nový rok, tak po celý rok“.

Některé malé děti chodily na novoroční koledu s ozdobeným proutkem plným barevných odstřižků látek a pentlí a s napíchaným hráškem a jablky. Proutek si od dětí kupoval za pár krejcarů hospodář, aby ho mohl na jaře zapíchnout do pole se lnem. Zvykem byla i slavnostní večeře tam, kde nastupovali do služby noví pacholci a děvečky.

Jak je vidět, Silvestr ani nový rok nemá s křesťanstvím nic společného. Nejde o žádné křesťanské svátky a všechny zvyky, které se dochovaly až do dnešní doby, jsou opravdu pouze lidové zvyky. Přesto má poslední den v roce uplynulém a první den v roce novém svoji symbolickou hodnotu. Jde o symbolický přelom času. Jsem přesvědčen, že stojí za to se poohlédnout do již prožitého roku a uvědomit si, za co všechno můžeme být vděčni. Vděčni lidem kolem nás, našim nejbližším, ale i Bohu. Není vždy všechno samozřejmostí. A na druhé straně se zamyslet nad právě přicházejícím rokem. Co udělat lépe, jak nasměrovat náš život, jak můžeme obohatit život těch, kteří jsou nám nejblíže. A také prosit Boha o moudrost do všech oblastí našeho života.

Redakce Genesis Era