Úvod Magazín Historie Smysl života a znalost historie – pokračování 2. části

Smysl života a znalost historie – pokračování 2. části

Mnoho lidí začíná v dnešní krizové a nepřehledné době zodpovědně přemýšlet o smyslu života, přesto jen málokdo si všimne, jak zásadní roli při hledání odpovědi hraje znalost historie, a to nejen historie např. 20. století, ale celková historie od samotných počátků lidstva a života až po současnost, a jak se do této otázky promítá i znalost či neznalost principiálních omezení vědy a vědeckého pokroku.

Vážení čtenáři našeho webu, v 2. části mého zamyšlení nad smyslem života a tím, jak souvisí se znalostí historie, jsem představil některé další důvody, proč je dobré se seznámit se skutečnou historií světa a lidstva. Vzhledem k náročnosti tématu jsem tuto druhou část rozdělil na 2 podčásti a dnes se podíváme na druhou podčást.

Historická neopakovatelná věda a hranice poznatelnosti historie

Opakovatelné experimenty a opakovaná pozorování současnosti jsou tedy pro historika de facto k ničemu, protože on zkoumá jen pozůstatky neopakovatelných jevů a událostí a navíc, nedokáže se vrátit do minulosti, kde by si mohl sám ověřit, co přesně se tehdy stalo.

V 1. díle jsme si ukázali, že experimentátor či pozorovatel současnosti se specializuje na zkoumání na požádání opakovatelných jevů. Experimentátor totiž musí být schopen své experimenty zopakovat kdykoliv je o to požádán a měl by mu vyjít vždy tentýž výsledek v rámci chyb měření a vlivu pozorovatele. Pozorovatel, např. astronom nebo psycholog se rovněž specializuje na pozorování jevů, které se neustále opakují a kde je tudíž průkazné, že k danému jevu skutečně došlo nebo pravidelně dochází. Vedle toho historik nic takového nedělá, naopak ten se specializuje na neopakovatelné historické události, které se staly v historii jen jednou a zanechaly po sobě nějaké stopy. Historik tyto stopy případně nalezne a snaží se z nich dedukcí, odhadem, extrapolací a často i fantazírováním odhadnout, k čemu přesně tehdy došlo, kdy k tomu došlo a jak dlouho případně daný jev probíhal. Opakovatelné experimenty a opakovaná pozorování současnosti jsou tedy pro historika de facto k ničemu, protože on zkoumá jen pozůstatky neopakovatelných jevů a událostí a navíc, nedokáže se vrátit do minulosti, kde by si mohl sám ověřit, co přesně se tehdy stalo. Má tedy jen velmi omezené informace a střípky pozůstatků neopakovatelných historických událostí a svou omezenou lidskou zkušenost a teoretické modely opřené z větší části o současnost, která se ale od minulosti liší často v mnoha zásadních ohledech.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Jak to přesně bylo před 2, 3, 4 a více tisíci lety už žádný historik nevystopuje ani nedomyslí, protože k tomu zkrátka nemá všechny potřebné informace. Něco víme, ale většinu toho nevíme a už nikdy sami nezjistíme ani nevyšpekulujeme. Pokud navíc nemáme žádné svědectví očitých svědků těch událostí či zápisy z kronik a literárních děl, nezbývá nám než jen donekonečna fantazírovat a vymýšlet si nejrůznější teorie a modely, ale jestli historie byla taková nebo maková, nemůžeme sami o sobě nikdy s jistotou říci. A také platí, že čím dále do minulosti a čím skromnější pozůstatky oněch událostí máme k dispozici, tím více fantazie a smyšlenek je v našich teoriích … které bývají zpravidla velice daleko od pravdy. Možná to někoho popudí, ale je to tak.

Kdyby dnešní historikové, kteří se chlubí hmotnostními spektrometry analyzujícími úlomky kostí, střepy váz či útržky oblečení nebo knih do nejmenších detailů nebo počítačovou tomografií, která dokáže pomocí rentgenových paprsků obrazně řečeno vyfotografovat vnitřek lebky či fosilie, pokorně přiznali principiální omezení svých výzkumů, jak jsme o nich právě hovořili, nebudovalo by se v myslích laické veřejnosti dlouhodobě mylné přesvědčení, že čím více počítačů a měřicích přístrojů budou historikové v budoucnu používat, tím více se dozví o tom, jak to kdysi bylo …

Když to řeknu zjednodušeně, tak stále přesnější a podrobnější chemická a fyzikální analýza jablkového štrůdlu mi nepomůže stále lépe a přesněji odpovědět na otázky, kdo, kdy, jak dlouho, pro koho a proč ten štrůdl vlastně upekl.

Není to nic jiného než omyl a velká naivita podpořená hrubou neznalostí toho, jak funguje a co může a nemůže zjistit opakovatelná experimentální věda a co neopakovatelná historická věda, která se zabývá neopakovatelnou historií. Jsou to skutečně dva světy, mezi nimiž zeje z vědeckého hlediska bezedná propast. Když to řeknu zjednodušeně, tak stále přesnější a podrobnější chemická a fyzikální analýza jablkového štrůdlu mi nepomůže stále lépe a přesněji odpovědět na otázky, kdo, kdy, jak dlouho, pro koho a proč ten štrůdl vlastně upekl.

Takhle věda opravdu nefunguje a čím dříve to pochopíme, tím dříve budeme moci rozpoznat obludnou lživost a zcestnost evolučního obrazu historie, který nabízí člověku falešný smysl života zaměřený na sebezáchranu, sebevyvýšení, sebeochranu, sebepotvrzení, sebeprosazení a zplození potomstva, přesně jak učí filozofie neo-darwinismu. Evoluční teorie nám vlastně říká, že takto se žilo vždycky v celé historii a že díky tomu vznikl ze zvířat i člověk, a pak člověk vymyslel díky tomu vědu, kulturu, řeč, politiku, náboženství a nakonec i Pána Boha. Kdo se ale nenechá oklamat těmito řečmi a začte se do prvních stránek Bible, zjistí, že popisuje historii docela jinak … a z toho vyplývá i docela jiný smysl života, než který nabízejí evolucionisté. Myslím, že to stojí minimálně za zamyšlení.

Děkuji Vám za Váš čas u dnešního 2. pokračování a už teď se můžete těšit na další část, ve které se podíváme na další dobré důvody, proč pravý smysl života objevíme jedině tehdy, když budeme znát skutečnou historii světa a lidstva!

Mgr. Libor Votoček

Související články

Pohanství

22. března 2023

Pohanství je termín převzatý z křesťanské kultury pro všechna ne-abrahámovská náboženství. Vyznačují se především vírou v mnohobožství.

Panna Marie

1. března 2023

Zvolala jedna žena ze zástupu: Blaze té, která tě zrodila a odkojila. Ale On řekl: Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.

Reinkarnace ve východních náboženstvích

15. února 2023

Karma není závislá na vyšší moci či bohu, je považovaná za přírodní princip, který znamená ve zkratce „každá akce má svou reakci”.

Den svatého Valentýna

13. února 2023

Neměli bychom podléhat komercializaci tohoto svátku. Projevujme si lásku tak, aby pro nás byl „valentýnský” každý den.