Úvod Magazín Historie Uveďme tvrzení o ‚opočlověku‘ na pravou míru

Uveďme tvrzení o ‚opočlověku‘ na pravou míru

Neandertálci jsou ve stále větší míře znázorňováni jako plně lidské bytosti, tak jako na tomto komerčním obrázku. A plně lidskými bytostmi také byli.

Carl Wieland
Přeložil M. T., editoval Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)

Upraveno z “Neustále se měnící příběh ‚lidské evoluce‘,” 7. kapitola autorovy knihy Jedna lidská rodina: Bible, věda, rasa a kultura, onehumanfamily.us.

Existuje mnoho, někdy protichůdných, tvrzení o takzvaných ‚opolidech‘, fosilních tvorech vydávaných za důkazy ‚lidské evoluce‘. O těchto ‚hominidech‘ se předpokládá, že jsou naši předkové, přechodné formy spojující nás a údajného společného předka jak lidoopů tak lidí.1 Kdykoli jsou s pompou ohlašovány nové ‚nálezy‘, mnozí se diví, jak může někdo popírat to, že jsme se vyvinuli z předků podobných lidoopům. Koneckonců, není každý nový nález dalším článkem v evolučním řetězu?

Avšak ‚onen velký obraz‘ je docela jiný, a pro biblického kreacionistu povzbudivý. Po mnoho desetiletí se už, s pár výjimkami,2 vynořuje neustále týž vzorec. Je to jako by každý nález zapnul nějaké další pixely v zrnité struktuře – poněkud se to zaostří, ale nezmění to obraz, jehož kontury byly již dlouho zřetelné. Veškeré nálezy se více či méně přirozeně řadí do jedné z pouhých tří hlavních skupin. A dvě z nich, neandertálci a Homo erectus, jsou si každopádně podobné. Obě jednoznačně zahrnují lidské Adamovy potomky.3

Prakticky všichni ostatní včetně slavné ‚Lucy‘, jsou ve zbývající skupině, která u evolucionistů vzbuzuje největší emoce. Ale ukazuje se, že jde o skupinu vymřelých primátů, nikoli lidí, kterou nelze anatomicky zařadit mezi lidoopy a lidi.

Budoucí nálezy budou také téměř jistě spadat do jedné z těchto skupin. Takže jejich přehled, který zde podáme, by nás měl informovat, abychom pohotověji chápali, jak pravděpodobně také příštítakový proklamovaný ‚předek člověka‘, zapadne do tohoto velkého obrazu, který je v souladu s biblickou historií.

1. NEANDERTÁLCI

Umělecké představy Homo erecta znázorňovaly nejčastěji nějakého skutečně primitivního, subhumánního ‚opočlověka‘. Avšak důkazů o tom, že šlo o lidi (kteří by stejně tak měli sdílet název našeho druhu), přibývá. A tak se umělecká ztvárnění postupně přesouvají směrem k mnohem zřetelněji lidskému vzezření, jako zde.

Neandertálci mají robustnější kostry než většina dnes žijících lidí – a větší mozkovny. Všechno na nich je v souladu s představou, že to byli popotopní potomci Adama, kteří žili v době po zmatení jazyků v Babylonu.

Evolucionista Donald Johanson, objevitel slavné fosilie ‚Lucy‘, píše jako spoluautor o Darwinově obhájci a příteli, biologovi Thomasu Huxleyovi FRS:

“Ze sbírky moderních lidských lebek dokázal Huxley vybrat sérii se znaky sahajícími ‚řadou neznatelných postupných kroků‘ od průměrného moderního vzorku k lebce neandertálce. Jinými slovy, nešlo o nic kvalitativně odlišného od dnešního Homo sapiens.”4

Huxley nevěřil tomu, že se neandertálci vyvinuli v moderní lidi, nýbrž že byli plně lidští. ‚Standardní‘ evoluční pojetí hovoří o tom, že nebyli přímými předky moderních lidí, ale spíše vedlejší větví. Huxleyovy lebky dávají dokonalý smysl tehdy, považujeme-li neandertálce prostě za součást škály kosterních variant v naší jediné lidské rodině. Mnohé z věcí plně prokazujících lidský charakter neandertálců jsou uvedeny v přehledné tabulce níže.

DNA neandertálců

ZE SEKVENOVÁNÍ JEJICH DNA JASNĚ VYPLÝVÁ, ŽE SE KŘÍŽILI S MODERNÍMI POPULACEMI, ZEJMÉNA S TĚMI Z VÝCHODNÍ EVROPY/EURASIE.

Ze sekvenování jejich DNA jasně vyplývá, že se křížili s moderními populacemi, zejména s těmi z východní Evropy/Eurasie. Takže neandertálci nemohou být zvláštním druhem, navzdory tvrzením evolucionistů o tom, že se odštěpili z rodové linie člověka před 500 000 lety. Tyto důkazy jsou velkou ranou pro ‚progresivní‘ představy kreacionistů ‚staré země‘. Ani ta nejdůmyslnější manipulace s Adamovou rodovou linií ji totiž nedokáže natáhnout do doby před několika stovkami tisíc let. Takže vzhledem k tomu, že takoví ‚kreacionisté‘ přijímají za svou výchozí pozici světské datování musí považovat neandertálce za preadamovské tvory odlišné od lidí a nemající duši, navzdory veškerým archeologickým důkazům o jejich lidství (viz tabulka). Ale DNA dnes takové spekulace zcela pochovala; to, že spolu měli děti, znamená, že musí jít o týž stvořený druh jako jsme my.

Další příbuzní… …

Do této skupiny můžeme zahrnout i děnisovany, nedávno ‚objevené‘ podle DNA v prstové kůstce na Sibiři a druhé kosti ze Španělska.5 Jsou považováni za sesterskou skupinu neandertálců; zdá se, že i oni se křížili s moderními lidmi, zejména s těmi z Melanésie. Prof. Clive Finlayson z Gibraltarského muzea, evolucionista, říká, že vědecká komunita bude muset přijmout, že děnisované podobně jako neandertálci byli stejně jako my, Homo sapiens.6

2. HOMO ERECTUS

Tato skupina zahrnuje člověka jávského, pekingského a turkanského chlapce. Pro tyto účely sem můžeme zařadit i exempláře nazývané odlišným druhovým jménem, ale skoro stejné, jako je třeba H. ergaster.7

Nedávná analýza pěti lebek z jediné populace erectuse z Dmanisi v Gruzii ukázala, že vykazují kompletní škálu odchylek, které nacházíme u afrických fosilií připisovaných třem odlišným druhům rodu Homo species; erectus, habilis a rudolfensis.8 Finlayson mluví o těchto fosiliích “a těch z novější éry moderního-neandertálského člověka” a konstatuje, že “jsou všichni součástí jediného, morfologicky rozmanitého, druhu se širokým geografickým záběrem.” Dokonce uvažuje o tom, že se Homo erectus podobně jako neandertálci také patrně křížil s ‚moderními lidmi‘.9 Jinými slovy, všichni jsou lidmi.

Bývalý ruský boxer Nikolaj Valujev (nar. 1973) vyhrál několik šampionátů a je nejvyšším a nejtěžším boxerským šampiónem v dějinách s 2,1 m a 145 kg. Jeho robustní vzhled nám připomíná, že podle svědectví DNA jsou některé genetické varianty, typické pro hřmotné, robustní neandertálce, stále přítomny i u současných lidí, zejména ve východoevropských populacích.

Kromě velikosti mozku jsou exempláře erectuse vlastně velmi podobné neandertálcům co do charakteru lebky. Má se za to, že od krku dolů vypadali jako dnešní těžcí atleti ze součaných olympiád. Jejich mozek byl v průměru menší než mozek dnešních lidí,10 i když by se u většiny exemplářů stále vešel do rozpětí velikostí mozku moderních lidí.11 Ze znaků svědčících o příslušnosti k lidem, které mají také neandertálci, byla značná část, i když zdaleka ne všechny, zjištěna i u erectuse. Někteří kreacionisté považují H. erectus z dobrých důvodů prostě za variantu neandertálce. Dokonce i mnozí evolucionisté řadí tyto první dvě kategorie do jediné, ‚archaičtí lidé‘. Lidé, ano, ale s některými charakteristickými kosterními znaky, mezi kterými dominuje robustnost lebek.12

Paleoantropologické nálezy z indonéského ostrova Flores svědčí (k překvapení evolucionistů) o tom, že lidé druhu erectusovládali dokonale mořeplavbu.13 Byli s to dosáhnout ostrova, který byl přístupný pouze přes rozsáhlé části otevřeného oceánu, a lovit tam. Z výzkumu na univerzitě Georgia, USA, vyplynulo, že jejich ‚acheulský‘ pěstní klín byl velmi důmyslnou vrhací loveckou zbraní.14 Krátce řečeno, obě zmíněné podskupiny archaických lidí jsou prostě potomky Adama a Noema žijícími v době po zmatení jazyků.

Obecné přesvědčení o tom, že robustnost kostry charakterizuje evoluční ‚stadium‘, které předcházelo moderní ‚gracilní‘ anatomii, vyvrací nález z Austrálie: tam byly objeveny ‚gracilní‘ lebky datované jako ‚starší‘ než lebky ‚robustní‘.15 Časté spojování robustnosti s raným popotopním obdobím vedlo tak některé kreacionisty k úvahám o tom, že tento znak nějak geneticky souvisí s dlouhověkostí — která je nyní též považována za geneticky podmíněnou — zdokumentovanou pro předpotopní patriarchy.

Další uvažují o tom, že menší mozek lidí druhu erectus souvisí snad se zvláštnostmi prostředí jako je třeba nedostatek jódu v půdě. I když jsou tyto úvahy zajímavé, zásadním zjištěním zde zůstává to, že o plně lidské příslušnosti erectuse by se už nemělo pochybovat — což se týká i všech budoucích nálezů takových ‚archaických Homo‚.

Je faktem, že někteří evoluční paleoantropologové jako třeba Milford Wolpoff z Univerzity státu Michigan už dlouho říkají, že ani neandertálce ani erectuse bychom neměli označovat za druhy odlišné od nás. Všichni by měli být přejmenováni na druh Homo sapiens, jak to přísluší i nám — a pak to konkretizovat, podle toho kterého případu, robustní či gracilní, ‚moderní‘ či ‚archaický‘.

Prof. Finlayson, již dříve zmíněný evolucionista, se také vyslovil ohledně nedávných fosilních nálezů a genetických zjištění, že “musíme opustit, jednou provždy, představu nadřazenosti moderních lidí nad archaickými (dřívějšími) lidmi. Termíny ‚archaický‘ a ‚moderní‘ ztrácejí zcela význam stejně jako představa, že zde moderní lidé nahradili všechny ostatní rodové linie.”16 Jak je vidět, i když profesor nechtěl podporovat dějiny podle Genesis, dělá zcela jistě právě tohle.

Přední evolucionistický anatom došel k závěru, že tito jedineční vymřelí primáti jsou po všech stránkách anatomicky více vzdálení jak lidoopům tak lidem než jsou ti jeden od druhého — určitě nejsou ‚mezi‘.

Další a poslední skupina, jak uvidíme, nemá s lidmi naprosto nic společného. Pokud bychom je dnes spatřili, patrně bychom jim říkali ‚lidoopi‘, jejich anatomie byla podstatně odlišná od obou, jak od moderních lidoopů tak lidí, a rozhodně nebyli, jak vysvětlíme, ‚přechodnými formami‘.

3. AUSTRALOPITÉKOVÉ

Tato skupina zahrnuje prakticky všechny zbývající exempláře údajných ‚opolidí‘ z poslední doby. Patří do ní australopitékové (rod Australopithecus)— např. slavná Lucy (A. afarensis), lebka Taung a ‚Pan/Paní Ples‘ (všichni A. africanus), Louskáček, (Australopithecus/Paranthropus (dříve Zinjanthropus) boisei, a další.

Patří sem také Ardipithecus.17 Volně jsem sem zařadil i Homo habilis; všeobecně se uznává, že jde o ‚fantómový taxon‘; některé úlomky kostí takto označené by měly být přeřazeny do erectuse, a další k rodům Australopithecus/Ardipithecus.

Zde jsou důvody, pro které nelze australopitéky uznat za předky člověka, za které je mnoho z nich (např. Lucy) vydáváno:

  1. Kosti jejich končetin byly uzpůsobeny výhradně k životu na stromech, nikoli v otevřené savaně, jak to líčí učebnice. Svědčí o tom zahnuté kosti rukou i nohou, dlouhé paže a další znaky.18
  2. Jak je patrné ze skenů CAT 19 fosilních lebek (které ukazují orientaci orgánu rovnováhy) nechodili přirozeně vzpřímeně jako lidé.Spoor, F., Wood, B. and Zonneveld, F., Implications of early hominid morphology for evolution of human bipedal locomotion, Nature 369(6482):645–648, 1994. O příbuzných Lucy také víme, že měli mechanizmus svírající zápěstí, což je typické pro kotníkovou chůzi, při které se jedinec dotýká klouby země.20 Tvrzení o ‚vzpřímené chůzi‘ jsou do značné míry založena na sadě stop bipedního tvora ve vulkanickém popelu, slavných ‚stopách z Laetoli‘. Ale, jak prokázal Dr. Russell Tuttle z Chicagské univerzity, tyto stopy jsou nerozlišitelné od stop moderních lidí, když jdou bosi.21 Jediným důvodem, proč jsou připisovány Lucy a jejím příbuzným, je ‚datování ‚popela. To činí více než ‚3 miliony let‘ a nepředpokládá se, že by už v té době žili moderní lidé. Takže pomocí uvažování v kruhu, které je docela běžné v evoluční logice: stopy museli zanechat předkové člověka — což pak dokazuje, že předkové člověka chodili zpříma. Opravdu dost podivné.
  3. Důležité je, že tito tvorové v žádném ohledu, nebyli anatomicky přechodnými formami mezi lidmi a lidoopy. Toto zjištění se opírá o podrobnou objektivní počítačovou analýzu četných souřadnic na jejich kostrách — provedenou týmem vedeným významným evolučním anatomem Charlesem Oxnardem, držitelem ceny Charlese R. Darwina za celoživotní zásluhy ve fyzické antropologii. Všechny anatomické souřadnice tří skupin — moderních lidoopů, moderních lidí a australopitéků — byly vyneseny do takzvaného trojrozměrného morfometrického prostoru. Evoluční očekávání byla jasná; lidé se měli shlukovat do jednoho místa v tomto prostoru, lidoopi na jiném místě a australopitékové někde uprostřed. Ale Oxnardův tým zjistil něco zcela jiného; anatomie této vymřelé skupiny primátů byla po všech stránkách vzdálenější od lidoopů i lidí, než byly tyto dvě skupiny jedna od druhé.22 Nechodili zpříma, nýbrž měli svébytnou valivou lokomoci. Důležité je, že je Oxnard nepovažoval za předky lidí.

DŮLEŽITÉ JE, ŽE TITO TVOROVÉ V ŽÁDNÉM OHLEDU NEBYLIANATOMICKY PŘECHODNÝMI FORMAMI MEZI LIDMI A LIDOOPY.

A když se najdou další australopitékové – tak co?

Po celá desetiletí už se troubí do světa zprávy o jednom druhu australopitéka za druhým coby nejnovějších epochálních nálezech podporujících údajnou evoluci člověka, ale na ‚velkém obrazu‘ se nic nezměnilo. A zdá se nepravděpodobné, že by se něco změnilo, ať už se v budoucnu najde sebevětší množství nových variant australopitéků — anebo nějakých archaických lidí. Důvod je nad slunce jasnější; představa, že se lidé vyvinuli z tvorů podobných lidoopům, je prostě omyl.

Rekonstrukce hlavy fosilie Shanidar 1, neandertálec (John Gurche 2010).

Nálezy, které dokazují, že neandertálci byli lidmi

  • Kamenné nástroje.
  • Kostěné nástroje specializované k činění kůží.23
  • Kontrolované využívání ohně (včetně zahřívání oloupané kůry bříz bez přístupu vzduchu k získání zvláštní smůly pro lepení dřevěných násad ke kamenným nástrojům).24
  • Dokonale vyvážené a jemně opracované dřevěné lovecké oštěpy.
    Šperky.25
  • Důkazy o zdobení těla a kosmetice.26
  • Nádobí na vaření a užívání koření při přípravě pokrmů.
  • Pohřbívání mrtvých spolu s dekorativními předměty.
  • Hudební nástroje (dokonce s pentatonickou stupnicí).27
  • Symbolické myšlení.28
  • Vysoce účinné ‚superlepidlo‘.29
  • Jistá složitá struktura vybudovaná 1,5 km hluboko pod zemí, kam neproniká denní světlo, svědčí o tom, že neandertálci měli technologii i znalosti k přepravování průběžně udržovaného ohně jako zdroje světla v oné hloubce. Zkuste to někdy!
  • Schopnost soucitu projevující se péčí o postižené. Existují kosterní důkazy o lidech těžce a trvale znetvořených zraněním, a přece žijících mnoho let po tomto zranění.
  • Důkazy o tom, že měli obydlí zhotovená ze dřeva, se zvířecími kůžemi na stěnách. Zdá se, že to byli nomádští lovci, takže se asi většinou vraceli do jeskyní z obřadních důvodů nebo aby pohřbili mrtvé, jako v Abrahamově době (Genesis 23:9). A tam, kde dlouhodobě žili v jeskyních, existují důkazy shromážděné nedávno a svědčící o rozdělení jeskyní přepážkami.30
  • Nedávná podrobná analýza jazylky (spojené s hlasivkami) svědčí o tom, že uměli mluvit.31 O této schopnosti svědčí i nedávné genetické důkazy.32

Redakční poznámka ze září 2015: Je ještě nutné připojit komentář ohledně nedávných nálezů v jižní Africe (poté, co byl tento článek poprvé zveřejněn v časopisu Creation magazine); jde o 15 exemplářů nazvaných prozatím Homo naledi. Připadá nám, že je příliš brzy být si jisti zařazením nálezů v rámci shora uvedeného vzorce. Jejich objevitelé si pospíšili s poukazováním na některé podobnosti s anatomií lidí jako je třeba tvar lebky a morfologie zubů, a dokonce s tvrzením, že tito tvorové byli svými příbuznými obřadně pohřbíváni, o čemž panovalo dosud přesvědčení, že to vyžaduje úroveň abstraktního myšlení spojovanou s lidmi disponujícími velkým mozkem. A umělecké rekonstrukce se snaží dát očím Homo naledi ono zvláštní ‚lidské světlo‘ aby podpořili názor, že tento tvor má význam v evoluci člověka. Avšak kosti ruky jsou nápadně ohnuté, a co je nejvíc zarážející, jeho mozek ‚není větší než pomeranč‘. Takže jestli jde o mikrocefalickou verzi erectuse, jak poznamenali někteří evolucionisté (snad vinou nedostatku jódu v půdě), nebo prostě o variantu australopitéka, půjde zřejmě upřesnit až poté, co uplyne nějaká doba umožňující kritické zhodnocení (včetně důkazů o údajném obřadném pohřbívání); to dělají evolucionisté, kteří sami nebyli při objevech ostatků. A doufejme, že prozkoumání také provedou kompetentní neevolucionisté. Evoluční entuziazmus se v minulosti vyznačoval tendencí přeceňovat význam aspektů nálezů jako je tento, dokud pak neopadlo počáteční hejsasa. Známkou toho, že se z těchto chyb evolucionisti poučili, je fakt, že objevitelé zatím do světa netroubí cosi o ‚chybějícím spojovacím článku‘, nýbrž mluví spíše o ‚křovinatosti‘ lidské evoluce a o přírodě ‚experimentující‘ s různými ‚lidskými druhy‘.

Podobné články v angličtině

  • Refuting Evolution 2—Chapter 12
  • Are there apemen in your ancestry?
  • Bones overthrown
  • Speech, music—and Neandertals
  • The Neandertal mitochondrial genome does not support evolution
  • Homo erectus misunderstandings?
  • ‚Lucy walked upright!‘ (or did she?)

Pro další četbu v angličtině

  • Genesis Questions and Answers
  • Creation Compromises
  • Bible Questions and Answers
  • Genesis Verse-by-Verse
  • Anthropology and Apemen Questions and Answers

Související články

Evoluční naturalismus: prastará myšlenka

19. listopadu 2021

Mnozí se domnívají, že teorie biologické evoluce je Darwinovou originální myšlenkou. Ve skutečnosti již v 7. stol. př. Kr. uvažovali staří Řekové o principech biologické evoluce a stejně tak i řada středověkých učenců a filozofů…

Kdo jsou údajní zvířecí předkové člověka?

7. listopadu 2021

Fosílie, které by neměly existovat!

1. října 2020

Jelikož fosílie představují mineralizované pozůstatky mrtvých tvorů žijících v dávných dobách, věřilo se běžně po mnoho let, že šanci zfosilizovat by měly pouze tvrdé části těchto organismů, nedošlo-li k jejich náhlému pohřbení.

Ztracená moudrost našich předků

22. května 2020

Jací byli naši předkové? Šokující odhalení! Určitě jste už někdy slyšeli názor, že v dávných dobách bylo lidstvo na daleko nižší úrovni než dnes – vědomostmi, kulturou, uměním, zdravotně i společensky a že úplně na počátku byl člověk...