Úvod Magazín Věda a filozofie Viry a koronaviry v teorii stvoření

Viry a koronaviry v teorii stvoření

Potvrzuje nedávné objevení se koronaviru evoluci a milióny let?

Robert Carter, Ph.D., publikováno 6. 2. 2020 na webu creation.com
překlad Mgr. Libor Votoček

V těchto dnech zachvátil svět nový virus. Většina lidí mu začala říkat ‘koronavirus’. Poprvé byl jeho výskyt zaznamenán ve městě Wu-chan, hlavním městě provincie Chu-pej, ve střední Číně a dnes se již objevil v mnoha jiných zemích světa. Mnozí lidé již této nákaze podlehli. Co si o tom celém má člověk myslet? Proč se něco takového vůbec děje? Potvrzuje existence virů evoluci a milióny let? Můžeme jejich existenci vysvětlit v rámci stvořitelského modelu? Pokud ano, jak? Může něco takového být součástí “velmi dobrého” stvoření? Tak totiž Bůh označil na samotném začátku celé své stvořitelské dílo, jak se dočítáme v 1. knize Mojžíšově. Jenže co je na virech “velmi dobrého”? Dámy a pánové, držte si klobouky, protože co vám teď řeknu o virech, možná úplně změní váš pohled na svět, evoluci a stvoření!

corona-virus.jpg (480×428)

National Pathogen Library. Snímek 2019- nCoV koronaviru z elektronového mikroskopu.

Většina virů je prospěšných

Pro většinu lidí je to šokující informace, když jim řeknete, že většina virů je pro člověka prospěšných. Slyšeli jste už někdy o tom, že uvnitř a na povrchu vašeho těla je více bakterií než kolik je buněk ve vašem těle? Ano, skutečně! Stejně tak je pravdou i to, že ve svém trávicím traktu máte více virů než bakterií! Ve skutečnosti populace virů hraje velmi důležitou roli v regulaci počtu jednotlivých typů bakterií ve vašem těle. Bez nich – tedy bez virů – bychom mohli být hladovými bakteriemi žijícími uvnitř našich střev doslova sežráni zaživa.

Byli jste si někdy zaplavat v oceánu? Pokud ano, vězte že jste si byli zaplavat ve vysoce koncentrované bakteriální polévce. V mořské vodě totiž žije obrovská spousta bakterií mnoha rozličných druhů, avšak podobně, jako ve vaší trávicí soustavě, existuje v mořské vodě více virů než bakterií. Jejich úkolem je pravděpodobně udržovat rovnováhu v populaci různých typů bakterií nacházejících se v mořské vodě. Nabízí se otázka. Mohli bychom mít bez virů třeba ryby? Odpověď na tuto zajímavou otázku by mohl brzy nalézt nějaký nadšený mladý vědec. 🙂

Byli jste si někdy zaplavat v jezeře? Pokud ano, vězte že jste si byli zaplavat v polévce z bakterií a virů. Viděli jste na jezeře plavat kachny, labutě a husy? Potom jste byli doslova obklopeni chřipkovými viry všech možných druhů. Ve skutečnosti totiž vodní ptactvo je nositelem všech možných typů chřipkových virů včetně těch, které neinfikují člověka. Tyto viry se do vody dostávají spolu s ptačími výkaly. Pozoruhodné je, že přítomnost těchto virů obvykle nezpůsobuje onemocnění u těchto ptáků ani u lidí, kteří se dostanou do kontaktu s vodou skrze oči, uši nebo ústa. Evolucionista by mohl říci, že důvodem proč ptáci (obvykle) neonemocní je to, že s viry již po milióny let válčí a že již dospěli do stavu jakéhosi příměří, kdy viry už nezabíjejí své hostitele a těla hostitelů zase představují domov, ve kterém viry mohou bezpečně žít. Ze stvořitelského pohledu, chřipkové viry hrají pravděpodobně velmi užitečnou roli v životě ptáků. Je však velice pravděpodobné, že se tím dosud nikdo seriózně nezabýval.

pixabay.com/ – I když jsou divoké kachny i jiní vodní ptáci krásní, přenášejí všechny známé typy chřipkových virů.

Některé viry mohly uniknout z genomu

Věděli jste, že vaše buňky produkují většinu látek, z nichž jsou viry složeny? Naše těla produkují kupříkladu membránové proteiny (povrchové proteinové slupky, např. glykoproteiny apod.), kopírujeme molekuly DNA a vytváříme podle nich RNA, disponujeme mechanismy schopnými přenášet úseky DNA na různá místa v genomu, apod. Čili je dost dobře možné, že některé viry mají svůj původ v normálních buněčných procesech. Všechny konstrukční součástky jsou totiž v našich buňkách k dispozici. Dokonce někdy jsou tyto součástky sestavovány do celků, které vypadají téměř jako hotové viry. Vše, co je potřeba, aby takový virus mohl v buňce vzniknout, je jen o několika náhodných změnách v základních konstrukčních procesech a následném vymknutí se kontrole při jejich sestavování do vyšších celků připomínajících hotové viry. “Zavirování” normální zdravé buňky tedy není v tomto smyslu vůbec nemožným jevem, a to ani ve velice krátkém čase.

pixabay.com/ – I když jsou divoké kachny i jiní vodní ptáci krásní, přenášejí všechny známé typy chřipkových virů.

Některé viry mohly opustit hranice dané jejich původním dizajnem

Avšak ne všechy viry mají svůj původ v buněčném genomu. Mnohé viry způsobující choroby vypadají, že byly úmyslně navrženy, aby dělaly to, co dělají. Odkud ale se vzaly? Nuže, existuje-li virus, který je navržen k tomu, aby infikoval bakteriální buňky nebo třeba myš, nebo člověka, potom součástí celého tohoto systému jsou nepochybně rozpoznávací a balanční mechanismy, kterých viry a buňky využívají k udržování vzájemné rovnováhy. Jestliže některý z těchto rozpoznávacích mechanismů selže, virus se může prostřednictvím buňky množit daleko rychleji, než jak bylo původně navrženo. Výsledkem toho je pak nemoc. Je zřejmé, že “prospěšný” virus může být schopen změnit se ve virus nebezpečný. Stačilo by k tomu několik drobných mutací, například by stačila změna v mechanismech buněčného rozpoznávání, která by způsobila ztrátu schopnosti hostitelské buňky rozpoznat přítomnost viru a tím i ztrátu schopnosti regulovat jeho tvorbu.

Viry které přecházejí z jednoho druhu zvířete na druhý jsou zvláště nebezpečné

Pojďme se nyní podívat na tzv. koronavirus – virus, který není původně lidský. Viry které přeskakují z jedno druhu na jiný nazýváme zoonotické (všimněte si předpony “zoo” v tomto slově). Máme spoustu důkazů pro existenci zoonotických virů, včetně chřipkových a včetně rodiny koronavirů (současný nový typ, SARS a MERS) a také virů HIV (způsobujících onemocnění AIDS). Všechny tyto viry způsobují u lidí závažná onemocnění. Některé z nich přetrvávají v lidské populaci po velmi dlouhou dobu. Díky Bohu, mnohé nové viry samy velice brzy vymírají. Také je známo, že viry se v průběhu času oslabují či “unavují”. Totiž, jak se viry množí, vznikají v nich přitom různé mutace a někdy tyto mutace oslabí určité mechanismy natolik, že se již tyto viry nejsou schopny přenést na nového hositele. Není tomu tak ale vždy. Některé viry, jako HIV nebo lidské rinoviry (způsobující rýmu) se mohou nerušeně dál šířit a množit na nových hostitelích bez ohledu na vznikající mutace. Závisí to totiž na mnoha dalších faktorech a žádné dva viry nejsou stejné!

Nově se objevující viry představují reálnou hrozbu

Lidstvo bylo zasaženo mnoha devastujícími epidemiemi v průběhu celé historie. Některé z nich, jako například černá smrt, byly velmi dobře popsány (v případě černé smrti se jednalo o bakterii přenášenou blechami). Jiné naopak zůstávají dodnes záhadou. Víme jen, že starověká království a dávné civilizace a města utrpěla některé strašlivé epizody nemocí a smrti. V některých případech nám literární záznamy umožňují učinit rozumný odhad, co způsobilo tu či onu chorobu, ale není to úplně běžné.

V celém stvoření původně – tj. na počátku – nebyly žádné choroby. Ty začaly vznikat až v průběhu posledních přibližně 6 tisíc let historie světa a lidstva. Je zřejmé, že pokud choroby vznikaly v minulosti, není důvod si myslet, že v budoucnu již žádné nové nevzniknou – například ty virového a bakteriálního původu. Na druhou stranu to není důvod žít v neustálém strachu. Spíš by nám to mělo pomoci střízlivě vyhodnotit naši závislou pozici ve všehomíru – že totiž nejsme svrchovanými pány své existence – že nepatříme sami sobě, nýbrž Bohu a Kristu, který se za nás obětoval.

Jako lidstvo jsme zavedli celou řadu bezpečnostních opatření, jejichž cílem je zabránit šíření infekčních chorob. Je úžasné sledovat, jak svět začíná reagovat stále hbitěji na nově se objevující choroby. Karantény, umývání rukou, vakcinace, to vše jsou různé složky celkové strategie boje s chorobami. Závažnost, infekčnost a možná vakcinace jsou kritéria na základě kterých se zavádějí ta či ona opatření. Uvažme například nedávný výskyt Eboly v Africe. Zabránění v šíření do celého světa a pomoc trpícím stál mnoho miliónů dolarů. Opět jsme díky včasné intervenci zabránili celosvětové katastrofě. Současný výskyt koronaviru v Číně je dalším příkladem. Z Boží milosti byly zredukovány počty mrtvých na přibližně 2%, z původních odhadovaných 11%. Ale i tato pouhá 2% by v celosvětovém měřítku, pokud by se nákaza koronavirem stala tak běžnou, jako je třeba rýma, představovala mnoho miliónů mrtvých. Vědecká komunita však zareagovala velice rychle. V krátkém čase bylo sestaveno několik genových sekvencí viru a ty pak byly vystaveny ve veřejných databázích. Máme rovněž snímky z elektronového mikroskopu. Rychlost vědecké komunity byla v tomto případě bezprecedentní.

Budoucnost koronaviru

Nákaza koronavirem může propuknout, jako se to stalo v minulosti u jiných virových onemocnění. Například lidský chřipkový virus H1N1, který zachvátil svět v roce 1917 a zabil milióny lidí. Nákaza trvala celých 40 let než nakonec vymizela. Znovu však udeřila vinou úniku z laboratorního vzorku v roce 1976 a trvalo dalších 33 let než vymizela znovu v průběhu pandemie prasečí chřipky H1N1 v letech 2009-2010. V tomto případě se však nejednalo o nějak zvlášť vražedný virus narozdíl od původní verze z roku 1917. Skutečnost, že lidský chřipkový virus H1N1 nepřetrval v lidské populaci, je dobrým důkazem toho, že prošel něčím, čemu říkáme genetická entropie. Ve skutečnosti, virus prodělal v době své aktivity přes 14 mutací ročně a před svým vymizením měl zmutovaných více než 10% své DNA. To souhlasilo s dříve provedenými a publikovanými počítačovými simulacemi. Koronavirus však není chřípka. Rovněž nemáme jistotu, kde a jak virus vznikl, i když je zřejmé, že pochází nejspíš od netopýrů. Ať už to bylo jakkoliv, budeme muset tuto nákazu léčit velice obezřetně a naše zdravotnické systémy musí na celou tuhle situaci pohlížet jako na okamžitou a vážnou hrozbu pro celé lidstvo. Nemůžeme čekat desítky let, než proces genetické entropie zasadí svůj rozhodující úder.

Jak reagovat?

V rámci modelu stvoření/pád/prokletí není žádný důvod očekávat, že by již žádné nové choroby nevznikly. Přesto však platí, že pokud se nějaká choroba objeví, měli bychom střízlivě zhodnotit možná rizika a zavést vhodná preventivní opatření. Rovněž bychom měli být vždy ochotni pomoci všem, kteří to budou potřebovat, s vědomím, že bychom se i my mohli snadno ocitnout v podobné situaci. Charita, především ve formě křesťanských podpůrných organizací, je vždy rozumnou možností, jak reagovat. Taktéž bychom neměli nechal proklouznout mezi prsty všechny příležitosti sdílet dobrou zprávu evangelia se všemi, kteří trpí. Velmi často totiž, když si člověk uvědomí, jak křehký jeho život ve skutečnosti je, bývá vnímavější a ochotnější přijmout naději nabízenou v osobě Ježíše Krista.

Závěry

Viry jsou součástí Boží stvořitelského řádu. Můžeme vidět, že mnohé z nich hrají velmi užitečnou roli. Nicméně, žijeme v hříchem a prokletím zasaženém světě s mnohým utrpením, nemocemi a smrtí. Některé viry se staly nebezpečnými a přinesly lidstvu nepředstavitelná utrpení napříč celou historií. Právě tyto nebezpečné viry nás přinutily vyvinout inovativní strategie, díky kterým se je daří držet více méně pod kontrolou. Bůh nám neslíbil ani dlouhý život ani bezproblémové zdraví, ale slíbil nám, že nás vykoupí z hříchem zasaženého světa a z našich chorobami soužených a pošramocených těl. Naše naděje se tedy neupíná k současnému životu na této zemi. Žijme s pohledem upřeným na Něj, odtud čerpejme naději, neboť naše vykoupení se přiblížilo.

 

Související články

#5 Třetí kategorie vědy - Forenzní, Neopakovatelná, Historická | Genesis Era Q&A

28. března 2024

Podrobnější představení 3. kategorie vědy.

#4 Druhá kategorie vědy: terénní, opakovatelná, pozorovací | Genesis Era Q&A

21. března 2024

Podrobnější představení 2. kategorie vědy.

#3 První kategorie vědy: laboratorní, opakovatelná, experimentální | Genesis Era Q&A

14. března 2024

Podrobnější představení 1. kategorie vědy.

#2 Definice vědy a její rozdělení do 4 kategorií | Genesis Era Q&A

7. března 2024

Odpověď na první otázku, kterou jste nám poslali do redakce - Co je to věda?