Úvod Magazín Historie Zastavení křížové cesty

Zastavení křížové cesty

Stejně jako mnoho dalších institucí, ani existence křížové cesty nevychází z Bible, ale z katolické tradice. I původ některých cest, respektive důvod jejich založení hraničí s křesťanským pojetím víry. Za monumentálním uměleckým dílem nezřídka stála touha se zviditelnit či šlo o naplnění slibu, který věřící dal Bohu za své splněné přání (např. přežití epidemie nebo komplikovaného porodu). Mohlo se ale jednat i „pouhou” touhu vyjádřit svou víru. Pojďme se však na historii této záležitosti podívat.

Křížová cesta je připomínkou cesty1, kterou podstoupil Ježíš poslední den svého života. Je to tradiční forma meditace ustanovená katolickou církví, jejíž předobraz kopíruje trasu, po níž kráčel Ježíš z místa svého soudu před Pilátem až na popraviště na hoře Golgota, jež je také známá pod názvem Kalvárie (právě toto jméno se stalo synonymem pro všechny později vytvořené křížové cesty). Nejstarší doložená zmínka o průběhu křížové cesty na Velký pátek ráno je v tzv. Gruzínském lekcionáři, popisujícím obřady jeruzalémské církve od poloviny pátého do konce osmé století.2 Do dnešní podoby čtrnácti zastavení se jeruzalémská křížová cesta zformovala až v 18. století a za svou existenci vděčí jak věřícím, tak především řádu františkánů.

Ježíšova útrpná pouť začala v Pilátově sídle (pretoriu), kam je zasazeno i první zastavení křížové cesty („Pilátův soud”), jež najdeme na místě pevnosti Antonia,3 dnes starých tureckých kasáren. Druhé zastavení je pod obloukem Ecce homo, v kapli Odsouzení („Ježíšův kříž”). Damašská brána je zastavením třetím („Ježíšův první pád”), kaple Mdlob Panny Marie čtvrtou („Ježíš potkává Pannu Marii”). Na pátém zastavení je kaple ke cti Šimona z Kyrény („Ježíš potkává Šimona”), jen o kousek dál je sloupem označen Veroničin dům („Ježíš potkává Veroniku”). Sedmé zastavení („Ježíšův druhý pád”) je pravděpodobně na místě staré hradební brány, osmé již za druhou městskou hradbou („Ježíš potkává ženy jeruzalémské”). Deváté („Ježíšův třetí pád”) je posledním zastavením před Golgotou, na níž se v chrámu Božího hrobu nachází dalších pět zastavení („Příprava na Ježíšovo ukřižování”, “Ježíšovo ukřižování”, “Ježíšova smrt”, “Ježíšovo mrtvé tělo na klíně matky” a “Prázdný hrob”).4

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

I mimo Jeruzalém vznikala další místa, která se stávala předmětem úcty (označujeme je jako kalvárského založení), a jež dělíme na tři druhy. Nejstarším typem jsou kříže umísťované na okrajích cest, křižovatkách nebo na jiných význačných místech. Druhým typem jsou nápodoby jeruzalémských svatých míst a třetím právě křížové cesty.5 Podoba jednotlivých zastavení se vyvíjela převážně na základě evangelijních popisů pašijových událostí, modlitební literatury a rozjímáním nad utrpením Ježíše Krista.

Obecně můžeme křížovou cestu popsat jako „ucelený soubor, zahrnující do sebe více nebo méně symbolických objektů, reprezentujících prostřednictvím architektonického, sochařského a popřípadě malířského umění hořké utrpení Krista.”6 Pokud to bylo možné, zasazovaly se křížové cesty do kopcovitého terénu, aby co nejvěrněji kopírovaly jeruzalémskou předlohu. Dokonce se objevovala i snaha o přesné rozestupy mezi jednotlivými zastaveními (u nás kalvárie v Římově).7 V českých zemích došlo ke stavebnímu rozmachu kalvárií v pobělohorském období, v době tzv. rekatolizace a poutě na tato místa se stala mezi věřícími velice oblíbené. Nejstarší stavbou je mikulovský Svatý kopeček dokončený roku 1630.8

Z náboženského hlediska má následování křížové cesty přivést věřícího blíže k Bohu. Pobídnout ho k zamyšlení a rozjímání nad Ježíšovými činy a nad utrpením, které kvůli člověku podstoupil. Je příležitostí uvědomit si, že nejsme sami, že Ježíš vše, co žijeme, prožívá spolu s námi.9

Protestanské církve tuto instituci křížové cesty nemají a ani ji nepraktikují. Důvodem je to, že Bible nám nepopisuje cestu Ježíše na kříž, ani žádná jeho setkání na této cestě. (Mimo setkání s Šimonem z Kyrény, kterého přinutili, aby nesl jeho kříž – Matouš 27,32.) Tak jak bylo již napsáno, jde pouze o katolickou tradici. Přesto, pokud to někoho přivede k většímu zamyšlení nad Ježíšovou obětí na kříži, potom to splnilo svůj účel.
Jan Dymáček

Redakce Genesis Era

Související články

Kalvinismus – to je co?

22. června 2022

Ať už mluvíme o reformaci české, německé nebo švýcarské, vždy je klíčové přiblížení životního stylu co nejvíce pravdě a návodu Bible.

Století 21 #14 Pavel Kostečka – O potopě hovoří skoro všechny národy

19. března 2022

Podcast o tom, co je potřeba, aby se člověk mohl stát členem archeologického týmu? Jak se mohl z vědce stát kazatel?

Kdo jsou údajní zvířecí předkové člověka?

7. listopadu 2021

Sedmý den - Objevy ze ztracených stránek historie 1

19. října 2021