Zastavení křížové cesty
Křížová cesta je připomínkou cesty1, kterou podstoupil Ježíš poslední den svého života. Je to tradiční forma meditace ustanovená katolickou církví, jejíž předobraz kopíruje trasu, po níž kráčel Ježíš z místa svého soudu před Pilátem až na popraviště na hoře Golgota, jež je také známá pod názvem Kalvárie (právě toto jméno se stalo synonymem pro všechny později vytvořené křížové cesty). Nejstarší doložená zmínka o průběhu křížové cesty na Velký pátek ráno je v tzv. Gruzínském lekcionáři, popisujícím obřady jeruzalémské církve od poloviny pátého do konce osmé století.2 Do dnešní podoby čtrnácti zastavení se jeruzalémská křížová cesta zformovala až v 18. století a za svou existenci vděčí jak věřícím, tak především řádu františkánů.
Ježíšova útrpná pouť začala v Pilátově sídle (pretoriu), kam je zasazeno i první zastavení křížové cesty („Pilátův soud”), jež najdeme na místě pevnosti Antonia,3 dnes starých tureckých kasáren. Druhé zastavení je pod obloukem Ecce homo, v kapli Odsouzení („Ježíšův kříž”). Damašská brána je zastavením třetím („Ježíšův první pád”), kaple Mdlob Panny Marie čtvrtou („Ježíš potkává Pannu Marii”). Na pátém zastavení je kaple ke cti Šimona z Kyrény („Ježíš potkává Šimona”), jen o kousek dál je sloupem označen Veroničin dům („Ježíš potkává Veroniku”). Sedmé zastavení („Ježíšův druhý pád”) je pravděpodobně na místě staré hradební brány, osmé již za druhou městskou hradbou („Ježíš potkává ženy jeruzalémské”). Deváté („Ježíšův třetí pád”) je posledním zastavením před Golgotou, na níž se v chrámu Božího hrobu nachází dalších pět zastavení („Příprava na Ježíšovo ukřižování”, “Ježíšovo ukřižování”, “Ježíšova smrt”, “Ježíšovo mrtvé tělo na klíně matky” a “Prázdný hrob”).4
I mimo Jeruzalém vznikala další místa, která se stávala předmětem úcty (označujeme je jako kalvárského založení), a jež dělíme na tři druhy. Nejstarším typem jsou kříže umísťované na okrajích cest, křižovatkách nebo na jiných význačných místech. Druhým typem jsou nápodoby jeruzalémských svatých míst a třetím právě křížové cesty.5 Podoba jednotlivých zastavení se vyvíjela převážně na základě evangelijních popisů pašijových událostí, modlitební literatury a rozjímáním nad utrpením Ježíše Krista.
Obecně můžeme křížovou cestu popsat jako „ucelený soubor, zahrnující do sebe více nebo méně symbolických objektů, reprezentujících prostřednictvím architektonického, sochařského a popřípadě malířského umění hořké utrpení Krista.”6 Pokud to bylo možné, zasazovaly se křížové cesty do kopcovitého terénu, aby co nejvěrněji kopírovaly jeruzalémskou předlohu. Dokonce se objevovala i snaha o přesné rozestupy mezi jednotlivými zastaveními (u nás kalvárie v Římově).7 V českých zemích došlo ke stavebnímu rozmachu kalvárií v pobělohorském období, v době tzv. rekatolizace a poutě na tato místa se stala mezi věřícími velice oblíbené. Nejstarší stavbou je mikulovský Svatý kopeček dokončený roku 1630.8
Z náboženského hlediska má následování křížové cesty přivést věřícího blíže k Bohu. Pobídnout ho k zamyšlení a rozjímání nad Ježíšovými činy a nad utrpením, které kvůli člověku podstoupil. Je příležitostí uvědomit si, že nejsme sami, že Ježíš vše, co žijeme, prožívá spolu s námi.9
Jan Dymáček
Redakce Genesis Era
