Modlitba a spasení?
Bůh je někdo (i když ne všichni tomu tak věří), kdo má k nám lidem pouze pozitivní vztah. A ještě k tomu je odborník, který nám plně rozumí, protože nás stvořil (i to mnozí popírají a raději věří něčemu, co, podle mého názoru, vyžaduje daleko větší víru a má mnohem menší míru logičnosti). V Bibli, knize Jeremiáše 29,11 čteme: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu, chci vám dát naději do budoucna“. A nyní se vraťme na zem. Když máme nějaký problém, hledáme někoho, kdo je odborník a nejlépe ještě když tento odborník k nám má kladný vztah. Pokud takového odborníka nemáme (lékaře, ale také například automechanika) tak se poptáváme známých, jestli oni někoho takového neznají. Když máme my, nebo mají naši dobří známí, potom přichází ulehčení. Svěřujeme se totiž odborníkovi a ještě takovému, který k nám má kladný vztah. To je výhra. My ale můžeme mít problémy ne jenom s naším zdraví, či autem, ale i s naším životem, s našimi vztahy, s naší budoucností… A je úžasné, že každý máme někoho, kdo nás má rád, a ještě je odborník. Apoštol Pavel píše: „(Bůh), který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“ (1. Timoteovi 2, 4-5) Proč toho nevyužít? Že to „zavání“ náboženstvím? A to je snad horší než náš, (nebo našich dětí, vnoučat atd.) problém? Modlitba je komunikace s Bohem, ve které mohu říct všechno tak, jak to cítím a jak to umím.
Pojďme k druhému slovu. Spasení. Je zajímavé, že když někdo řekne Boží království přicházejí přinejmenším otazníky, ne-li přímo odpor. Zajímavé ale je, že když se někoho zeptám, zdali by přijal život ve společnosti, kde se nekrade, nemluví lež, nejsou nemoci, je otevřená budoucnost, nejsou války, podání ruky jako slib stačí a je zbytečné nějaké ověřování podpisů na úředních listinách…, potom přichází odpověď, že to je sice pohádka, ale pokud by to bylo možné, tak to by nebylo špatné. Ale to, co jsem viz výše vyjmenoval jsou atributy Božího království. To (Boží království) my sice nechceme, ale jeho „náplň“? To by nebylo špatné. Otázka ale zní – proč to nevzít? Jsem přesvědčen, že pohádky vznikly proto, že my lidé si bytostně přejeme, aby dobro zvítězilo nad zlem, byla k dispozici živá voda, nečestnost byla potrestána atd. Ale protože se nám to jeví jako nemožné, odsunuli jsme to do říše pohádek. Ale ona to není pohádka.
Nyní obě slova společně. Je jisté, že nikdo nepřeje nic negativního ani sobě, ani své rodině, ani svým nejbližším. A když je to v jeho silách, nabídne pomoc. A co tak vzít pomoc, kterou nabízí Bůh. Vzít vážně nabídku Božího království, která (ta nabídka) nám otevře naši budoucnost. A protože kvalita naší přítomnosti je taková, jako je kvalita naší budoucnosti (když mám jít zítra k zubaři trhat osmičku, už dnes se asi neraduji, naopak když má zítra přijet někdo, koho radostně očekávám, už dnes se raduji), potom proč nevzít nabídku kvalitní budoucnosti, i proto, abych měl kvalitní současnost. Že nevím jak na to? Tak se obraťme na toho, který ví jak na to. Prosme, žádejme Boha o pomoc, o ukázání té nejlepší cesty pro nás. Prosme o moudrost a sílu k zařazení jeho návodu pro život do našeho životního stylu. A pokud to budeme dělat upřímně, věřím tomu, že pocítíme záblesk Božího království už nyní. Možná někdo řekne: „přece nejsem žádný slaboch, abych potřeboval takové berličky pro život“. Jsem přesvědčen, že větší sílu projeví ten, kdo přizná, že na všechno, co v životě prožívá, nestačí sám, že potřebuje pomoc. A ta se mu může dostat. I s otevřenou budoucností. Modlitba a spasení. Opravdu to jsou pouze náboženské termíny?
Jan Dymáček
Redakce Genesis Era
