Po čem Bůh touží
…ani spasení není nikomu vnucováno, tak by možná lépe vystihovalo Boží postoj k našemu spasení věta: Bůh touží po tom, aby spasení nikoho neminulo.
Pokud zůstaneme u objektivního a seriózního pohledu na tuto věc, potom je jasné, že lidé touží po zdraví, protože být zdravý je lepší jak být nemocný. Touží po životě, protože si stále nemůžeme zvyknou na to, že by smrt měla patřit k životu. Toužíme po dobrých, láskyplných vztazích, kdy si vážíme jeden druhého, protože vztahy mohou udělat život krásný, nebo také téměř nesnesitelný. Toužíme po míru, zvláště v době, kdy se hovoří o potřebě zbrojení v důsledku hrozby válečného konfliktu. Čím více se rozmáhá neseriózní jednání, tím více toužíme po korektnosti, čestnosti, pravdě a jistotě. V dnešní době zamlžené budoucnosti toužíme po naději, a bylo by jistě možné pokračovat. Jak naplnit tyto touhy, nebo alespoň některé z nich? Možnou odpovědí je ale další otázka, a to: „Po čem touží Bůh?“ A proto, abychom to zjistili, je třeba otevřít nejpřekládanější a nejrozšířenější knihu světa, kterou je Bible.
„To je dobré a milé před Bohem, naším zachráncem (Spasitelem), který chce, aby byli všichni lidé zachráněni (spaseni) a přišli k poznání pravdy. Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny…“ (1. Timoteova 2,3-6)
Co se chce těmito slovy říct? Co nám vlastně těmito slovy Bůh nabízí? Je to pouze zpráva o Bohu, nebo se nás také dotýká? Není to dokonce poselství pro nás? My v těchto slovech nečteme, že by Bůh dovolil, aby byli všichni lidé zachráněni, spaseni, ale že si přeje, že chce, aby tomu tak bylo. Apoštol Petr dodává, že si Bůh nepřeje, aby někdo zahynul („Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petrova 3,9). Ale protože v rámci svobody, kterou Bůh člověku dal, ani spasení není nikomu vnucováno, tak by možná lépe vystihovalo Boží postoj k našemu spasení věta: Bůh touží po tom, aby spasení nikoho neminulo. Udělal proto všechno, co bylo třeba. Ježíš dal sám sebe jako výkupné za všechny. Nyní jde o to, co my, jako lidé, na to. Jak se k nabídce postavíme.
Bůh dává rady do oblasti vztahů, životosprávy, financí, intimního života, práci a odpočinku. A vedle toho nám ještě nabízí sílu, abychom jeho rady dokázali v životě uplatňovat.
Je možné, že někdo z těchto slov vyvodí závěr, že se zde hovoří pouze o nějakém budoucím životě. Jinými slovy: teď to nějak přetrp, a jednou se budeš mít dobře. Ano jistě, Bůh je připraven naplnit i tuto touhu lidí. Před několika málo dny jsem dostal zprávu od jednoho z mých spolužáků ještě ze základní školy. A v ní bylo napsáno: „nedělá mne to radost, ale musím vám oznámit, že xy (jméno dalšího našeho spolužáka) se na nás už dívá z nebe“. Lidé touží po životě. Ale Bůh nám nabízí ještě víc. Všichni touží po životě ve zdraví, po spravedlnosti, dobrých mezilidských vztazích, smysluplném životě, všichni touží po tom, aby si lidé vzájemně neubližovali v žádném ohledu atd. A protože Bůh ví, že právě tyto touhy člověka jsou legitimní, touží mu je naplnit. A tak jsme v situaci, kdy člověk touží po něčem, co mu Bůh touží dát. On nám dává návod pro život, který když budeme respektovat nás uchrání od mnohých klopýtnutí a negativ. Bůh totiž dává rady do oblasti vztahů, životosprávy, financí, intimního života, práci a odpočinku atd. A vedle toho nám ještě nabízí sílu, abychom jeho rady dokázali v životě uplatňovat. A to všechno není málo. Protože nám to jednak přináší smysluplný a naplněný život, a jednak nám to přináší naději a zprávu, že smrtí nemusí všechno skončit.
Je jasné, že i přes svoji touhu, mnozí lidé nabídku, kterou nám Bůh touží dát, nepřijmou. Že je to smutné a značně absurdní? Je, ale Bůh s tím „nemůže“ nic dělat. Může pouze trpělivě čekat, dokonce prosit: „Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!“ (2. Korinským. 5,20) Může pouze opakovaně nabízet a toužit po záchraně všech lidí.
Není to úžasné? Není povzbuzující taková láska našeho nebeského Otce? Není to důvod k vděčnosti? Jsem přesvědčen, že ano.
Jan Dymáček
