Rozmnožení a rozčlenění lidstva
První biblická zpráva je zpráva o stvoření. Důvodem jejího prvenství je otázka „kde jsme se tady vzali“. Zpráva je krátká, popisující, ale určitě neobjasňuje všechny otázky, které nás v souvislosti se stvořením napadnou. Chce pouze říct, že Bůh je Stvořitel. Nic nerozebírá, nedokladuje, pouze tuto věc předkládá naší víře jako fakt. Tak se to stalo. A všechno bylo dobré. Ale přichází otázka. Když bylo všechno velmi dobré, proč prožíváme tolik zla? Odpověď? Bůh stvořil všechno dobré, ale přišlo lidské odpadnutí od Boha a jeho návodu pro život. A znovu otázka: co s tím? Co s hříchem? Je nějaké řešení? Odpověď. Bůh připravil i vysvobození, které si může člověk dobrovolně a svobodně zvolit. Následně Bible ukazuje na lidskou neochotu brát Boha vážně. Hovoří o tom, že myšlení lidí před potopou nebylo jiné než zlé. Ale zároveň ukazuje i Boží milost, která nabízí záchranu. A následně přichází výčet jmen, která mají zachytit rozmnožení a rozčlenění lidstva. A tak znovu. Řada jmen, mnohdy neznámých, nic nám neříkajících – proč jsou takové pasáže v Bibli? Je nám to dnes k něčemu?
Bible nám ukazuje nám pouze to, co považuje za důležité. Co nás má oslovit.
Obecné povědomí je, že se jedná o původ všech národů světa. Ale je to pravda? Kde se vzali lidé různé barvy pleti a různého zevního vzhledu? (Evropan, Afričan, Číňan atd.) Co nám Bible chce říct? Je třeba si uvědomit, že Bible je sice logická, nikoli však vědecká kniha s vědeckým pojednáním o dané věci. Je zvláštní, že Bible nijak nevysvětluje například proces stvoření, ale na druhé straně se zastavuje u prohřešku Noeho, který se opil a obnažil, stejně jako u jednání jeho synů na tuto situaci. Ukazuje nám pouze to, co považuje za důležité. Co nás má oslovit. Nehledejme v Bibli to, co tam není. Nemá odpovědi na všechny naše otázky. Například tam nic nečteme o dinosaurech. A v případě výčtu jmen potomků Noeho nám chce říct, že Bůh lidstvo neopouští. A i když se člověk rozhodl jít proti Bohu musel Bůh zasáhnout, založil nový lidský rod. A ten je nám představen rodokmenem národů po potopě.
Pro lidi té doby byly rodokmeny velice důležité. Potomci se odvolávali na svoje předky a na základě jejich „hodnoty“ získávali i oni hodnotu. Například Židé se chlubili tím, že jsou potomky Abraháma. Rodokmeny si ale nekladly za cíl vyjmenovat všechny potomky jménem. Například v Genesis 11,12 je napsané, že Arpakšád, syn Šéma, zplodil Šelacha, a pak žil ještě 403 roků a plodil syny a dcery. Tedy nejedná se o to, že by všechna jména potomků byla uvedena. Je jasné, že celá země byla obydlena potomky Noeho a jeho synů, ale soupis si nečiní nárok na jejich úplný výčet. A tak tedy tři synové Noeho a jejich potomstvo:
JÁFET, prostřední z Noemových synů, který se narodil, když bylo Noemovi 500 let. Jemu samému bylo 100 let, když prožil s manželkou a rodinou svého otce potopu. Jeho potomci žijí dnes na území východního a středního Turecka, západního Iránu, na pobřeží Středozemního moře, tedy i Řecka. Archeologové našli pozůstatky, keramiky, které dokazují čilé obchodní styky s Izraelem.
CHÁM, nejmladší syn Noeho. (viz Genesis 9,24). Jeho potomci jsou v Egyptě, Etiopii, Libyi, Palestině, Arábii, Krétě, Libanonu… Mezi jeho potomky patřil také Nimrod, který vedl války a stal se prvním panovníkem. Podmanil si Babyloňany a Asýrii, kde stavěl velká města, mezi nimi i Ninive, významné město, ležící v dnešním Iráku. Byl lovcem, ale mnozí vykladači to vykládají spíše tak, že byl lovcem lidí, ve smyslu, že je vedl od Boha. Tvářil se jako zbožný, ale nebyl.
ŠEM, nejstarší, prvorozený syn. Uctivě se choval ke svému otci. Spolu s Jáfetem přikryli nahotu svého otce. Dva roky po potopě se Šém stal otcem prvního syna, a dožil se 600 let svého věku. Pisatel o něm mluví jako o posledním, i když byl nejstarším, protože z jeho rodové linie pocházeli patriarchové, včetně Abraháma (viz Genesis 11. kapitola) a všechny Izraelské kmeny. To znamená, že z ní vyšel i Mesiáš. Z jeho jména Šem je odvozen název pro potomky všech semitských národů. K nim patří Arabové, Židé, a ve starověku to byli také Babyloňané, Asyřané, Aramejci a Féničané. „Semité“ je souhrnné označení pro národy, které hovoří semitskými jazyky. Jde tedy o jazykové, nikoli rasové či etnické označení. Šém měl syna Hebera a od jeho jména jsou Hebrejci.
Nikdo a nic nemůže Boží plány narušit, a to jak na začátku lidských dějin, tak na jejich konci…
Co si můžeme odnést i do dnešní doby? Množství jmen v uvedeném rodokmenu není zbytečné. Po potopě zůstalo pouze 8 lidí z důvodu, který je v Bibli popsán. Přesto Bůh nezanevřel na lidstvo. Svůj plán nezměnil. Stvořil člověka, lidstvo a nic jej nemohlo od tohoto plánu odvrátit. A to ani ve chvíli, když se jevilo, že lidstvo Jeho plány naruší. Z toho vyplývá, že nikdo a nic nemůže Boží plány narušit, a to jak na začátku lidských dějin, tak na jejich konci.
Ani největší katastrofa neznamená konec. I přes největší společenské nebo soukromé katastrofy jednotlivého člověka, má lidstvo, člověk, před sebou budoucnost. Jen jde o to spolehnout se na Hospodina a respektovat jej. Viz. Noe a potopa. I když se zdá, že zamýšlené plány selhávají (zůstává po potopě pouze 8 lidí), přesto žádná katastrofa neznamená bezvýchodnou situaci. Bůh má vždy plán a řešení.
Z jedné rodiny se rozmohlo celé lidstvo. To hovoří o rovnosti mezi národy. Jde o jednu rodinu národů. Před Bohem není nikdo víc a nikdo míň. To byl Boží záměr. Některá jména jsou nám dodnes známá: Filištinci, Kananejci, Egypt, Chetejci atd., některá neznámá, ale všichni jsme příbuzní, všichni jsme jedna velká rodina.
Jan Dymáček
