Co je to asertivita?
Asertivní postoj respektuje odlišná stanoviska a právo jiného člověka na jeho názor.
Když pročítáme různé definice a pojednání o asertivitě, potom se dovídáme, že jde na jedné straně o umění prosadit svoje názory a myšlenky, aniž bychom narušovali práva ostatních, což je ale protimluv, zvláště, pokud je porušována etika. Na druhé straně čteme, „že smyslem asertivity není naše vítězství, natož poražení toho druhého“. Že asertivní postoj respektuje odlišná stanoviska a právo jiného člověka na jeho názor. A také čteme, že asertivita znamená nejen mluvit jasně a přímo, ale také že stejně důležité jako mluvení je i naslouchání.
Ale dost definic. Určitě pro zdravé vztahy je potřebné nebýt pasivní s tím, že vše odsouhlasím, všemu se podřídím, že nemám svůj názor a pokud jej mám, potom jej nedokáži anebo si netroufám prezentovat. Ale stejně tak důležité je nebýt agresivní, kdy jenom já mám pravdu, jde pouze o moje potřeby, zájmy a přání, prosazuji pouze svoji svobodu. Slovo asertivita se snaží najít onen pomyslný optimální střed mezi pasivitou, nerozhodností, nezdravou podřízeností a agresivitou, samolibostí a panovačností. Být pravdivý, konstruktivní, odvážný a zároveň empatický, laskavý, ohleduplný a respektující. Někdo řekl, že asertivita projasňuje komunikaci. A protože komunikace je nesmírně důležitá ve vztazích, potom projasňuje i vztahy.
Je Bůh asertivní?
Jaký je v tomto ohledu Bůh? Je srozumitelný a jasně dává ve známost svůj postoj. „Bůh vyhlásil všechna tato přikázání.” (2. Mojžíšova 20,1) Stejně tak Ježíš vysvětluje pravdivý výklad starozákonních textů těm, kteří hýřili lidovou tvořivostí při jeho vysvětlování. „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům… Já však vám pravím…” (Matouš 5,21–22/27–28/31–32/33–34/38–39) Když bylo nezbytné, přel se Ježíš se svými oponenty: „Přišli farizeové a začali se s ním přít;” (Marek 8,11)
Na druhé straně byl velmi empatický a cítil se být součástí i těch, kteří nesdíleli jeho pravdu. „Je mi líto zástupu…“ (Marek 8,2) „Když už byl blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče…“ (Lukáš 19,41)
Příklady a teorie jsou jedna věc, ale vlastní provedení je věc druhá. Pomůže Bůh i v té druhé věci?
Nikdy nezneužil své síly a moci v neprospěch lidí. „(Všemocný) je vznešený v síle, ale soudem a přísnou spravedlností nechce pokořovat.“ (Job 37,23) „Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem.“ (Job 36,5).
A vždy mu šlo a jde o prospěch jeho stvoření. „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.“ (Jeremiáš 29,11)
To jsou pouze některé příklady toho, jak Bůh vnímá asertivitu. A právě tyto příklady nám mohou pomoci, abychom pochopili a také napodobovali opravdové pojetí tohoto důležitého fenoménu. A to proto, že správným používáním asertivity pomůžeme nejenom svému okolí, svým vztahům, ale také sami sobě. „Usilujte o pokoj toho města, do něhož jsem vás přestěhoval, modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji i vy budete mít pokoj.“ (Jeremiáš 29,7)
Příklady a teorie jsou jedna věc, ale vlastní provedení je věc druhá. Pomůže Bůh i v té druhé věci? „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.“ (Jakub 1,5) „Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.“ (Žalm 121,1–2) „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.“ (Žalm 46,2) Lépe bych to svými slovy nevyjádřil. A tak buďme v tom nejlepším slova smyslu asertivní při vnímání Božího příkladu i Jeho pomoci jej následovat.
Nezapomeňme ještě na jednu věc. Rada je jistě důležitá, ale ještě důležitější je ten, kdo nám radu dává. A v tomto případě je to Bůh, náš Stvořitel a Vykupitel. Pomozme naším vztahům i sami sobě a vezměme Jeho rady a nabídku pomoci vážně.
Jan Dymáček
