Tento článek je průběžně doplňován o další odkazy a aktuální vědecké poznatky v této oblasti. Poslední aktualizace 24. 3. 2026.

Diskusi na toto téma můžeme otevřít myšlenkou obvykle připisovanou Abrahamu Lincolnovi: „Filozofie přijímaná ve školních třídách v jedné generaci se stane filozofií vlády v generaci příští.“ Pokud našim dětem ve školách vštěpujeme ve jménu vědy názor, že člověk se spontánně vyvinul ze zvířat pouhým bojem o přežití a že morálka se rovněž vyvíjela a má vyvíjet dle momentálních potřeb či módních trendů vlivných zájmových skupin, potom by nás nemělo tolik překvapovat, když se podle toho chovají.

Slavný britský historik a spisovatel prof. Dr. C. S. Lewis k tomu poznamenal: „Tzv. univerzální evolucionismus je snad nejrozšířenějším způsobem uvažování o původu všech věcí. Jedná se o víru, která vede lidi k tomu, aby považovali za přirozené si myslet, že morálka pochází z různých divošských tabu, zralý, dospělý cit z dětinské sexuální nevyrovnanosti, myšlení z pudů, duch ze hmoty, živé z neživého a kosmos z chaosu. Tento pohled se mi však jeví jako nadmíru nerozumný … Od dětství se učíme všímat si, jak dokonalý dub vyroste ze žaludu, a zapomínáme přitom, že žalud sám předtím spadl z dokonalého dubu.“¹ Dr. Karl Popper, slavný filozof vědy, prohlásil na adresu darwinismu: „Darwinismus není ověřitelnou vědeckou teorií, ale metafyzickým výzkumným programem…“² Podobně i Dr. Michael Ruse, slavný filozof vědy a přední světový evolucionista své doby: „Evolucionismus (tj. evoluční paradigma, evoluční světonázor) je náboženstvím. Platilo to o něm v jeho počátcích a platí to o něm i dnes.“³

Otázka tedy zní, je-li vyučování náboženství v hodinách přírodních věd oficiálně zakázáno, proč se tam potom učí materialistická a ateistická dogmata – například již zmíněná evoluce od velkého třesku k člověku, navíc když autoři této hypotézy o ní otevřeně prohlašují, že nese zřetelné prvky náboženství? Asi nejsmutnější na celé věci je, že drtivá většina studentů ale ani učitelů o tomto historickém a okultním pozadí evoluční teorie dodnes neslyšela.

DALŠÍ INFO

PROČ SE EVOLUČNÍ ATEISTICKÁ FILOZOFIE VYUČUJE VE ŠKOLÁCH V HODINÁCH PŘÍRODNÍCH VĚD? 

Odpověď na tuto legitimní a zcela jasně formulovanou otázku má několik rovin.

1. historickou
2. duchovní
3. společenskou
4. vědeckou
5. morální

Pojďme si trochu podrobněji představit problematiku školství a sekulárního vzdělávání v historickém kontextu, který jen málokdo zná a pokud ano, tak většinou ve značně zkreslené podobě.

Jan Amos Komenský a první školská reforma v českých zemích

Z hlediska historického můžeme říci, že školství obecně má v českých zemích velmi dlouhou tradici. První velké reformy ve vzdělávání dětí a mládeže provedl Jan Amos Komenský – významný český pedagog, teolog, filozof a poslední biskup Jednoty bratrské, často nazývaný „učitel národů“. V 17. století zreformoval české školství, prosazoval základní vzdělání pro všechny (včetně dívek a chudých) a tzv. školu hrou. Bojoval proti pověrám, pavědě i pavíře své doby, žel nebyl pochopen a po bitvě na Bílé hoře musel do exilu, kde napsal svá hlavní díla. Komenského výuka vycházela samozřejmě z křesťanských hodnot postavených na Bibli a odrážela dodnes platné principy křesťanské apologetiky a vědy o stvoření, o které budeme níže také mluvit. Komenský tedy nemluvil jen o křesťanských hodnotách, jak si mnozí myslí – tj. jak by se měli lidé chovat k Bohu, k sobě, k sobě navzájem a také k přírodě, ale rovněž o tzv. křesťanské vědě vycházející z biblické zprávy o stvoření, pádu, vyhnání z Ráje a celosvětové Potopě, která v tehdejší době měla rovinu spíše filozoficko-historickou a obecnou, což nebylo dáno tím, že by jiné roviny neměla, ale tím, že v jeho době žádná experimentální věda v moderním slova smyslu neexistovala. Komenský věřil Bibli a dokázal ji nenásilně propojit s veškerým tehdejším poznáním – jak historie, tak přírody, lidského těla i mysli, což bylo světovým unikátem, který je dodnes lidmi dobré vůle vysoce ceněn.

Osvícenské vylévání vaničky i s dítětem

Tento přístup k výuce ve školách však brzy vzal za své s příchodem tzv. osvícenství, které tvrdě odmítalo vše tradičně náboženské (rozuměj křesťanské), hlavně prý kvůli zlořádům tehdejší církve a náboženskému útlaku. Nešťastné a matoucí pro většinu lidí je to, že osvícenství už z názvu navozuje dojem, že jde o nápravu, prozření a pochopení něčeho, co bylo do té doby zatemněné. Žel, jak už to v lidské společnosti bývá zvykem, lidé ukazují na sebe navzájem prstem a obviňují jeden druhého z té samé věci, kterou ale ve skutečnosti děláme v nějaké oblasti života všichni. Jeden vidí, že špatně je tahle věc, druhý ale vidí, že špatně je naopak tamta věc a třetí říká, že považuje za špatně ještě něco jiného. Myslíte si, že se spolu domluví jako civilizovaní, dospělí lidé? No, mělo by to tak být, ale většinou to tak není a to z řady důvodů. Stejné to bylo i v 18. století, kdy na jedné straně mnoho lidí žilo skutečně vírou a vděčností v souladu s Písmem, na druhé strany mnoho lidí ovládaly jen náboženské pověry a předsudky, kterými je krmili církevníci a na straně třetí žilo mnoho lidí naopak čistě pragmatické, materialisticky a konzumně orientované životy s maximálním odporem ke všemu, co není hmatatelné a přímo viditelné. Je potřeba si uvědomit, že STEJNÁ SKLADBA POPULACE je i v současné době, snad jen s tím rozdílem, že se trochu změnily poměry těchto 3 skupin lidí. A co čert nechtěl, v 18. století byla 2. skupina lidí dominující a to s sebou přinášelo velkou spoustu velkých problémů ve společnosti a jejím fungování a tak se 3. skupina tzv. „rozumných“ či rozumově orientovaných lidí zkrátka rozhodla, že tomu učiní přítrž a rozhodli se ty první 2 skupiny předělat k obrazu svému. Naneštěstí se jednalo o lidi vlivné a bohaté, kterým šlo především o věci viditelné a hmatatelné, tedy o majetek a vliv. Když se podíváte do historických pramenů, zjistíte, že v 18. století byla drtivá většina evropských panovníků, jestli ne úplně všichni, vášnivými osvícenci, kteří myšlenky tohoto „hnutí rozumu“ prosazovali všemi dostupnými prostředky a je jasné, že císař nebo arcivévoda má neskonale větší možnosti prosadit svoji agendu, než nějaký zbožný a pokorný mnich nebo sedlák. V systému světa tedy opět zvítězil ten, kdo měl v rukou odpovídající světské nástroje k direktivnímu prosazení své vůle.

Na adresu údajných oficiálních důvodů pro osvícenství, jak se o nich obvykle všude mluví, je potřeba říci, že zlořády církve a náboženský útlak nevycházely nikdy z Písma a učení Ježíše Krista a jeho apoštolů, ale od církevníků a mocipánů spjatých s církevní mocí, kteří Písmo ve svém srdci ve skutečnosti zavrhli a jen v jeho jménu prosazovali zlé věci nebo dobré věci zlým způsobem. (pozn. — To je podobné, jako bychom obviňovali moderní jadernou fyziku ze svržení atomové bomby na Hirošimu (6. 8. 1945) a Nagasaki (9. 8. 1945).) Ale jak už to v lidské společnosti bývá zvykem, revolucionáři to poněkud přestřelili a v boji proti církevním zlořádům nakonec sami vytvořili jiné sekulární zlořády. Stejný princip známe ze všech známých revolucí 20. století, jedno zlo se potřelo a jiné, často horší se nakonec vytvořilo. A paradoxně to často bylo stejné zlo, jen se překabátilo.

Osvícenství bylo intelektuálním, filozofickým a kulturním hnutím 18. století (často a nepřesně nazývaným „století rozumu“), které kladlo důraz na přirozený tělesný rozum, zkušenostní vědu, sekulární vzdělání, lidskou svobodu (přesněji svévolnost) a technologický pokrok. Jeho cílem bylo osvobodit lidstvo od skutečné ale i údajné nevědomosti, pověr a útlaku pomocí tzv. kritického sekulárního myšlení. I když je myšlenka osvobození člověka od nevědomosti, pověr a náboženského útlaku ve své podstatě dobrá, tak její osvícenská realizace už tak dobrá nebyla a napáchala víc škody, než užitku. Sledujme teď to osvícenské žonglování se slovy. Na jednu stranu a pouze do určité míry je bezpochyby rozumné, aby si člověk na věci přicházel sám pomocí svého rozumu a zkušenosti a nežil jen z toho, co mu kdo dá. (tzn. že mu nebudeme dávat až pod nos naservírovány všechny pravdy a fakta stylem, „tady to máš, nauč se to zpaměti“, protože z lidí zkrátka nechceme dělat intelektuální lenochy). Na druhé straně je ale potřeba s ne menší ostražitostí dbát na to, abychom z lidí nevychovávali intelektuálně naduté narcisy, kteří to, co dokázali pochytit svým vlastním rozumem a zkušeností, považují za jedinou možnou, nejlepší a nejúplnější pravdu o všehomíru a každého, kdo ví nebo vidí něco dalšího nebo jiného než oni, označí automaticky za náboženské fanatiky a blouznivce. Chápete, co se vám snažím říci?

Nestačí se zkrátka vypotácet z pravého příkopu v domnění, že máme navždy vyhráno, protože je tu ještě levý příkop na druhé straně cesty, který může být klidně ještě o dost hlubší, než ten pravý a pokud včas nevystřízlivíme, dříve nebo později do něj spadneme a naše konce budou horší, než začátky!

Přirozený lidský rozum nestačí!

Čili dávat přirozený lidský rozum a smyslovou zkušenost na absolutní a nejvyšší piedestal všehomíra a prohlašovat to za „to jediné pravé osvobození od pověr a náboženského útlaku“ je mírně řečeno nepravda, kterou lze zároveň označit za druh náboženství. Jistě, rozum a zkušenost jsou v procesu vzdělávání důležitými faktory, to nikdo nezpochybňuje, ale rozhodně nejsou jediné a rozhodně ne ty nejdůležitější. Rozumové a zkušenostní poznávání reality totiž může platit pouze velmi omezeně s ohledem na schopnosti toho kterého člověka a s ohledem na to, že takto může člověk „ohmatávat“ pouze přítomnost (nikoliv minulost či budoucnost), a to ještě jen velmi omezeně (vědecká podmínka opakovatelnosti)! Paradoxní je, že osvícenci, kteří tvrdili, že sekulární vzdělání je jediným klíčem k pokroku, chtěli, aby takto přirozeně omezený člověk vycházel vždy pouze z přítomnosti a ještě jen z její materiální složky, která jediná je přímo zkoumatelná lidskými smysly a přirozeným rozumem. Paradoxní v tom smyslu, jako by zcela zapomněli na historii, která se stala … a která je z principu zpětně nepoznatelná z pohledu přítomnosti, což je klíčový princip všech forenzních (historických) věd. Tzn. že minulost, po které se nedochovaly srozumitelné pozůstatky, je pro nás z lidské perspektivy (naší přítomnosti) v principu nepoznatelná! Kdyby se minulost dala odvodit z přítomnosti (což evolucionisté a ateisté tvrdí, že nějak jde), pak by se ta minulost vlastně vůbec nemusela stát, protože bychom si ji mohli kdykoliv z přítomnosti odvodit podle potřeby … což je dost absurdní představa!

Osvícenci nicméně i přesto věřili, že přirozený, tělesný rozum člověka je hlavním zdrojem veškerého poznání a nástrojem k vylepšení společnosti i člověka samotného. A úplně stejně uvažují i dnešní evolucionisté, materialisté a ateisté, např. členové samozvaného klubu údajných (přesněji vybíravých) skeptiků Sisyfos Praha – kteří se pasovali do role novodobých osvícenců a nositelů jediné možné pravdy, která je podle jejich definice samozřejmě materialistická, ateistická a evoluční. První osvícenci konce 18. století věřili, že lidstvo směřuje k neomezenému pokroku (evoluce!), který podle nich stojí a padá na sekulární vědě a vzdělanosti a přesně tak mluví dnes i členové spolku Sisyfos. Ohání se vědou a ve skutečnosti ustrnuli v ideologii materialismu a evolucionismu, které mají značné problémy a nedostatky – viz. další otázky a odpovědi zde.

Sir Isaac Newton a jeho neosvícenské vnímání vědy

Ačkoliv se často a rádo říká, že konkrétně sir Isaac Newton přispěl významně k sekularizaci vědy a osvícenským čistkám ve vědeckých kruzích, tak ve skutečnosti bylo jeho vědecké dílo osvícenci zneužito k prosazování jejich vlastní agendy, se kterou Newton sám neměl nic společného. Osvícenci totiž jeho vědecké objevy nepochopili v původním kontextu a odmítli souvislosti a důsledky, ke kterým vedly a které sám Newton veřejně prezentoval s velkou rozhodností a úctou. Je například znám slavný výrok z jeho nejznámější knihy „Matematické principy přírodní filozofie“ z r. 1687: „Toto zázračné uspořádání Slunce, planet a komet může být dílem pouze myslící a všemohoucí bytosti.“ Newtonova přírodověda tedy pro něj byla dalším potvrzením existence a svrchovanosti Božského Tvůrce a nikoliv něco, co by bylo s Bohem neslučitelné ve stylu buď a nebo. Newton nikdy neřešil otázku „věda nebo Bůh, vyber si!“ Pro něj byla věda poznáváním díla Božích rukou, poznáváním Jeho stvořitelské geniality a lásky k člověku. Znáte dnes nějakého vědce, který by to měl také tak a nestyděl se to veřejně přiznat? Myslím v České nebo Slovenské republice. Já znám osobně jen 3, z toho 2 na Slovensku.

Přítomnost a nic jiného, než přítomnost!

Faktem je, že už v 18. století se začínaly objevovat první střípky tzv. aktualismu či uniformitarismu ve všech vědních oborech — tedy přesvědčení, že přítomnost je klíčem k veškeré minulosti i budoucnosti a pouze to, co lze přímo pozorovat nebo podrobovat experimentům v současnosti, je hodno naší pozornosti a jen to nám může zjevit tu nejčistší pravdu o všehomíru, samozřejmě bez jakéhokoliv odkazu na Tvůrce takto objevované a zkoumané reality!

Takto rafinovaně osvícenci předefinovali koncem 18. a začátkem 19. století celou moderní vědu! Řekli lidem: „Tak a odteď si musí každý vybrat. Buď vědu a přírodu nebo Pána Boha.“ Opět přesně totéž razí dnes čeští skeptici (samozřejmě nejen oni), kteří o sobě tvrdí, že bojují proti pavědě, pověrám a nebezpečným bludům. To by samo o sobě bylo dobré, pokud by to opět, jako tradičně, hrubě nepřestřelili a nevylili vaničku i s dítětem do kanálu. Hážou totiž do jednoho pytle Bibli s jejím poselstvím o inteligentním a úmyslném původu vesmíru spolu s kartářstvím, věštěním z křišťálové koule, virgulemi, homeopatikou apod. To je podobně absurdní, jako kdybyste se při léčbě zlomené nohy nesměli odvolávat na lékaře, ale jen na samotnou léčbu. Jak řekl kdysi Jan Werich: „Potěš Pán Bůh, teda, co to říkám, potěš příroda!“ Zarážející je to o to víc, že „sisyfosové“ byli dlouhá léta významně směrováni a vedeni katolíkem, tedy křesťanem, Dr. Jiřím Grygarem, od kterého bychom takové rozlišení přirozeně očekávali. Ten však místo toho vedl české ateisty a evolucionisty k tomu, aby veřejně potírali Bibli a její zprávu o stvoření ve smyslu vědeckém i historickém. Jak moc je toto absurdní ponechám na vašem zvážení.

Osvícenské převzetí moci pod záminkou pravdy a pokroku 

Nicméně přesně tak se osvícenci chovali v 18. a 19. století. Poznání nebo-li věda pro ně bylo jen to, co lze přímo pozorovat a měřit — a vše ostatní ať se laskavě řeší v hodinách náboženství, pokud vůbec. Tomuto novému pojetí vědy bylo samozřejmě potřeba uzpůsobit i výuku ve školách, aby tyto nové „ideály“ byly v lidech pěstovány již od útlého dětství … a tak je tomu, žel, dodnes.

Je potřeba si také uvědomit, že osvícenství i moderní celosvětové hnutí ateistických skeptiků 20. století byla mnohem spíše taková „hurá akce“ podrážděných mocipánů a sekularistů, kterým vadil vliv křesťanských hodnot a tradic na širokou populaci, než že by se jich nějak zvlášť dotýkaly zlořády církve a chtěli tak napravovat její zlé chování. To byla spíše záminka, které prostý a naivní lidský dav okamžitě uvěřil, než že by to byl skutečný důvod. Šlo tedy mnohem spíše o převzetí moci a vlivu podle hesla „Zloděj křičí: Chyťte zloděje!“, než o hledání objektivní pravdy o všehomíru. Na jedné straně sice osvícenci ostře a pravdivě kritizovali jednoznačně zlý náboženský útlak a téměř absolutní církevní moc, která byla prokazatelně zneužívána, na druhé straně však zanedlouho sami vytvořili mocenský sekulární systém, který brzy začal realizovat a zneužívat neméně silný útlak ve smyslu materialistického, tělesného a konzumního chápání reality — a ten probíhá dodnes! Výkonářská, materialistická, konzumně a technologicky orientovaná společnost „rozumu a technologií“, ve které lidé ty technologie vlastně jen obsluhují a slouží jim v patřičném tempu — svět, v němž ale raketově vzrůstá počet psychicky nemocných dětí i dospělých, sebevražd mladistvých, rozpadajících se rodin, stále patologičtějších mezilidských a mezinárodních konfliktů, svět ve kterém člověk již pozbyl naprostou většinu svých původních práv pocházejících od Stvořitele – právo na život (již od početí – viz potraty!), svobodu svědomí (viz progresivní omezování svobody slova), bezpodmínečnou lásku (viz obchodnické, zážitkově orientované vztahy) a odpuštění (viz rostoucí lhostejnost a bezohlednost). Jenže kdo dnes hledá takové hodnoty?!

Antikřesťanské školství od konce 18. století

Počátky tohoto moderního „antikřesťanského“ školství, které z vědy, filozofie i humanitních věd postupně vytlačilo křesťanské myšlenky a hodnoty, v naší zemi sahají, jak již bylo zmíněno, do doby osvícenských reforem za vlády Marie Terezie v poslední třetině 18. století a samozřejmě také za Josefa II. (nejstarší syn Marie Terezie), který byl znám jako hlavní představitel evropského osvícenství. K dozoru nad plněním těchto reforem byly zřízeny rozsáhlé úřady a komise, které měly na celý proces „vědeckého, rozumového“ odkřesťanštění českého školství dohlížet. Vzpomenout můžeme např. rok 1759 a zřízení dvorské studijní komise jako nejvyššího školního úřadu a z ní vycházející funkce tzv. zemských školních dozorců, rok 1774 a ukotvení povinnosti kontroly nad řádným stavem školství v tereziánském školním řádu, rok 1848 a zřízení ministerstva veřejného vyučování (!), v jehož rámci fungoval státní, tedy především sekulární dohled nad školstvím, rok 1869 a zřízení školního dozoru v čele se zemským školním inspektorem, kterého do funkce jmenoval přímo císař. (další historické podrobnosti na stránkách České školní inspekce zde).

Jaké lidi by mělo školství vlastně vychovávat?

Abyste tomu správně rozuměli, odkřesťanštění českého školství probíhalo zpočátku pod taktovkou nikoliv ateismu a evolucionismu, ale tzv. zdravého (myšleno tělesného, materialistického) rozumu, praktičnosti a tělesné disciplíny, která široké masy postupně oddělila od velkých pravd Písma a skutečné vědy i historie představené v Písmu a nastolila výuku „praktičtějších“ vědomostí. Vždyť proč by měl lékař vědět, že Bůh člověka stvořil na počátku ke svému Obrazu? Stačí přeci, že bude znát hlavní pochody v lidském těle a bude vědět, co na který neduh napsat za lék! Víc vědět nepotřebuje. Stejně tak, proč by měl řidič autobusu vědět o celosvětové Potopě, Noemově arše a náhlém zmatení jazyků při stavbě Babylónské věže? Stačí, když bude umět dobře řídit, případně vyměnit kolo a znát předpisy. A v této logice, která je z jistého pohledu pochopitelná, se postupně odsunulo vše, co nějak souvisí s Biblí a křesťanstvím do říše snů a pohádek.

Bylo tedy rozhodnuto, že státní školství nemá a nesmí vychovávat duchovně a lidsky probuzené a univerzálně vzdělané lidi schopné skutečně kritického myšlení, ale naopak lidi s mechanicky „nadrcenými“ vědomostmi orientované na výkon, které je měly připravit především na jejich celoživotní zaměstnání ve státnímu systému a nikoliv na život jako takový. Tomuto „ideálu“ je, žel, české školství věrné dodnes. Nadanější děti v 8. třídě znají kde co v oblasti digitálních technologií, ale o tom, odkud se vzal člověk, proč existuje, co je smyslem života, co znamená být mužem, co znamená být ženou, jak se „dělá“ dobré manželství, jak najít životního partnera, jak se vychovávají děti a co skutečně potřebují atd. atd. — tak o tom nemají ani nejmenší potuchy ani studenti vysokých škol, natož děti na základních školách. Není vzdělání jako vzdělání. Jako řidič autobusu mohu mít takové znalosti autobusu, že bych ho dokázal v principu sám postavit holýma rukama v garáži, ale milého a laskavého člověka, který bude dětem otcem a příkladem muže k následování, ze mě tyto vědomosti rozhodně neudělají. Vlastně se tu míchají reálná jablka s plastovými pomeranči a srovnává nesrovnatelné. Je to podobné, jako bych řekl, že na otázku: „Jak vznikl dieselový motor?“ nesmím odpovědět „Vymyslel jej Rudolf Diesel“, protože to je nevědecké! Věřím, že chápete, že toto je pouhý příměr k tomu, že ve školách se může učit o přírodních zákonech, ale už ne o jejich Zákonodárci, může se učit o životě, ale už ne o jeho Zdroji, může se učit o spravedlnosti, ale už ne o posledním soudu a Soudci všech živých i mrtvých, může se učit o lidském těle, ale už ne o jeho Tvůrci.

Nelogičnosti sekulárního vzdělávání (dodnes)

Je jasné, že toto mnozí lidé prostě nikdy nepřijmou, protože nechtějí uznat, že existuje vícero kategorií vysvětlení a že všechny tyto kategorie mají svůj význam a místo v životě člověka. Paradoxní je, že ale s nadšením přijali materialistická, evoluční „vysvětlení“ o původu všech systémů a věcí, která jsou vědecky testovatelné asi tak jako existence vodníků a růžových jednorožců. Osvícencům (sekularistům) skutečně nevadí, že se ve školách učí o tom, jak život vznikl sám od sebe čirou náhodou z hromádky chemikálií, což je prokazatelný nevědecký blábol – viz otázka č.1 a otázka č.2, ale strašně jim vadí každý, kdo by dětem řekl, že i ten nejjednodušší živý organismus obsahuje daleko složitější software, než který mají v nejpokročilejších mobilech nebo chytrých hodinkách a že žádný program nemůže vzniknout bez Programátora, což je jeden z klíčových poznatků celé moderní informační vědy! Osvícencům (sekularistům) skutečně nevadí, že se děti ve školách učí o tom, jak se člověk vyvinul ze zvířat, pro co neexistují žádné solidní vědecké důkazy, jen hromada spekulací, fabulací a podvrhů (viz otázka č. 11 a č. 10 a č. 6), ale nesnesou nikoho, kdo by dětem představil geniální design lidského těla z pohledu moderních inženýrských oborů ergonomie a biomimetiky, nad kterým žasnou nejlepší inženýři současnosti – viz nejnovější vědecká publikace prof. Dr. Ing. Stuarta Burgesse o geniálním designu lidského těla z pohledu biomimetiky a průmyslového designu, předního britského inženýra ověnčeného nejvyššími mezinárodními oceněními za špičkový průmyslový design. Podobných paradoxů existuje samozřejmě mnohem více! Zkrátka, osvícenci potažmo současní evolucionisté vylévají vaničku i s dítětem do kanálu a dál vesele míchají skutečná jablka s plastovými pomeranči.

Jinými slovy, „náboženství“ v nejhorším slova smyslu by se spokojilo s tím, že se děti budou o dieselovém motoru učit jen to, že jej vymyslel Rudolf Diesel a už nic jiného. „Sekularismus a osvícenství“ v nejhorším slova smyslu by se zase spokojilo s tím, že se děti NIKDY nedozví o Rudolfu Dieselovi, ale budou do detailu znát konstrukci dieselového motoru a přírodní zákony, kterým podléhají všechny procesy v něm (v ideálním případě samozřejmě :-)). Chápete tu absurditu? Tady samozřejmě nejde o Rudolfa Diesela ani o dieselový motor, ale o to, že se ve školách nesmí v hodinách přírodních ale ani humanitních věd mluvit o inteligentním designu živých tvorů a už vůbec o velkém Designérovi a pak se to ještě prezentuje jako ta jediná pravá a čistá věda … Jenže člověk, každý člověk, potřebuje kromě technických znalostí také znalosti vztahové, morální a historické a ty z pouhé přítomnosti není možné v principu odvodit — ledaže by si je někdo vymyslel, jak se mu to zrovna hodí, ale to už je opravdu nevědecké!

„Rozumné“ odstranění křesťanství z přírodních i humanitních věd

Čili v tehdejším školství se nezrušilo křesťanství jako takové, ale bylo pouze postupně a důsledně odsunuto do říše příběhů, hrdinů a mýtů, přesněji do hodin vyhrazené náboženské výchovy a kdo tedy chce takové věci pěstovat, tak může, ale nesmí o nich ani ceknout v hodinách přírodních či humanitních věd, protože věda a Bible se přeci (dle osvícenců) vzájemně vylučují! I tomuto „ideálu“ je české školství věrné dodnes a to více, než kdy dříve, protože dnešní evolucionisté, materialisté a ateisté jsou ještě mnohem více vymezeni vůči křesťanství a Bibli, než byli osvícenci v 18. století, kteří se přeci jen nějak křesťanství dotýkali a křesťanství se nějak dotýkalo jich. Dnešní výsledek? Kdo chce věřit Bibli, může si o tom povídat v hodině náboženství, pokud něco takového vůbec na dané škole umožní, ale rozhodně ne v hodinách přírodních nebo humanitních věd. „Musíme přeci děti chránit před těmi náboženskými bludy …“, říkají evolucionisté. Problém je, že sami evolucionisté a materialisté dnes ve školách tlačí do našich dětí pro změnu materialistické a evoluční bludy, ale protože si toho většina lidí zatím nestihla všimnout nebo je jim to spíš upřímně jedno, co se jejich děti ve škole učí, tak to vypadá, jako by bylo vše v nejlepším pořádku. Ve skutečnosti se dnes ve školách učí místo křesťanských dogmat dogmata materialistická a evoluční a rodičům a dětem se tvrdí, že věda a rozum konečně zvítězily nad náboženskými předsudky nevzdělaných předků. Jenže ono je to v otázce původu vesmíru, života a lidstva přesně obráceně! Naši údajně nevzdělaní předkové byli Pravdě v tomto ohledu mnohem blíže, než jsme dnes my s celou svou údajně vědeckou evoluční propagandou. Jak říkával jeden můj starý přítel: „Vesnická babka kořenářka, která si pokorně pěstovala bylinky a zeleninu na své zahrádce, měla se svou vírou v Boha, který tomu všemu dal vzniknout, více rozumu i moudrosti, než starý nedůtklivý profesor na univerzitě, který studentům celý život tvrdí, že se to celé vytvořilo samo od sebe jen působením přírodních zákonů na tupou hmotu za nesmírně dlouhý čas.“

Zmiňme v této souvislosti přelomový rok 1859, kdy Ch. Darwin vydává své první mistrovské přesvědčovací dílo „O původu druhů přirozeným výběrem, aneb o uchování prospěšných plemen v boji o život“ známé zkráceně jako „O původu druhů“. Nutno říci, že Darwin neudělal nic jiného, než že pouze „opsal“ Lyellovy principy geologie aplikujíc je na biologii – tedy živou přírodu. Ve své knize nepředstavil nic jiného, než v té době již dobře známý mechanismus přirozeného výběru, jenž v populacích všech druhů organismů pouze odstraňuje jedince neschopné přežití v daných podmínkách. Tento mechanismus ale Darwin představil natolik sugestivně a obložil jej tolika spekulacemi a neoprávněnými zobecněními, že mu tehdejší nabroušení osvícenci uvěřili, že našel vysvětlení na všechny záhady živé přírody. Žel, nic takového Darwin neobjevil, pouze si získal důvěru povrchních a mocichtivých lidi své doby, které zajímalo mnohem více to, co by mohli s touto novou „evoluční vědou“ dokázat a získat, než to, jestli je na tom něco pravdy. Dodnes je v ČR plno „obránců evoluční pravdy“, kteří tyto historické skutečnosti převracejí vzhůru nohama a tvrdí pravý opak. Kdo ale chce, může si ověřit, kdo říká pravdu. V rámci našeho vzdělávacího projektu „15 otázek pro evolucionisty“ uvádíme obrovské množství těchto málo známých faktů a kdo chce, pozná, jestli říkáme pravdu nebo ne.

Odkřesťanštění Evropy za současné největší reformace křesťanství v USA

V témže období, kdy Ch. Darwin sklízel mohutný potlesk po celé Evropě, probíhala v USA historicky nejmohutnější křesťanská reformace od dob prvních amerických osadníků a z křesťanského hlediska vlastně od dob Kristových apoštolů. Tehdy se lidé na americkém kontinentě vraceli k Písmu jako ke zdroji životní moudrosti a proroctví blízké budoucnosti, což byl obrovský a do té doby nevídaný reformační krok. Čili na jedné straně se Evropa mohutně odkláněla od křesťanství ve všech oblastech lidské společnosti a díky Ch. Darwinovi a jeho spolupracovníkům k tomu byly prý důvody i ryze přírodovědecké a na druhé straně tu vidíme americký kontinent, který se naopak k Bibli vrací. Zatímco Evropané byli pohlceni myšlenkou, že přírodní vědy vyvracejí Bibli a činí ji pouhou snůškou povídaček a nesplněných a nesplnitelných nadějí trpícího lidstva … Američané začínali vidět, že Bible a přírodní vědy v žádném rozporu nejsou a že se ve skutečnosti úžasně doplňují.

Darwinisté však byli hlasitější a rychlejší. Dokázali evropskou inteligenci (dokonce i z řad křesťanů) během několika málo let přesvědčit, že stvoření, inteligentní stvoření vesmíru, života a lidstva z knihy Genesis je prostě nevědecký blábol, který musí nadobro zmizet ze školních osnov i z veškeré vědy.

Mezníkem v emancipaci školy z vlivu církve se stalo několik zákonů vydaných koncem 60. let 19. století, zejména pak vydání říšského školského zákona roku 1869, tedy o nějakých 10 let poté, co Ch. Darwin vydal svou hlavní evoluční „bibli“ nazvanou „O původu druhů“. To už byla evropská inteligence plně zaujata a doslova uchvácena Darwinovou evoluční „teorií“, jakousi novou pravdou o všehomíru.

První (matoucí) plody osvícenství v podobě materiálního blahobytu

Ve 20. století pak celý tento trend nabírá na síle a získává první „potvrzení, že jdeme správnou cestou“ v podobě mohutného rozvoje průmyslu, laboratorní vědy a technologií, které i nejobyčejnějším lidem skutečně v řadě ohledů usnadňovaly jejich každodenní život. Nové vědní obory laboratorní opakovatelné vědy vznikají jako houby po dešti … a lidstvo zásadně ovlivněné osvícenstvím začíná žnout první plody své nové evoluční, materialistické víry. Je zřejmé, že byste v té době jen těžko hledali člověka, kterému by se to nelíbilo … dramatické zvýšení životní úrovně běžných lidí, kvalitnější bydlení, lepší strava, rozvoj služeb, infrastruktury, dostupnost stavebních materiálů, oblečení, léků, hraček pro děti … vznik automobilového průmyslu, vojenské techniky, pak přichází kosmický výzkum, jaderná energetika a dostupnost levných a bezpečných zdrojů energie … města jsou elektrifikována, je zaváděna pravidelná kyvadlová doprava, veřejná lékařská péče atd. atd.

Opět je ale potřeba si uvědomit, že tento rozvoj nemá naprosto nic společného s odmítnutím Písma a vědy o stvoření. Vždyť tím, že odmítnu Autora domu, neznamená, že si ten dům nemůžu hezky zařídit a hezky si v něm bydlet … jde o 2 různé věci, které lidé neznalí těchto souvislostí, rádi míchají dohromady a ukazují prstem! V tomto ohledu je potřeba uvést na pravou míru hlavní myšlenku Bible — Bůh dal lidem svobodnou vůli a dokonce svobodu Ho i odmítnout a zavrhnout … a pakliže to skutečně udělají, neznamená to, že si těch několik málo roků tady nebudou smět žít podle svých představ. Naopak v Písmu čteme celou řadu historických příběhů lidí, kteří Boha odmítli a Bůh jim dal možnost žít si mnoho let podle svých vlastních představ … přesně tak, jak to dělají všichni dobří rodičové!!

Následující výukový text vychází koncepčně z originálu sepsaného Dr. Donaldem Battenem v r. 2002 a byl sepsán výhradně pro potřeby vzdělávacího projektu „15 otázek pro evolucionisty“.

Úvodní myšlenka: Snaha definovat stvořitelskou teorii jako nevědeckou vychází z tzv. argumentace v kruhu (logický přešlap založený na neplatném uvažování v kruhu). Úplně totéž lze totiž říci i o evoluční teorii. V tomto ohledu jsou oba přístupy — evoluce i stvoření — úplně stejně vědecké i nevědecké zároveň.

Odpůrci neevolučních, nematerialistických přístupů k otázce původu vesmíru, života a lidstva jako např. ateisté ale i evolucionisté (z definice) obvykle namítají, že stvoření či stvořitelská teorie (popř. teorie ID) je náboženstvím, kdežto evoluce či evoluční teorie je vědou (přesněji jedinou skutečnou vědou). Aby toto své tvrzení nějak obhájili, citují s velkou oblibou seznam kritérií, které podle nich definují „dobrou vědeckou teorii“. Obvyklým kritériem v jejich seznamu je tvrzení, že většina moderních vědců jednoduše musí evoluční koncepci přijmout jako jedinou platnou vědu, jinak ani nemají právo být nazýváni vědci. Toto své tvrzení samozřejmě nemohou vědecky žádným způsobem verifikovat, neb se jedná o pouhý ideologický závazek vůči materialismu a tzv. aktualismu – nebo-li „my tady to tak prostě chceme a šmytec“. Hlavním nedostatkem materialismu a aktualismu je to, že přítomnost vnímá jako klíč k veškeré minulosti i budoucnosti, tzn. jen to, co se děje v přítomnosti a co lze tudíž přímo pozorovat, je vědecké. V našem rozsáhlém vědecko-populárním článku o původu informace o tom mluvíme podrobněji a uvádíme exaktní vědecké důvody, proč je platnost materialismu a aktualismu silně omezena a proč tyto filozofické konstrukty nelze stavět do role soudců toho, co je a není vědecké! Nicméně jedním kritériem ze seznamu, o kterém lze říci, že opravdu platí, je schopnost teorie vytvářet předpovědi, které lze testovat (verifikovat). A tady nastává problém. Evolucionisté totiž zpravidla tvrdí, že evoluční teorie dává celou řadu předpovědí, které se nakonec ukázaly jako pravdivé. Jako typickou „předpověď“ citují bakteriální rezistenci vůči antibiotikům, při které ale nezapomenou řádně zkritizovat nulovou schopnost stvořitelské teorie činit obdobné testovatelné předpovědi. A protože teorie stvoření – jak oni říkají – v této jejich definici „vědy“ selhává, považují ji automaticky za „náboženství“ a v důsledku toho ignorují.

Pokud by šlo jen o pouhý filozofický rozpor mezi hrstkou intelektuálů kdesi na akademii, kam se běžný člověk nikdy nepodívá, tak by nás tyhle věci asi netrápily a mohlo by nám to být v podstatě jedno. Problém je ale v tom, že přesně tímto způsobem jsou ve školách vedeny (indoktrinovány) naše (vaše) děti a vnoučata … jsou vedeny učiteli úmyslně, aby takto přemýšlely, nejen o vědě, ale o všem. A aby učitelé mohli svým nic netušícím studentům vštípit obecnou evoluční teorii typu „od bláta k uklízečce“, používají k tomu nepřesné a účelově posunuté významy klíčových slov a definic, tzn. odvolávají se na jiné kategorie změn v přírodě – konkrétně na adaptaci a tzv. speciaci v rámci historicky stabilních druhů a tvrdí dětem, že je to totéž, jako postupná změna mikroba v mikrobiologa. Američané tomuto triku říkají „bait and switch“, což lze do češtiny přeložit jako „návnada a záměna“. Nejprve vás navnadí tím, že mají v ruce „důkaz“ evoluce od mikrobů k lidstvu a pak — provedou záměnu (samozřejmě mlčky) — a předloží vám něco úplně jiného a sice příklad adaptace jednoho a téhož druhu organismu na nějaké lokální podmínky apod.

Pro lepší názornost uvedu příklad z reálného života, trenér běžeckého klubu řekne svým nováčkům: „Tak, mládeži, ode dneška začínáme tvrdě trénovat a kdo nebude línej, může se dostat až na olympiádu! Takže, makám, makám, jedu, jedu!“ Nadšení a ambiciózní nováčci to samozřejmě přijmou jako Slovo Boží a začnou se podle toho chovat a tak trénují a trénují a trénují … Po pár týdnech však zjistí, že to není jen o tréninku, ale také o stravě a odpočinku … a že se začíná dostavovat první přetrénování. A tak upraví stravu, zvýší odpočinek a pokračují v tvrdých trénincích další dlouhé měsíce a roky, až nakonec zjistí, že někteří se pořád o malé kousíčky zlepšují, kdežto jiní už ne bez ohledu na to, jak tvrdě trénují. Proč? Narazili na meze možných změn, které jejich tělo dovoluje. Tzn. i kdyby trénovali s nejlepšími trenéry na světě a měli nejlepší stravu na světě a nejlepší odpočinek na světě, tak pořád bude v jejich těle existovat mez, za kterou se nebudou moci nikdy dostat! To samé samozřejmě platí i pro ty, kteří to na tu olympiádu skutečně dotáhnou. I ti narazí dříve či později na nejzazší limity svého těla a psychiky a tam jejich progres skončí.

Trenér je chtěl samozřejmě co nejvíce namotivovat, v tom problém není. Problém nastal ve chvíli, kdy si běžci začali o sobě skutečně myslet, že jejich tělo žádné limity nemá … a že mohou dosáhnout prakticky čehokoliv. Po nějakou omezenou dobu to sice může fungovat jako docela silná motivace, která dokáže hodně … ale brzy každý narazí na mez, kterou už nelze překročit a to ani s anabolickými steroidy nejnovější generace. Je pozoruhodné, jak se tohle přesvědčení o neomezených změnách a neomezeném růstu (tradiční kapitalistický model) v lidské mysli dokáže efektně zamaskovat v podvědomí jako životní dogma, podle kterého pak člověk žije, aniž si to uvědomuje, natož aby to nějak zkoumal a analyzoval, jestli neuvěřil hlouposti. Kdybych měl možnost před běžce předstoupit a zeptat se jich, kdo z nich věří tomu, že se bude neustále zlepšovat, tak si myslím, že by zvedli ruku všichni. … Kdybych se jich ale zeptal, jestli si myslí, že za 2 roky poběží 18 km/h, za 3 roky 25 km/h, za 5 let 40 km/h, za 10 let 70 km/h a za 20 let 130 km/h, myslím, že by se všichni do jednoho dali do hlasitého smíchu, protože to je v tu chvíli jediná správná reakce 🙂 Každý přeci ví, že všechno má své limity … Hmmm, opravdu každý?

Na uvedeném příkladu s běžci jsme to uviděli, ale podobně bychom měli reagovat i v případě vymyšlených evolučních příběhů, které „zdobí“ učebnice vašich dětí a vnoučat a ve kterých se nám evoluční ideologové snaží neustále namluvit, že možné změny v přírodě nemají naprosto žádné hranice … a že za vhodných podmínek a za dostatečně dlouhou dobu (miliardy let?) se skutečně může z žáby vyvinout krásná princezna, z plaza pták nebo ze suchozemského savce savec mořský.

Jaké z toho plyne ponaučení? Dávejte dobrý pozor na to, jaké příklady „evoluce“ vám kdo předkládá, ať už je to vědec nebo laik, protože to, co vám obvykle předloží, jsou jen drobné a velmi omezené změny v rámci stabilních druhů, které můžeme skutečně reálně pozorovat a ke kterým v přírodě reálně dochází … přesto se vás tím budou snažit přesvědčit, že přesně takhle se z chemikálií vyvinuly všechny živé organismy na Zemi, včetně člověka.

Co je tedy věda?

Možná jste si už všimli, že mnohé pokusy definovat „vědu“ se točí v logickém kruhu. Již zmíněný pokus definovat vědeckou teorii jako něco, co je (musí být) přijímáno současnými vědci, z ní pak dělá jen to „co dnešní vědci dělají“! Podle tohoto pochybného kritéria bychom museli označit za vědecké i nejrůznější ekonomické, sociální a kulturní „teorie“, a to jenom proto, že je „dnešní vědci dělají“ nebo je tak vnímají.

Odtud už je jen krůček k tomu, abychom vědu a pravdu začali poměřovat jenom podle toho, zda se na ní shodneme nebo ne.

Nechceme teď otevírat moře dalších souvislostí, nicméně dávat rovnítko mezi tím, na čem se „mocní a vlivní tohoto světa“ shodnou a tím, co je objektivní, nezávisle ověřitelnou skutečností, je obecně velmi unáhlené a nebezpečné a je zřejmé, že spíše, než o přesnou definici vědy, jde o snahu prosadit něčí názor ve jménu vědy.

Historie, i velice nedávná, nám v tomto smyslu ukazuje, že to, na čem se „mocní a vlivní tohoto světa“ shodnou, bývá stále častěji pravým opakem vědy a pravdy, protože věda a pravda je ve skutečnosti zas tak moc nezajímají. To není kritika, ale pouhé konstatování snadno ověřitelného faktu, ať už vzpomeneme oficiálně uváděné pavědecké důvody mnohých proticovidových opatření (např. zákaz sportu, zákaz vycházení ven, zákaz zpěvu, zásadní zpochybňování tradiční vědecké medicíny, zdravé stravy, potravních doplňků i prokázaných účinků dostupných léků), pavědecké důvody pro plošné očkování či vnucování mRNA vakcín malým dětem a těhotným ženám (tyto 2 skupiny obyvatelstva by měly být nejvíce chráněné proti všem takovým experimentům) nebo pavědecké důvody pro propotratové zákony (např. lživé tvrzení, že plod do 3. měsíce těhotenství není plnohodnotným člověkem a nejedná se tudíž o vraždu člověka nebo že má žena právo rozhodnout o usmrcení svého dosud nenarozeného dítěte apod.)

Každý, kdo s těmito „oficiálními pravdami“ nesouhlasil a chtěl představit skutečnou vědu, byl automaticky a plošně označen za dezinformátora, odstraněn z veřejného prostoru „stiskem tlačítka“ a virtuálně exkomunikován z komunity „strážců pravdy“. Všechny tyto a mnohé další zločiny však mají jedno společné – úmyslné předefinování toho, co je to věda a pravda a oblékání všeho, co je zrovna „potřeba“ do vědeckého hávu, protože nálepka „vědecké“ se lidem dobře prodává. Můžeme tak říci, že věda je objektivně nejvíce zneužívaným aspektem lidské společnosti. Každý, kdo potřebuje něco prodat nebo se politicky a ekonomicky prosadit, okamžitě nasadí rétoriku „věda, věda, věda“ a protože většina lidí nadevše miluje svůj klid a pohodlí, stalo se toto zneužívání vědy ke kde jakým účelům takovým novodobým folklórem, kterého si většina lidí už ani nevšimne.

„Žádná životní filozofie není produktem pouhých faktů (vědeckých dat), naopak filozofii k faktům přidáváme a používáme ji k jejich interpretaci (výkladu).“

V mnoha případech jsou tyto takzvané definice vědy očividně pouze účelové a protichůdné. Jejich cílem je především určitý nepohodlný pohled zdiskreditovat ve jménu vědy. Řada evolučních propagandistů např. tvrdí, že stvořitelská teorie není vědecká prostě proto, že údajně není testovatelná a druhým dechem dodávají: „Vědci (myšleno ateisté, materialisté, evolucionisté) pečlivě prověřili tvrzení vědy o stvoření a dospěli k závěru, že myšlenky, jako např. mladá Země či globální Potopa jsou neslučitelné s vědeckými důkazy.“ Jenže tady je problém! Všimli jste si toho? Totiž, pokud teorie stvoření není „testovatelná“, potom zjevně nemohla být testována z hlediska dostupných důkazů, a tudíž ani nemohlo být zjištěno, že je nepravdivá! Vypadá to jako detail, ale není to detail. Pokud proevoluční „strážci pravdy“ vnímají stvořitelskou teorii od začátku jako nevědeckou a náboženskou, proč ji vůbec testovali z hlediska dostupných důkazů? A pokud ji skutečně testovali, pak ji museli, alespoň po tu dobu, brát jako seriózní vědeckou teorii. Čili, tady nás někdo vodí za nos … a skrytě doufá, že si toho ani nevšimneme.

Nutno říci, že ve 20. století byla správná definice „vědy“ pro filozofy tak trochu noční můrou. Například F. Bacon, který je považován za zakladatele vědecké metody, měl vcelku přímočarý přístup:

Pozorování → logická indukce → hypotéza → ověření hypotézy experimentem → potvrzení/vyvrácení → znalost (vědomost, věda).

Toto, a samozřejmě celý přístup k moderní vědě závisí na dvou zásadních předpokladech: na kauzalitě¹ a na indukci². Filozof Hume jasně prohlásil, že tyto předpoklady jsou přijímány pouze „slepou vírou“ (slovy Bertranda Russella). Kant a Whitehead tvrdili, že tento problém už vyřešili, ale Russell si uvědomil, že Hume měl pravdu. Ve skutečnosti tyto předpoklady vyvstaly z víry v biblického Boha-Stvořitele, jak uznali i sami historici vědy, jako je např. Loren Eiseley. Mnozí vědci nejsou tak filozoficky a teologicky vzdělaní a neuvědomují si, že mají tyto (a jiné) metafyzické předpoklady. Podobají se „žábám v zahřívající se vodě“ (metafora na neschopnost nebo neochotu lidí reagovat na číhající hrozby, které se neobjevují náhle, ale postupně, takže si je neuvědomují. Pozn. překl.), proto si mnozí ani nevšimnou, že u samých kořenů toho, z čeho vychází „věda“, existují filosofické předpoklady. Je to součást jejich vlastního pohledu na svět, takže to vůbec nevnímají. My v CMI jsme ohledně našeho přijetí zjevení (Bible) srozumitelní. Na rozdíl od mnoha ateistů uznáváme, že filozofie života nepochází z údajů, ale filozofii spíše k údajům přivádíme a používáme ji k jejich interpretaci.

Milí čtenáři,

ještě tu pro vás mám odkaz na výborný článek o náboženském pozadí evoluce (česky).

V brzké době zde budou přibývat všechny podstatné informace v českém jazyce. Proto se brzy vraťte!

Děkujeme za váš zájem!

Pravda za to stojí a vy také!

Produkční tým genesisera.cz