Úvod Magazín Věda a filozofie DO HLUBIN HISTORIE – 1/15

DO HLUBIN HISTORIE – 1/15

Pro koho je film primárně určen?

Ve středu 14. června ve 20:00 jsme v rámci našeho klubu Genesis Era odstartovali českou premiéru unikátního dokumentárního filmu Je kniha Genesis historií?, který v r. 2017 natočil americký dokumentarista Thomas Purifoy Jr.

Film se odehrává na severoamerickém kontinentě, kde filmový štáb pod vedením doc. Dr. Dela Tacketta navštíví postupně 15 míst, ve kterých nás seznámí s pozoruhodnými vědeckými objevy souvisejícími s historií popsanou v knize Genesis. Pro některé lidi však kniha Genesis nepopisuje

Planeta Země při pohledu z Vesmíru

reálnou historii, ale pouze mýty a poetické obrazy se silným náboženským podtextem.
Přesně pro takové věřící je film určen. Jeho hlavním cílem je tedy ukázat všem věřícím, že duchovní poselství Bible a celé učení Ježíše Krista vychází z reálné historie, která se skutečně stala tak, jak popisují Mojžíšovy knihy. Konkrétně, pokud se události popsané v knize Genesis nikdy nestaly, potom nás celé historické i teologické předivo Nového Zákona dokáže ochránit před zlem a smrtí podobně jako domeček z karet …

Podle autora filmu je pravdivost křesťanské víry postavena hlavně na tom, že vychází z reálné historie, pro kterou je zároveň i východiskem a potvrzením. Jinými slovy tragédie popsané v prvních 11 kapitolách knihy Genesis jsou do všech důsledků odkryty, popsány včetně následků a předložena poctivá východiska a řešení do všech důsledků. Od 11. kapitoly Genesis tak Bible de facto řeší problémy představené v prvních 11 kapitolách. Pokud to nebyla reálná historie … potom opravdu není co řešit. Pokud se ty události však staly tak, jak jsou v úvodu Bible popsány, potom bychom měli velmi zpozornět a pozorně naslouchat … protože řešení zla a smrti předložené v Novém Zákoně je svou povahou naprosto unikátní a nenajdeme ho v takové podrobné a strukturované podobě v žádné jiné knize na světě.

Jak je film strukturován?

Některá z 15 navštívených míst je unikátní v tom, že odhalují příčiny – ve vzdálené minulosti, které svou povahou a rozsahem byly katastrofické, zlomové a nepředstavitelně ničivé. Podstatné přitom je, že takové události v novodobé historii neprobíhají, a pokud se jim občas někdy něco přiblíží ve smyslu ničivosti a náhlosti, potom jsou to ale vždy události lokální a krátkodobé.

Ivan Ayvazovsky (1817–1900) - Potopa světa 1864.

Bible v 1. knize Mojžíšově zvané Genesis však hovoří o globální, ničivé události, která trvala něco málo déle než rok – událost celosvětové Potopy za dnů Noeho. Pokud k něčemu takovému skutečně došlo, potom bychom po celém světě měli nalézat nezvratné důkazy, především geologického charakteru.

Ačkoliv film jako takový není primárně jen o důkazech Potopy, je této otázce věnována jeho podstatná část a to v různém kontextu celé řady vědních oborů.

Abychom získali lepší představu o tom, co tento dokumentární film představuje, připravil jsem pro vás stručný přehled jednotlivých částí obohacený o klíčové myšlenky a odkazy pro hlubší studium.

1. Jiný pohled na historiidoc. Dr. Del Tackett – softwarový inženýr a popularizátor vědy, sopka Mt. St. Helens
2. O čem vypovídají horniny?Dr. Steve Austin – sedimentární geolog, Grand Canyon
3. Otázka zvoleného paradigmatu – doc. Dr. Paul Nelson – filozof vědy a odborník na evoluční teorii, Computer History Museum
4. Co říká samotný biblický text? – prof. Dr. Steven Boyd – teolog a hebraista, Hebrew Union College, Jewish Institute of Religion, Ohio
5. Jak v geologii měříme stáří? – doc. Dr. Andrew Snelling – geolog, SP Crater a Sedona, Arizona
6. Stručný přehled historie Země – prof. Dr. Kurt Wise – paleontolog a biolog, Dayton, Tennessee
7. Původ fosilií – doc. Dr. Marcus Ross – paleontolog, Discovery Park of America
8. Kdy žili dinosauři? – prof. Dr. Arthur Chadwick – paleontolog a tafonom, Naleziště Hanson Ranch, Wyoming
9. Nálezy měkkých tkání v dinosauřích fosiliích – prof. Dr. Kevin Anderson, mikrobiolog a ředitel Van Andelova výzkumného centra
10. Mistr Dizajnér – Dr. Robert Carter – mořský biolog, Coral World, ostrov St. Thomas, USVI
11. Skryté schopnosti stvořených druhů – Dr. Todd Wood, zoolog, Memphis Zoo
12. Smysl existence hvězd – prof. Dr. Danny Faulkner, Chino Valley, Arizona
13. Místo slavné Babylónské věže – prof. Dr. Douglas Petrovich, Oriental Institute Museum, Chicago
14. Kniha Genesis a současná kultura – PhDr. ThDr. George Grant – teolog a historik, Bountiful Blessings Farm, Tennessee,
15. Úplně nový pohled na svět – doc. Dr. Del Tackett – softwarový inženýr a popularizátor vědy, Alpine Loop, Colorado

Pojďme se teď blížeji podívat na jednotlivé části.


1. část filmu — Jiný pohled na historii

Hlavní řečník: doc. Dr. Del Tackett – softwarový inženýr a popularizátor vědy,
Vědecký poradce: Dr. Steve Austin, specialista na sedimentární geologii, který mnoho let podrobně studoval následky ničivé exploze Mt. St. Helens a jako první studoval karbonizaci a nasákavost splavených kmenů stromů v jezeře Spirit Lake na úpatí sopky. Dr. Austin vědecky demonstroval katastrofický původ polystrátových fosilií a rychlou tvorbu uhlí ze splavené dřevěné hmoty v jezeře a publikoval své objevy v prestižních vědeckých žurnálech.
Místo natáčení: úpatí sopky Mt. St. Helens, severozápad USA, stát Washington

Přehled obsahu: Režisér a producent filmu Thomas Purifoy Jr. říká k této úvodní pasáži ve svém komentáři, že hlavním cílem filmu je představit všem věřícím lidem – myšleno hlavně křesťanům, ale i ostatním, kteří vycházejí z Mojžíšových knih (Židovství, Islám) – ohromnou šíři a hloubku historie zaznamenané v 1. knize Mojžíšově a především bezpočet nejrůznějších vědeckých a historických důkazů, které potvrzují, že výpovědi knihy Genesis jsou z historického a vědeckého hlediska fakticky pravdivé a přesné.

Pokud v minulosti došlo ke katastrofám, o kterých Bible hovoří, potom to hlavní, co utvářelo historii i současnost nebyly pomalé každodenní procesy, které můžeme kolem sebe vidět dnes, ale naopak procesy dnes nevídané a nejen dnes, ale i v celé novodobé historii, která sahá až někde do období 2 tisíce let před Kristem. Takže de facto poslední 4 tisíce let se geologie Země nijak zásadně nemění, totéž platí i o její atmosféře či biosféře. První markantnější změny v celé této novodobé historii zaznamenáváme až v posledních několika letech, kdy dochází k hlubším a náhlým změnám v podnebí či k likvidaci značné části biosféry nerozumnou a sobeckou lidskou činností. Podstatné však je, že celou novodobou historii lze chápat jako zotavovací fázi Země z následků celosvětové Potopy. Nevěříte?

Pokud máte o těchto věcech pochybnosti, pak právě pro vás je určena úvodní část filmu, kde docent Tackett spolu s Dr. Austinem prozkoumává úpatí sopky Mt. St. Helens, která ničivě explodovala v květnu 1980 a o několik let později znovu a zanechala po sobě absolutní spoušť na rozloze několika stovek kilometrů čtverečních. Ano, pouhá jedna sopka průměrné velikosti a pouze jedna velká exploze.

Erupční sloupec sopky Mt. St. Helens 18. května 1980 - při nejničivější sopečné erupci v novodobých dějinách. Přesto je tato událost nepatrná v porovnání s tím, k čemu došlo během Potopy světa za dnů Noeho - 2349 př. Kr.

Nabízí se otázka, jak by se změnila tvář Země, kdyby naráz explodovalo 10, 100 nebo 10 000

Mapa zemského povrchu s oceánskými hřbety, kde pukla zemská kůra v jediný den, jak popisuje kniha Genesis. To způsobilo náhlé sesednutí oceánského dna a roztržení souvislého předpotopního kontinentu na dnešní kontinenty.

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

takových sopek v jeden jediný den? Bible popisuje celosvětovou Potopu, zvláště její začátek, jako událost, která měla ještě ničivější sílu a rozsah, než 10 000 sopek Mt. St. Helens … a to v jeden jediný den! Dle knihy Genesis se šestistého roku Noemova života, sedmnáctého dne druhého měsíce otevřely všechny prameny veliké propasti a otevřely průduchy nebeské … dle kreacionistických geologů se v ten den otevřel zemský povrch v délce přes 90 000 km a došlo k rozlámání jediné souvislé souše, která byla před Potopou na jednotlivé kontinentální úseky, které se pak velmi rychle začaly od sebe vzdalovat, zatímco se propadalo oceánské dno a vody potopy odtékaly z pevninských oblastí do těchto čerstvě vznikajících oceánských kotlin – během tohoto procesu na mnoha místech seřízly ještě měkké sedimenty, které pokrývaly zemský povrch (zatopený vodou) ve vrstvách tlustých i několik kilometrů a na rozloze celých dnešních kontinentů. Tomuto tématu se pak film podrobně věnuje v 2. části.

Zpět ale k erupci sopky Mt. St. Helens 18. května 1980.

Z oficiálních informačních zdrojů se dozvídáme následující:

V 08:32 místního času došlo přímo pod severním svahem sopky Mount St. Helens k zemětřesení

o síle 5,1 stupňů Richterovy stupnice. Zhruba po 7 až 20 sekundách zkolabovalo celé severní úbočí sopky v podobě gigantického sesuvu, které bylo největší v novodobé historii. Sesuv dosáhl rychlosti až 249 km/h a když se dostal k protějšímu 350 m vysokému hřebenu Coldwater, částečně ho překonal. Většina pohybující se masy však byla hřebenem odkloněna západním směrem do údolí severní zdrojnice řeky Toutle. Dno jejího údolí bylo v délce 27 km pohřbeno pod mocnou vrstvou sutě o tloušťce 46 m a místy až 180 m. Sesuv o objemu 2,9 km³ nakonec pokryl oblast o ploše 62 km². Když masa hornin dorazila k jezeru Spirit Lake, rozkládající se 8 km severně od sopky, vytvořilo se na něm megatsunami vysoké 180–260 m. Vlna při nárazu na protější severní břehy vystoupala po horských svazích a smetla tamější vrostlý les. Vracející se

Zničené lesy na úpatí sopky několik týdnů po erupci v květnu 1980

voda poté stáhla kmeny stromů zpět do jezera. Jednalo se řádově o desítky tisíc stromů. Ty dodnes plavou na jeho hladině a zabírají zhruba 40 % jeho rozlohy.
Sesuv úbočí sopky zapříčinil výrazné snížení litostatického tlaku, který do té doby působil na nahromaděné a plynem nasycené dacitové magma, uložené pod severním svahem. Několik sekund po zkolabování hory prorazilo při své expanzi na povrch v podobě silné laterální (bočně směřované) erupce. Tím došlo ke vzniku masivního a žhavého pyroklastického proudu o teplotě

Splavené oholené kmeny stromy zbavené kořenů, listí (jehličí) a větví - v jezeře Spirit Lake na úpatí sopky. Jedná se o desítky tisíc kmenů stromů.

360 °C, který se vějířovitě rozpínal a šířil severním úpatím sopky.

Zpočátku se pohyboval rychlostí 350 km/h, ale brzy zrychlil až na 1 080 km/h, přičemž nakrátko

Pyroklastické proudy žhavého popela a kamení o teplotě až 700 °C se řítí do údolí místy až nadzvukovou rychlostí a naprosto destruují vše, co jim přijde do cesty.

mohl překonat i rychlost zvuku. Vulkanolog David Johnston ještě stačil radiem poslat zprávu: „Vancouvere! Vancouvere! Už je to tady!“. Po několika desítkách vteřin se žhavé mračno přihnalo ke stanovišti Coldwater II a Johnston umírá. Hlavní pyroklastický proud zničil během několika minut území o rozloze 600 km² a přibližně 30 kilometrů od sopky se jeho postup zastavil. Do vzdálenosti 13 km bylo zničeno úplně vše – výsledkem byla měsíční krajina. Žhavé mračno zde i přes značné terénní nerovnosti nebylo nikterak vychýleno ze svého směru. K rychlému přelomení a spálení všech stromů došlo do vzdálenosti 13–30 km od kráteru. Zde se morfologie terénu na směřování proudu již projevila, což ilustruje orientace popadaných kmenů. Po obvodě této oblasti sice zůstaly stát, ovšem horké plyny je zbavily listí a větví. Jednalo se tedy o oholené kmeny odtržené od kořenů a zbavené všech větví a kůry – opracované jako z pily.

Vyvrácení stromů v důsledku rázové vlny směrovaného (bočního) výbuchu při erupci hory Mount St. Helens 18. května 1980. Elk Rock je vrchol se spálenou oblastí vlevo. (Topinka, Lyn, zdroj: https://www.usgs.gov/media/images/blowdown-trees-shock-wave-directed-lateral-bla

18. května pak postupně krajinu pustošilo ještě dalších nejméně 17 menších pyroklastických proudů o teplotě 700 °C, jejichž celkový objem činil asi 0,21 km³. Jejich depozita, tvořící dnes tzv. Pemzovou pláň, rozkládající se bezprostředně pod bývalým severním svahem, měla ještě dva týdny po erupci teplotu 300–420 °C. Druhotné výbuchy páry, generované tímto teplem, vytvořily mnoho kráterů rozesetých jak na pláni, tak na jižním břehu jezera Spirit a v horní části povodí severní zdrojnice řeky Toutle. Tyto výbuchy probíhaly i měsíce po katastrofě, z nichž poslední nastal pravděpodobně 16. května 1981.

Méně než 10 minut po sesuvu a laterální erupci došlo k 10 hodin trvající pliniovské erupci, která už byla směrována klasicky vertikálně – jednalo se o hustý sloup prachu, kamení a popela vycházející ze sopky jako z veliké pece. Její vrcholná aktivita nastala mezi 15. a 17. hodinou odpolední a za celý den se do atmosféry dostalo tímto způsobem přes 520 milionů tun popela a pemzy. Erupční sloupec dosáhl nakonec výšky více než 20 km. Kvůli statické elektřině, vzniklé třením vířících částic sopečného popela, ho doprovázely vulkanické blesky, které sekundárně zažehly mnoho lesních požárů v okolí sopky. Následně erupční sloupec zkolaboval a po svazích sopky postupovaly nové pyroklastické

Doc. Dr. Del Tackett s Dr. Stevenem Austinem na břehu jezera Spirit Lake diskutují o katastrofickém rychlém vzniku uhlí a polystrátových fosilií následkem globální Potopy.

proudy. Silné vzdušné proudění vysoko v atmosféře unášelo sopečný popel směrem na východ-severovýchod rychlostí 100 km/h. V 9:45 zasáhl sopečný spad město Yakima, vzdálené 140 km, kde popadala celkem 10–13 cm silná vrstva popela. Oblasti pod postupujícím sopečným mrakem se uprostřed dne ponořily do tmy a viditelnost klesla na pouhé 3 m. V 11:45 se popel dostal do 400 km vzdáleného Spokane, kde se naakumulovala vrstva silná něco málo přes 1 cm. Hlášen byl také z Yellowstonského národního parku, Denveru, Minnesoty a Oklahomy

Celou planetu obletěl sopečný popel během 2 týdnů. Na konci odpoledne 18. května se erupce zeslabila, ačkoliv pokračovala po celou noc a též v následujících dnech.

Uvolněný žár rozpustil 70 % sněhu a ledovců na vrcholu, kde bylo dohromady uloženo celkem 180 mil. m³ vody. Vznikly tak mohutné lahary – sopečné bahnotoky s konzistencí betonu, skládající se z vody, popela, kusů hornin a toho, co po své cestě proudy strhly. První se objevily v 08:50 a největší postihl řeku Toutle. V místě soutoku její severní a jižní zdrojnice dosáhl hloubky přes 7 metrů. V 13:00 se dostal do řeky Cowlitz, kam se Toutle vlévá. Nakonec svůj postup ukončil v řece Columbii, do níž bylo transportováno celkem 3 miliony m³ sopečného sedimentu, což na jejím úseku dlouhém 6 km snížilo její hloubku až o 8 m. Vlivem toho se dočasně uzavřela lodní trasa do portlandského přístavu, využívaného i zaoceánskými plavidly. Lahary se nevyhnuly ani řece Lewis. Když vodní nádrž Swift, horní z trojice přehrad, pojala 14 milionů m³ bahenní vody,

Jemné zvrstvení sedimentů v kaňonu na úpatí sopky Mt. St. Helens, který vznikl během jednoho dne po erupci 19. března 1982

její hladina do poledne stoupla o 79 cm.

Celkový počet lidských obětí se po erupci vyšplhal na 57, z nichž většina se nacházela v původně bezpečné zóně, o které tehdy nikdo nepředpokládal, že by mohla být smrtelná.

Po několika letech došlo k další sopečné aktivitě, která vyprodukovala mohutné proudy bahna, jež na úpatí sopky vyřezaly desítky metrů hluboké kaňony a prořezaly se dokonce i tvrdým podložím (žulou), a to během několika málo dnů.

Celá tato událost se nesmazatelně zapsala do historie USA, jako ekonomicky vůbec nejničivější

Obří kaňon (40 m vysoké stěny, šířka toku až 45 m) na úpatí sopky Mt. St. Helens vyřezaný během několika dnů mohutnými bahnotoky při další erupci sopky 19. března 1982

přírodní katastrofa v novodobé historii.

Podstatné na celé věci přitom je, že pokud bychom tyto informace z historie neměli – tzn. nevěděli bychom, že došlo k těmto erupcím této sopky v r. 1980 a i v dalších letech, měli bychom tendenci připisovat současnou geologickou situace okolo sopky pomalým geologickým procesům trvajícím údajně milióny let … Očití svědkové z r. 1980 však na vlastní oči viděli, že geologické útvary kolem sopky vznikly během ničivých explozí v řádu několika dnů.

Dr. Austin celou tuto oblast podrobně studoval mnoho let a zjistil, že v jezeře Spirit Lake, do kterého bylo po erupci v r. 1980 katastroficky splaveno několik desítek tisíc kmenů zbavených kořenů i větví, některé kmeny plavou ve vzpřímené poloze a že na dně jezera se po 35 letech od

Svislé plovoucí kmeny v jezeře Spirit Lake na úpatí sopky Mt. St. Helens

erupce začínají objevovat částečně zuhelnatělé kusy dřeva a kůry z těchto kmenů, které ale krátce po erupci na dně jezera nejevily žádné známky prouhelnění – nejedná se tedy o následek erupce, ale o následek tlaku a vody na dřevěnou biomasu za nepřístupu kyslíku a zvýšené teploty, která

Svisle plovoucí kmeny v jezeře Spirit Lake.

přetrvávala až několik měsíců po erupci.
Pozoruhodné je, že po celém světě jsou nalézány tzv. Polystrátové fosilní kmeny – tj. Fosilní kmeny protýkající mnoho vrstev sedimentů najednou. Jsou často ve svislé poloze

Přesně tuto logiku aplikuje doc. Dr. Del Tackett na následky celosvětové Potopy, jako jsou Grand Canyon, sedimentární vrstvy kontinentálního rozsahu a spousty dalších. Pokud připustíme, že geologii Země formovaly hlavně náhlé a rychlé katastrofy, potom je možné současnou geologii Země racionálně a vědecky bezrozporně vysvětlit jako následek celosvětové Potopy a následných zotavovacích procesů.

Pojďme se tedy podívat na 2. část filmu, ve které nám Dr. Steve Austin, sedimentární geolog, odhalí nezpochybnitelné vědecké důkazy rychlé sedimentace v kontinentálním měřítku, která

Polystrátové fosilní kmeny, o kterých evolucionisté tvrdí, že jsou staré stovky miliónů let, přitom protýkají souvisle několik geologických vrstev dle evolucionistů velmi odlišného stáří. Exploze sopky Mt. St. Helens vytvořila podmínky pro vznik polystrátových fosilních stromů během několika málo let, což nasvědčuje tomu, že i tyto polystrátové fosilní stromy budou mnohem, mnohem mladší, než jak tvrdí evolucionisté

pozoruhodným způsobem souhlasí s popisem Noemovy Potopy v Bibli.

Tento podrobnější rozbor 1. části filmu zakončíme hlavní otázkou, na kterou film hledá odpověď. – Je kniha Genesis historií? Viděli jsme, že pokud nastane dostatečně velká katastrofa, potom mohou vzniknout během několika dnů útvary, o kterých bychom nejspíš řekli, že vznikaly milióny let. Jenže katastrofy nepotřebují dlouhý čas … aby úplně a natrvalo změnily vše ve svém dosahu.

Globální Potopa změnila vše k nepoznání … a dnes můžeme po celém světě nalézat stopy této strašlivé katastrofy. Pojďte teď s námi na průzkum do jednoho místa, které je zvlášť výmluvné, pokud jde o následky Noemovy Potopy – není jím nic jiného, než slavný Grand Canyon.

Mgr. Libor Votoček
Překladatel a odborný garant českého znění filmu

Související články

O ateismu

29. ledna 2024

Říká se, že Boha nelze ani dokázat, ani popřít. Ateismus popírá existenci jakéhokoli božstva nebo Boha. Může to dokázat?

Co musíte vědět o umělé inteligenci (AI)!

24. října 2023

Nahradí stroje jednoho dne soudce, lékaře, počítačové programátory nebo světové vůdce? Co je to umělá inteligence a jaká jsou její principiální omezení?

Existenci Boha nelze ani dokázat, ani vyvrátit. ALE…!

11. září 2023

Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle.

Seznamte se s našimi vědci – 3/15

9. září 2023

Každá snaha zjistit, k čemu skutečně došlo v neopakovatelné historii naráží na to, co mnozí lidé ani netuší, a ti, kteří to tuší, to zamlčují.