Evoluce velryb je podvod
Další ikona evoluce leží v prachu
Don Batten
Pavel Kábrt (Kreacionismus.cz)
Muzea a učebnice tvrdí, že fosilie velryb poskytují dnes nejjasnější důkaz evoluce (na evoluci koně většinou pohořeli, protože tento příběh už neobstojí před přesvědčivými protiargumenty). Klíčovými fosiliemi jsouPakicetus, AmbulocetusaRodhocetus, které podle evolucionistů spojují jisté původní suchozemské zvíře s velrybami známými jako Basilosauridi. Bez těch tří se celý příběh hroutí.
Dr Carl Werner, autor knihy Evolution: the Grand Experiment (Evoluce: ohromný experiment),prověřil tvrzení, spojovaná s těmito fosiliemi, přímo rozhovory s těmi vědci, kteří na toto téma publikovali, a zjistil, že žádná z těchto fosilií neobstojí jako přechodná forma ve vývoji velryb. Řečeno zkrátka, Dr Werner odhalil vzorec podvodu či přinejmenším pokrouceného uvažování, kdy zbožná přání spřádají příběhy, které se neopírají o fosilní důkazy.
Pakicetus
Už jsme se zabývali mimořádně neobjektivní fabulací spojenou s druhem Pakicetus,které se dopustil Dr Philip Gingerich. Představoval si, že fosilie neúplné lebky patřila tvorovi podobnému velrybě; imaginární rekonstruovaná podoba tvora se pak objevila na obálce prestižního časopisuScienceroku 1983. O několik let později byl nalezen zbytek Pakiceta; nálezy byly vyhodnoceny v článku zveřejněném roku 2001 a ukázalo se, že vůbec nejde o velrybu. Na rozdíl od toho, co si Dr Gingerich představoval, neměla lebka dýchací otvor, fosilie neměla veslovité končetiny (jen kopyta) ani velrybí krk (jen krk typický pro suchozemské savce). Přesto podle slov Dr Wernera Americké přírodovědné muzeum v New Yorku i Přírodovědné muzeum v Londýně nadále vystavují chybně rekonstruovanou lebku vykazující dýchací otvor.
Dr Werner poukazuje na to, že v dokumentárním filmuNational Geographicz roku 2009 Dr Gingerich stále tvrdil, že by Pakicetus měl být řazen mezi velryby, na základě jeho ušní kosti. Avšak tato kost se nepodobá kosti velrybí, která má prstovitý výběžek (esovitý výrůstek), nýbrž je deskovitá jako u fosilií suchozemských živočichů známých jako sudokopytníci.
Ambulocetus
Srovnání lícních kostí kytovce (delfína, který je příbuzný velrybám), Ambulocetaa koně. Dr Thewissen tvrdil, že lícní kostAmbulocetaje tenká a podobná té velrybí, ale tak tomu vůbec není. Tato výmluvná ilustrace je z Dodatku F knihy Evoluce – velkolepý experiment(třetí vydání, 2014) (Klikněte pro zvětšení)
Ambulocetus je líčen jako přechodná forma mezi Pakicetem a Rodhocetem. Dr Hans Thewissen, bývalý Gingerichův student, tvrdil, že existuje osm znaků svědčících o tom, že Ambulocetus je předkem velryb. O Ambulocetovi jsme už také psali, ale Dr Werner zaznamenal na video výrok Dr Thewissena, že klíčový „důkaz“ pro Ambuloceta jako předka velryb, esovitý výrůstek v ústrojí ušní kosti, (opět) vlastně vůbec neodpovídá ušní kosti velryb. Rovněž lícní kost, o které Thewissen tvrdil, že je tenká jako lícní kost velryby, není vlastně vůbec tenká; například kůň má mnohem tenčí lícní kost než Ambulocetus (viz obrázek). Navíc laboratoř Dr Thewissena dodávala do různých muzeí modely Ambuloceta, které měly na temeni lebky dýchací otvor, ale na fosiliích žádný dýchací otvor patrný není. Dr Werner prohlašuje, „Všech osm rysů, které označoval za velrybí znaky, nejsou k velkému překvapení, vůbec velrybími znaky.“
Dr Werner prohlašuje, „Všech osm rysů, které označoval za velrybí znaky, nejsou k velkému překvapení, vůbec velrybími znaky.“
Rodhocetus
O Rodhocetovise tvrdí, že byl vodním zvířetem, u kterého se vyvíjely přední veslovité končetiny a ocas s ocasním stvolem a vodorovnou ocasní ploutví – tj. který byl údajně na nejlepší cestě stát se velrybou. Avšak když Dr Werner upozornil paleontologa, který Rodhoceta objevil, Dr Gingericha, že neexistují fosilní kosterní důkazy o ocasu či veslovitých končetinách, připustil Dr Gingerich, že tomu tak je. Připustiltaké,že si dnes už myslí, že zmíněný tvor nemělžádnéz těchto základních znaků velryb. Některé z těchto informací jsme přinesli v článku v našem časopisu Creation v roce 2012. Avšak obrázky onoho ocasu a veslovitých končetin se stále objevují v mnoha článcích, a očekávám, že tomu tak bude, podobně jako u Haeckelových embryí, ještě po mnoho dalších let.
Dr Werner podává ještě další důkazy ve svém vyjádření pro tisk a uvádí ještě mnoho dalších podrobností v rozsáhlém novém dodatku ve třetím vydání své poučné a krásně ilustrované knihyEvoluce: velkolepý experiment.
Rovněž můžete být svědky mnoha z těchto senzačních odhalení samotných paleontologů, jak jsou zaznamenána na dokumentárním DVD Evoluce: velkolepý experiment.
Další evoluční ikona leží v prachu!
Dr. Philip Gingerich, objevitel Rodhoceta, uznává, že ocasní stvol a ploutve, které muzea ve svých rekonstrukcích Rodhoceta ukazují, nejsou správné rekonstrukce a že další objevené zkameněliny ukázaly, že tento tvor tyto znaky neměl.
´Velrybovitost´Ambuloceta je většinou založena na tvrzení, že ušní bubínková kost je stejná jako u velryb. Dr. Hans Thewissen připouští, že je to sporné.
Dr. Hans Thewissen uznává, že zkameněliny Ambuloceta neobsahují část lebky s velrybími nozdrami, ačkoliv muzea Ambuloceta s nozdrami ukazují. Což je jen představivost.
