Velký úkol pro každého člověka – 3. díl
Bible člověku nikde neschvaluje bezohlednost vůči přírodě nebo druhým lidem
V posledním díle našeho trojdílného pojednání o velkém úkolu pro každého člověka se podíváme na málo známý kontextový význam 28. verše 1. kapitoly knihy Genesis. Kontroverzní sloveso „podmanit“ zde ve skutečnosti znamená „navázat důvěrný vztah“. Představte si, že by Vám Bůh řekl: „Navaž s přírodou okolo, s každým živým tvorem, důvěrný vztah.“ Přesně tohle totiž říká původní hebrejský text knihy Genesis. Bůh každého z nás laskavě vyzývá, abychom PŘEDEVŠÍM navazovali důvěrné vztahy s celým stvořením. Je jasné, že důvěrný vztah VYLUČUJE jakékoliv vykořisťování, zneužívání či despotizmus. Člověk, který navázal důvěrný vztah se svým koněm, krávou, ovcí, psem nebo křečkem, nemůže s těmito tvory zacházet zle. Totéž platí i pro mezilidské vztahy. Jedno tedy vylučuje druhé. Buď jsem s daným tvorem navázal důvěrný vztah a to znamená, že budu vnímat a hledat jeho pravou podstatu, potřeby i přání a budu se snažit ve vztahu k němu jeho potřeby naplňovat anebo s daným tvorem žádný důvěrný vztah nenavážu, a potom se k němu budu nejspíš chovat bezohledně, agresivně nebo naopak lhostejně.
Poslední sloveso verše „panovat“ neznamená bezohledně a nadřazenecky manipulovat a využívat do morku kosti, jak si mnozí myslí. Problém je v tom, především tedy u nás na evropském kontinentě, že si slova jako „pán“, „panstvo“, „panství“, „panovat“, „opanovat“ spojujeme téměř výhradně s rozmařilou a často bezohlednou středověkou šlechtou, která hýřila na svých hradech a zámcích, zatímco jejich poddaní živořili v dřevěných chatrčích a umírali na podvýživu a nemoci způsobené nedostatečnou hygienou. Nutno zdůraznit, že tento biblický text PRÁVĚ TOTO ODSUZUJE! Sloveso „panovat“ v této biblické pasáži vyjadřuje laskavou, přesto důraznou výzvu Boha směrem k člověku, aby Boží stvoření studoval, učil se ho chápat a vést … a sice prostřednictvím důvěrných vztahů a láskyplného spolužití (soužití).
Málokdo ví, že Bible v dalších pasážích Mojžíšových knih hovoří o tom, že člověk toto vznešené a slavné povolání nakonec odmítl – z iracionálních důvodů, které Bible označuje slovem „hřích“ – a začal Pána Boha vnímat jako své největší ohrožení a vše ostatní pak jako svůj majetek, se kterým si může dělat, co se mu zlíbí. Mojžíš nás informuje, že Bůh toto iracionální lidské zlo nechává dopadnout na člověka se všemi důsledky. Bůh je totiž spravedlivý a nemůže nechat viníka bez následků jeho zlých rozhodnutí. V dalších pasážích Mojžíšových knih se proto dozvídáme, že s tím jak člověk množil na zemi zlo, pýchu, bezohlednost a sebestřednost, vzdaloval Bůh člověku postupně celou přírodu jako důsledek jeho zlých rozhodnutí.
Následky zlých lidských rozhodnutí a Potopa za Noemových dnů
Prvním následkem lidského odmítnutí „navazovat důvěrný vztah s celým stvořením“, „studovat jej pokorně a s vděčností“, „chránit jej a zvelebovat“ bylo to, že rostliny jakožto zdroj potravy a životního prostředí začaly ztrácet svoji původní krásu, plodnost i živiny.
Např. Kainovi Bůh řekl ihned poté, co zavraždil svého bratra Abela (4. kapitola, 10. verš dále):
„Hospodin řekl: Cos to udělal? Slyš, krev tvého bratra ke mně křičí ze země! A nyní budeš proklet a vyvržen ze země, která otevřela svá ústa, aby ze tvé ruky přijala krev tvého bratra. Když budeš obdělávat zemi, již ti nevydá svou sílu. Budeš na zemi bezdomovcem a tulákem. Kain Hospodinu odpověděl: Můj trest je větší, než se dá unést. Hle, dnes jsi mne vyhnal z povrchu země a před tvou tváří se budu muset ukrývat. Budu na zemi bezdomovcem a tulákem a každý, kdo mě najde, mne bude moci zabít. Hospodin mu řekl: Ne tak. Kdokoliv by Kaina zabil, přivodí si sedminásobnou pomstu. A Hospodin vložil na Kaina znamení, aby ho nikdo, kdo ho najde, nezabil.“
Všimněte si, že Bůh Kainovi říká, že země mu již nevydá prostřednictvím plodin, které bude obdělávat, svou sílu! Je zde jasný imperativ, že došlo k náhlému, skokovému omezení obsahu živin v rostlinách – tedy k náhlé, skokové degeneraci. Bible jasně říká, že je to důsledek Kainovy bratrovraždy. S podobnými důsledky se setkáváme i v dalších pasážích Mojžíšových knih, kde například Bůh kvůli lidské zlobě a bezohlednosti dává strach z lidí na zemskou zvěř, která se od té doby začíná všech lidí děsit a kdekoliv se objeví člověk, zvířata prchají pryč (nebo útočí).
První velké zúčtování s lidskou zlobou a svévolností se odehrálo během celosvětové potopy za Noemových dnů. Toto strašlivé kataklyzma doslova zkazilo celou Zemi. Když pak Noe vychází s celou svou rodinou z Archy, dostává od Boha požehnání podobné, jaké dostal na počátku Adam a Eva s tím rozdílem, že tentokrát Bůh vkládá děs a strach mezi člověka a zemskou zvěř a dává je člověku za pokrm podobně jako na počátku dal pouze rostliny. Je to opět vyjádření hluboké, skokové degenerace a ztráty původní stvořené dokonalosti. Člověk odmítl důvěřovat Bohu a žít v důvěrném vztahu s Ním a následkem toho se postupně větší a větší část stvořené přírody protiví člověku. Bůh sice Noemovi a jeho rodině požehnává, aby vůbec dokázali přežít v potopou zničeném světě, nicméně sděluje jim, že zvířata již dále nebudou člověku důvěřovat a naopak budou mít z člověka hrůzu a děs. Vypadá to na první pohled paradoxně, že Bůh člověku žehná a zároveň vkládá na zvířata hrůzu a děs z člověka, ale ve skutečnosti to bylo tehdy to nejlepší, co mohl Bůh pro člověka udělat. Zvířata se totiž díky tomu rozprchla po celé Zemi, což bylo klíčové pro znovuosídlení rozsáhlých Potopou zpustošených oblastí, a také tím došlo ke ztížení životních podmínek pro člověka, a to pro jeho duchovní dobro.
Právě nízká náročnost života a velmi snadná dostupnost kvalitních potravin, vynikající tělesné zdraví a dlouhověkost předpotopních lidí umožnila doslova explozi lidské zvůle a bezohlednosti Bohu již tak odcizených lidí. Kdyby Bůh po Potopě takto neomezil člověka, za několik málo generací by se morální zkaženosti lidstva znovu opakovala … a co je nejhorší, i přes všechna nová, dodatečná omezení po Potopě k ní opět došlo. Po několika málo staletích po Potopě se totiž lidé opět jednomyslně vzbouřili proti Boží vůli a začali si vymýšlet svůj vlastní svět a svá vlastní pravidla. Bůh zasáhl a v jediném okamžiku vytvořil z jednoho původního jazyka rozmanité lidské jazyky, aby opět dále ztížil lidem jejich jednotu ve zlu. Tato událost je známá jako zmatení jazyků.
Od začátku zde vidíme, že všechny komplikace života jsou důsledkem zlých lidských rozhodnutí v předchozích generacích … včetně prvních lidí, kteří v počátečním Ráji iracionálně odmítli „navazovat a upevňovat důvěrný a láskyplný vztah s Bohem i s celým jeho stvořením“. Bible toto odmítnutí nazývá hříchem.
Pravá podstata vztahu k přírodě a k druhým lidem
Další velmi zajímavou věcí je, že náš úvodní biblický text z 1. kapitoly knihy Genesis:
„Bůh Adama a Evu požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.“
hovoří o panování NAD rybami, NAD ptactvem, NAD vším živým, co se hýbe … Zde opět překladatelé Bible nešťastným způsobem zdeformovali původní text. Původní hebrejský text totiž nepoužívá předložku NAD, ale předložku V resp. UVNITŘ, čímž se opět vyjadřuje důvěrný, nemateriální vztah mezi člověkem a stvořenou přírodou, který měl být z Boží vůle navázán a neustále znovu a znovu navazován a potvrzován.
Zkusme teď na chvíli procítit význam těchto předložek. Představte si na okamžik, že máte někoho ve svém srdci – že je uvnitř Vás, ve Vašem nitru – co to znamená a jak se dovnitř Vašeho srdce vlastně dostal? Odpověď je nasnadě, máte spolu důvěrný, láskyplný vztah. Přesně o tom Bible hovoří, když používá spojku V resp. UVNITŘ v souvislosti s člověkem a jeho vztahem ke stvořené přírodě. Danou biblickou pasáž bychom tedy mohli přeformulovat nějak takto:
„Bůh Adama a Evu požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, navažte s ní důvěrný vztah, pokorně ji studujte a učte se chápat její pravou podstatu, potřeby i přání a učte se ji vést a zvelebovat tím, že budete láskyplně pronikat do srdcí (nitra) mořských ryb, do srdcí (nitra) nebeských ptáků a do srdcí (nitra) všeho živého, co se na zemi hýbe.“
Je samozřejmě jasné, že materialisté a evolucionisté takový slavný a vznešený úkol nemohou kvůli své ideologické zaujatosti naplňovat, protože neuznávají existenci nehmotného „srdce“ či „nitra“ všech živých tvorů, které Bible v této pasáži zmiňuje. Bible nám zde vlastně říká, že vše hmotné, materiální, co v živé přírodě nalézáme, má také nemateriální složku – ono srdce či duši, se kterou máme jako lidé navázat důvěrný, přátelský vztah.
A to je velký úkol pro každého z nás. Bible tedy opět a znovu ukazuje svou hloubku a pravdivost, kterou neznalí a svévolně zaujatí lidé úmyslně zamlčují nebo překrucují ke své vlastní škodě a ke škodě mnohých, kteří kvůli tomu Bibli zavrhnou dříve, než by si ji mohli sami přečíst.
Jak říkal kdysi Jan Werich a Jiří Voskovec: „Čtěte Bibli, tam to všechno je!“
Pokojné předvánoční dny Vám přeje
Mgr. Libor Votoček
lektor portálu Genesis Era
