Úvod Magazín Příroda a evoluce Kreacionismus včera, dnes a zítra – 1. část

Kreacionismus včera, dnes a zítra – 1. část

Slova jako kreacionismus, kreace či stvoření (teorie stvoření) jsou již od začátku 19. století všeobecně chápána jako souborný název pro všechny názory a představy o vzniku světa, které odmítají myšlenku materialistické evoluce a dlouhých věků. Původní význam je však jiný a velmi konkrétní, vychází totiž z biblického historického svědectví knihy Genesis – 1. knihy Starého Zákona. Dodnes se vedou velké spory o to, zda má tato nauka pevnou oporu v přírodních a historických vědách a zda je rovnocenným partnerem k tzv. evoluční teorii. Jinými slovy, má v 21. století teorie stvoření nebo-li kreacionismus vůbec právo na existenci, a to v rovnocenném postavení vedle evoluční teorie?

Co je kreacionismus a jak souvisí s evolucionismem?

Termín „kreacionismus” či „teorie stvoření“ je již od před-darwinovských dob obvykle (a správně) spojováno s tradičními monoteistickými náboženstvími, jako jsou judaismus, islám či biblické křesťanství, neměli bychom však tyto věci ztotožňovat a vyvozovat z toho automaticky, že kreacionismus je druhem náboženství. Není. Tento častý a nesprávný názor vychází z nepochopení některých klíčových předpokladů ale i východisek mezioborového dialogu, kterým se kreacionismus zabývá.1

Každý člověk na světě se dříve či později zeptá: „Odkud jsem přišel, kdo jsem, co mám tady dělat a co se mnou bude, až zemřu?“ ale také „Ukazuje příroda nebo člověk sám na existenci něčeho většího? Na nějakou transcendentální příčinu? Boha?“ Takové otázky tedy nejsou rezervovány pouze pro věřící, ale týkají se všech a měly by tedy být legitimní součástí našich životů i celého vzdělávacího systému, aby každé dítě, které prošlo základní školou mělo alespoň hrubou představu o tom, že tyto otázky existují, je dobré se na ně ptát a existují na ně ty a ty odpovědi. Žel, není tomu tak.

Tradiční odpovědi našich předků, včetně těch biblických, byly odsunuty do říše pověr a označeny za nevědecké a dětinské a na jejich místo nastoupily odpovědi nové, jejichž společným jmenovatelem není ani tak věda, ale ideologie -materialistická evoluce a milióny let.

Evolucionisté tak našim dětem ve školách vykládají, že život vznikl spontánně z bahna na dně pravěké kaluže (nebo že byl na Zemi zanesen z kosmu – více zde) a dlouhým řetězcem náhod a postupných změn za významné účasti soupeření, bojů, utrpení a smrti, se z oněch prvních mikroorganismů nakonec vyvinul člověk (více zde). Podle evoluční teorie jsme tedy vyvinutějšími bakteriemi a v zásadě zvířaty, jejichž hlavním úkolem na Zemi je přežít a zplodit potomstvo. Smrtí pak vše definitivně končí, proto je tak důležité, jak se kdo prosadí a uspěje tady a teď. Každý, kdo s evolucí a s těmito evolučními odpověďmi na klíčové existenciální otázky nesouhlasí, se pak vystavuje riziku, že bude považován za nevzdělaného či nedovzdělaného jedince s omezeným či nezralým vnímáním, který se snaží křísit a šířit náboženské předsudky předků a ohrožuje tak vědecký pokrok a demokracii.2

Celý článek zobrazíte po přihlášení.

Kompletní článek a další exkluzivní filmy a obsah získáte po přihlášení.

ZÍSKAT ČLENSTVÍ

Již máte účet? Přihlaste se.

Svůj účet máte navždy zdarma.

Proto naše společnost diskusi o těchto otázkách z jiného než evolučního hlediska dovoluje jen výjimečně a to ve vyhrazených prostorách sloužících výhradně k náboženskému rozjímání.3 Na ostatních místech a ve veřejném vzdělávání i v médiích převzal tuto úlohu v drtivé většině případů pohled evoluční, materialistický a v zásadě ateistický popř. panteistický. Kromě toho si evoluční světonázor od dob Darwina získal zvláštní pozici nedotknutelnosti, která jeho vyznavačům propůjčuje automaticky punc učenosti a vědeckosti kdykoliv se zmíní o pozvolných procesech a miliónech let, které jsou jakousi univerzální mantrou použitelnou úplně na cokoliv. I nezasvěcený laik však může při bližším ohledání snadno zjistit, že údajné evoluční procesy, ať už byly jakékoliv, trvající milióny let a déle, nemohou být ověřeny ani přímo pozorovány metodami přírodních věd, neboť ty existují sotva 200 let. Jinými slovy, milióny let by do laboratoře nedostal ani kouzelník. Mimochodem, nejdelší známý vědecký experiment provedl Dr. Lenski. Jeho pokus s bakteriálními kulturami E.Coli trval bezmála 20 let. Delší laboratorní experiment dosud nebyl proveden.

Takže ani při nejlepší vůli nemůžeme pozorovat nebo opakovatelně experimentálně ověřit vznik Země nebo hvězdy, protože podle evolučního světonázoru probíhal takový proces stovky miliónů až miliardy let. My lidé můžeme pozorovat procesy trvající řádově délku jednoho lidského života či několik jeho násobků, rozhodně však ne v časové škále, která je desettisíckrát až milionkrát delší, než průměrný lidský život. Jedná se tedy o pouhé teoretické zobecnění a extrapolování něčeho, co zkoumáme řádově desítky let a o čem máme jen kusé informace. Evoluční světonázor můžeme proto v principu považovat za projev víry a bez újmy na obecnosti prohlásit za věroučný systém nesoucí zřetelné stopy přírodního náboženství, ve kterém se zvířata a rostliny mohou měnit v lidi a lidi po smrti inkarnovat ve zvířata či rostliny apod. Otázka, kterou bychom si nyní měli položit, je, zda evoluční resp. kreacionistická koncepce historie má solidní oporu v přírodních i historických vědách (více zde), popř. která z těchto dvou koncepcí je v lepším souladu s poznatky přírodních i historických věd. Ať už dospějeme ve svém hledání k jakékoliv odpovědi, měli bychom mít svobodný přístup k těmto informacím i k jejich zvažování a k diskusím s případnými oponenty a tuto svobodu bychom měli chtít dopřát i druhým!

Dříve než se pustím do rozboru kreacionistického pohledu na původ a historii světa, chtěl bych zdůraznit, na čem jsou evoluční a kreacionistická koncepce založeny a v čem spočívá jejich vzájemná neslučitelnost. Vždy, když je řeč o původu vesmíru, života a člověka, dotýkáme se událostí, které jsou svou povahou pro opakovatelnou laboratorní vědu naprosto nedosažitelné, dokonce se vymykají i všem našim představám a zkušenostem v tomto již hotovém a fungujícím vesmíru, a to bez ohledu na to, zda věříme v evoluci nebo v inteligentní stvoření. Jinými slovy, nikdo z lidí nikdy neviděl vznik přírody – ani podle biblického scénáře přímým působením božského Stvořitele v řádu dnů ani podle evolučního scénáře následkem slepých materiálních procesů a neosobních přírodních zákonů v řádu miliard let.

Nikdo z lidí nikdy neviděl vznik přírody – ani podle biblického scénáře přímým působením božského Stvořitele v řádu dnů ani podle evolučního scénáře následkem slepých materiálních procesů a neosobních přírodních zákonů v řádu miliard let.

Stejně tak nikdo z lidí neviděl, že by se plaz změnil v ptáka nebo ryba v plaza nebo že by žena vznikla z muže, jak je popsáno v knize Genesis atd. Tento typ jedinečných (singulárních) událostí zkrátka nikdy lidské oči neviděly a je opravdu jedno, bavíme-li se o evolučním nebo kreacionistickém scénáři. To je potřeba zdůraznit hned na začátku, aby nedošlo k obvyklému nedorozumění, že biblický stvořitelský scénář je vírou, kdežto ten evoluční poctivou vědou. Nikoliv! Oba jsou ve své podstatě vírou, s tím rozdílem, že kreacionistický scénář se navíc opírá o svědectví očitých svědků historických událostí, kdežto evoluční má jen víru bez svědectví očitých svědků. Počátek nebo-li vznik vesmíru není zkrátka lidské zkušenosti a rozumu přímo přístupný, nezbývá proto o něm uvažovat pouze nepřímo a odvozovat jeho povahu a průběh v souladu se zákony logiky a určitými principy fungování tohoto světa, s pokorou a otevřeným srdcem i myslí. Pokud je samotná testovatelná laboratorní věda omylná a velmi nejistá v mnohých svých závěrech, co potom vědy historické, které usuzují na průběh neopakovatelných historických událostí jen z neúplných informací a často dokonce z doslechu některých omylných svědků, a co teprve potom otázka prvotního vzniku všech věcí?!

Je tady ale jedna potíž, se zákony logiky je totiž v souladu více než jeden možný scénář vzniku a historie vesmíru, tedy nejen ten evoluční, ale také stvořitelský a není proto snadné bez řádného rozboru rozhodnout, ke kterému z nich historicky skutečně došlo. K tomu potřebujeme prozkoumat a pochopit celou řadu netriviálních a různě skrytých souvislostí a problémů, kterým naše společnost a zejména vzdělávací systém již delší dobu nevěnuje dostatečnou pozornost. My se na ně podíváme v následujících článcích. Pro dnešek, díky za Vaši pozornost a čas, který jste věnovali seznámení se s tímto důležitým tématem.

Mgr. Libor Votoček
Redakce Genesis Era

Související články

Kreacionismus, včera, dnes a zítra – 4. část

23. září 2022

Může být mezi zastánci inteligentního, neevolučního původu všech věcí i vědec světového formátu? A jak je to s akademickým respektem a úctou?

Kreacionismus, včera, dnes a zítra – 3. část

16. září 2022

Víte, s jakými reakcemi v otázce původu světa byste se obvykle setkali na české akademické půdě? Můžeme věřit vědcům všechno, co říkají?

Kreacionismus včera, dnes a zítra - 2. část

9. září 2022

Každá teorie stojí na jistých předpokladech. Na jakých stojí kreacionismus a na jakých evolucionismus? A na čem jsou založena obvinění ze šíření kreační pavědy?

Osobnosti evoluce

20. dubna 2022

Představení novodobého zakladatele evolučního chápání vzniku a historie života, jeho dvou následovníků i dvou současných autorů.