Kreacionismus včera, dnes a zítra – 2. část

Kreacionismus a evolucionismus jako dva možné názorové protipóly

V 1. díle našeho zamyšlení nad kreacionismem, vědou a Biblí jsme si ukázali, že evoluční a stvořitelský model představují odlišnou víru ohledně toho, jak vypadal počátek a dávná, neopakovatelná historie světa, o které nám v knize Genesis podávají zprávu očití svědkové těch událostí. Také jsme si ukázali, že prvotní vznik a neopakovatelná historie není přístupná přímému vědeckému zkoumání (cestovat v čase opravdu neumíme) a že je tedy přístupná jen nepřímo, prostřednictvím myšlenkových, teoretických konstrukcí vystavěných na určitých filozofických předpokladech v souladu se známými zákony logiky (více zde), případně na teoretických rozborech velmi kusých, neúplných, dochovaných pozůstatků těchto historických událostí.

V dnešním díle si ukážeme, čím přesně se kreacionismus zabývá a jak jeho náplň souvisí s evolučním modelem. Nejprve ale zdůrazněme, že na jednom názorovém protipólu ohledně toho, jak vznikl svět, stojí evoluční, ateistický a materialistický scénář se svými miliardami let a čistě materialistickými procesy bez jakéhokoliv plánu a záměru a na druhém názorovém protipólu stojí již zmíněný stvořitelský, teistický, nad-materialistický scénář, který historii světa počítá v tisících letech a jeho vznik na pouhé dny. Mezi nimi se pak nalézá celá řada jejich různých kombinací a mixů, které se snaží oba hraniční modely spojit do jedné myšlenkové konstrukce.

Předpoklady jako alfa a omega každé teorie

A nyní pár slov k předpokladům. Oba tyto světonázorové protipóly vycházejí z určitých filozofických předpokladů ohledně neopakovatelné minulosti a prvotního vzniku všech věcí — které jsou, jak jsme si již řekli, metodami opakovatelné experimentální vědy principiálně nedosažitelné (nezkoumatelné).

Např. fyzika dovede zkoumat přeměny energií, ale nedovede zkoumat to, odkud se energie jako taková vzala, protože energie je dle 1. termodynamického zákona nezničitelná a není ani stvořitelná ex-nihilo (tj. z ničeho) jakýmkoliv přírodním procesem.

Např. fyzika dovede zkoumat přeměny energií, ale nedovede zkoumat to, odkud se energie jako taková vzala, protože energie je dle 1. termodynamického zákona nezničitelná a není ani stvořitelná ex-nihilo (tj. z ničeho) jakýmkoliv přírodním procesem. Jinými slovy, množství energie vstupující do jakéhokoliv přírodního procesu, zůstává v průběhu celého děje neměnné, jediné, k čemu dochází, je, že se energie v průběhu děje přeměňuje na různé další formy, ale její celkové množství zůstává konstantní neboli neměnné. Podobně i chemie dovede zkoumat přeměny hmoty, ale nedovede zkoumat to, odkud se hmota jako taková vzala. Zkrátka, novou hmotu nedovedeme vytvořit, můžeme pouze přeměňovat či modifikovat tu stávající, a to ještě v omezeném rozsahu. Podobně i biologie dovede zkoumat projevy života, ale původ a pravá podstata života je pro ni záhadou, protože nemá nástroje, kterými by to dokázala zjistit.

Otázky ohledně prvotního vzniku všech věcí tedy vyžadují jiný přístup, než striktně laboratorní a technicky opakovatelný (doména tzv. přírodních věd). Je nutné vstoupit do tzv. mezioborového dialogu, ať už z pohledu evolučního nebo stvořitelského (biblického) a hledat odpovědi a východiska v mezioborových souvislostech, samozřejmě za jistých předpokladů.

Konkrétně biblický kreacionismus vychází ve svých předpokladech z tradičních náboženských textů, a sice z příslušných pasáží 5 knih Mojžíšových, konkrétně z prvních 11 kapitol knihy Genesis, které považuje za popis reálné historie, která se skutečně stala tak, jak je v knize popsáno.

Kreacionismus však primárně není náboženskou naukou či souborem náboženských dogmat, jak tvrdí zastánci evoluce a miliónů let, ale dlouhodobým, systematickým, mezioborovým dialogem mezi testovatelnou vědou, historií, filozofií a teologií, postaveným na reálných historických událostech představených očitými svědky těch událostí a na ověřených vědeckých poznatcích.¹

Vedle toho evolucionismus vychází ve svých předpokladech z filozofie materialismu a ateismu, který stručně řečeno hledá příčinu židle v židli samotné – tedy příčinu vesmíru ve vesmíru samotném a jeho dávnou historii se snaží odvodit ze současnosti. Veškerá realita je proto chápána jako výhradní produkt neřízených přírodních živlů a zákonitostí. Tento předpoklad kromě jiného vyžaduje, aby historie trvala miliardy let a déle, protože rychleji se evoluční metodou pokus-omyl k současnému stavu vesmíru nelze dopracovat. Dalším předpokladem evolucionismu je, že vše živé má společného předka, čímž se lidský život dává na stejnou úroveň závažnosti a zodpovědnosti jako život jakéhokoliv jiného tvora včetně hmyzu nebo bakterií. Velmi dlouhé věky v řádu miliard let potom navozují dojem, že lidstvo je historicky bezvýznamné a že tedy drtivá většina historie se odehrála bez přítomnosti člověka, což navozuje intenzivní dojem, že lidstvo za nic nemůže, pokud jde o jeho sklon ke zlu a zlo v přírodě v podobě bojů, soupeření, nemocí a smrti.

Obviňování kreacionistů a nesmyslné požadavky evolucionistů

Proto obviňovat kreacionisty z toho, že nezakládají všechny své úvahy a závěry výhradně na výsledcích opakovatelných laboratorních experimentů, je dětinské a směšné, nehledě na to, že bychom z téhož mohli obvinit i evolucionisty. Z logiky věci a výše uvedených skutečností proto vyplývá, že kreacionisté se ve svých úvahách a závěrech opírají o výsledky opakovatelné experimentální vědy pouze v případech, kdy to povaha problému dovoluje, totéž platí i pro evolucionisty. Např. otázka celosvětové potopy za dnů Noemových není pouhou filozofickou konstrukcí popsanou v „jakési knize“, ale je vědecky podepřena nepřeberným množství nezpochybnitelných geologických a paleontologických důkazů (více zde, zde a zde), které lze vzájemně bezrozporně interpretovat pouze za předpokladu celosvětové vodní katastrofy popsané v knize Genesis (více v unikátním dokumentárním filmu zde). Ale například v otázce toho, jakým jazykem mluvil Noe nebo na kterém místě Země postavil Archu před začátkem Potopy, nemůžeme své úvahy založit na reálných nálezech, protože tyto věci jsou již laboratorními vědeckými metodami nedohledatelné. Nicméně to nás neopravňuje k tomu prohlásit takové otázky za nesmyslné nebo se automaticky vysmívat jakékoliv odpovědi, ke které můžeme dospět na základě logicky koherentních teoretických úvah či Božího zjevení. Podobné věci platí i pro evoluční světonázor. Např. otázka přirozeného výběru a náhodných mutací není pouhou filozofickou konstrukcí filozofů a vědců z 19. století, ale je vědecky podepřena nepřeberným množstvím nezpochybnitelných důkazů na poli biologie a populační genetiky, ale s tím rozdílem, že takový proces nemůže v principu vypůsobit změnu např. ryby v plaza nebo plaza v ptáka, jak potom evolucionisté očekávali a jak dodnes tvrdí (více zde, zde, zde a zde). Tuto úvahu již nemůžeme založit na reálných nálezech a poznatcích, protože ty hovoří naopak o historické stabilitě základních druhových skupin na úrovni čeledí a výše (více info zde).

obviňovat kreacionisty z toho, že nezakládají všechny své úvahy a závěry výhradně na výsledcích opakovatelných laboratorních experimentů, je dětinské a směšné, nehledě na to, že bychom z téhož mohli obvinit i evolucionisty.

Nutno zdůraznit, že biblický kreacionismus je ve svých klíčových předpokladech v souladu s poznatky opakovatelné experimentální vědy, jako je např. fyzika, chemie nebo informatika i v souladu s poznatky historických věd, jako jsou paleontologie, historická geologie nebo historická biologie – např. že život byl dříve než informace a hmota a informace dříve než hmota, nebo že život nikdy nevznikl, ale je věčný, nebo že informace ani život nemohou nikdy povstat spontánně z hmoty, nebo že základní životní druhy na úrovni čeledí a výše jsou po celou historii přírody stabilní a rozmnožují se a mění pouze v rámci těchto genetických rodin, nebo že člověk nemá se zvířaty společné předky, ale společného Tvůrce atd.² V příštím díle si ukážeme, v čem spočívá hlavní přínos biblického kreacionismu a proč je dnes všude slyšet jen samá evoluce. Děkuji za Váš čas, který jste se rozhodli strávit nad těmito důležitými otázkami.

Mgr. Libor Votoček
Redakce Genesis Era